Berkin Elvan zemřel poté, co byl 269 dní v kómatu. Zabila ho patrona slzného plynu vystřelená tureckými pořádkovými jednotkami. Bylo mu 15 let, byl stále ještě dítě. Ale pro premiéra Erdogana byl ten chlapec teroristou. Nazvat ho teroristou byl jednoduchý způsob, jak se vyhnout kondolování rodině i omluvě za zločin, který policie spáchala na jeho rozkaz. Možná v Erdoganově “paralelním státě” [en] byl Berkin Elvan teroristou. Ale pro ostatní byl prostě chlapcem. Budou na něj vzpomínat jeho rodina, přátelé a stovky tisíc Turků, kteří vyjádřili svou podporu pokojným procesím v den, kdy byl mladý Berkin pochován — nikoli jako terorista, ale jako chlapec, který vyšel ven, aby koupil chléb.
Park
Když premiér Erdogan téměř před rokem nařídil demolici parku v centru Istanbulu, netušil, co bude následovat. Když vypukly protesty po celé zemi, odsoudil je jako součást spiknutí (organizovaného “zájmovou lobby”), které ho mělo svrhnout a zároveň zdiskreditovat vládnoucí stranu. Velmi pohotově vše svedl na “externí” faktory a odsoudil demonstranty. Viníky situace viděl všude kolem sebe — jen on žádnou zodpovědnost nenesl. Jeho reakce a jeho agresivní rétorika rozdělily zemi.
Erdogan nerozpoznal, že za protesty kvůli parku Gezi bylo něco víc než jen hněv lidí kvůli pokácení několika stromů. Nepodařilo se mu vidět situaci jako celek — že šlo o nahromadění pocitu křivdy proti jeho vládě. Každý, kdo byl loni v létě na ulici, se najednou stal chuligánem, lůzou nebo ničitelem všeho, co jeho vláda za posledních 11 let vybudovala.
Loni v létě bylo zraněno přes 8 000 lidí, [en] 5 300 bylo zatčeno, 11 zabito. Nepřiměřené použití síly tureckými pořádkovými jednotkami, bolestivé rány gumovými projektily a štiplavý kouř z patron slzného plynu (stejně jako patrony samotné) připravily 14 lidí o oči.
Přichází zima
Jedno z populárních hesel, které lidé sdíleli loňské léto, bylo “Tayyipe, přichází zima” (Tayyip je prostřední jméno premiéra Erdogana), které odkazovalo na populární seriál Hra o trůny (Game of Thrones). Autoři tohoto hesla nejspíše netušili, před jak zásadní výzvy bude vláda s přicházející zimou postavena. Od prosince 2013 je vládnoucí Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) zapletena do korupčního skandálu. Synové tří ministrů vládního kabinetu, stavebního magnáta a starosty z AKP byli zatčeni v Istanbulu a Ankaře kvůli podezření z korupce. Několik telefonních rozhovorů včetně telefonátů premiérovy rodiny [tr] — ve kterých má Erdogan žádat svého syna, aby ukryl jednu miliardu dolarů v hotovosti, nashromážděnou v rodinném domě — byly zveřejněny a široce sdíleny (Erdogan a jeho syn trvají na tom, že tato nahrávka je podvrh a že je to další pokus “paralelního státu” svrhnout čestnou stranu AKP). Mezi dalšími nahrávkami [en] najdeme také Erdoganův telefonát řediteli místní zpravodajské stanice HaberTurk, ve kterém ho žádá o cenzuru názorů vůdce opozice a reportáže kritizující zdravotnickou reformu — editor a reportéři, kteří tuto zprávu připravovali, byli brzy propuštěni. Erdogan považuje toto za normální: “Musíme je [média] učit,” řekl během tiskové konference.
V jiném rozhovoru žádá premiér Erdogan ministra spravedlnosti, aby se “postaral” o vyšetřování proti Aydinu Doganovi, mediálnímu magnátovi, který byl obviněn z krácení daní. Ministr odpověděl, že je nemožné ovlivnit průběh tohoto soudu, protože předsedající soudce je z komunity Alevi (turecká náboženská minorita, která nemá dobré vztahy s vládnoucí stranou). Erdogan připustil pravost této nahrávky a řekl, že bylo přirozené o tuto službu požádat. “Vše pro zemi a národ,” dodal.
Z pohledu tohoto vyjádření nebylo překvapivé, že se Erdogan pokusil 20. března dále potlačit svobodu projevu v Turecku, a to zablokováním Twitteru. “Vymýtíme ho!” zvolal [en] během volebního shromáždění v Burse. O dvanáct hodin později, kolem půlnoci, byl již Twitter pro internetové uživatele v Turecku nepřístupný. Vláda uskutečnila své nedávné sliby, [en] že bude v případě nutnosti blokovat přístup k významnějším sociálním médiím. Zatímco ovlivňovat pomocí telefonátů své vlastní spojence — jako ministry vlády nebo šéfy zpravodajských stanic — vypadá jednoduše, manipulovat s mezinárodními platformami typu Twitter už není tak snadné. A tak byly kvůli odstranění této “hrozby pro společnost”, [en] jak Erdogan nazval sociální sítě během letních protestů, vydány čtyři soudní příkazy, podle kterých musí každý poskytovatel internetu, včetně GSM operátorů, uvést blokaci této stránky v platnost. Když Erdogan vystoupil proti Twitteru, dodal, že mu nezáleží na tom, co si bude myslet mezinárodní komunita.
Erdogan se neomluvil za smrt patnáctiletého Berkina Elvana. V den jeho pohřbu vypukly protesty a policie se opět uchýlila k násilí. Demonstranti se střetli s policejními složkami v patnácti městech Turecka. Premiér Erdogan přešel den pohřbu mlčením, zatímco president Gul [en] a ostatní vládní úředníci vyjádřili Elvanově rodině soustrast. Bývalý ministr pro záležitosti EU Egemen Bagis odeslal tweet, ve kterém nazval protestující “nekrofily” — tento tweet byl brzy po svém uveřejnění odstraněn.
Erdoganovo mlčení ke smrti mladého Elvana bylo prolomeno pouze během volební kampaně v Gaziantepu, [en] kde Erdogan místo toho, aby projevil soustrast, nazval Elvana teroristou. Při jeho mítinku lidé také bučeli na Elvanovu matku, Gulsum Elvan, která řekla: “Vrah mého syna je naším premiérem!” Evlan měl u sebe prak s “kuličkami určenými ke střelbě”, tj. byl ozbrojen, a mohl být tedy považován za člena teroristické skupiny.
Ve snaze učinit v kauze Elvanovy smrti zadost spravedlnosti spustila “Taksimská solidarita” (Taksim Solidarity, komunita stojící v pozadí protestů v parku Gezi) veřejnou online sbírku [en] na otisknutí celostránkového nekrologu v New York Times.
Ohrožení základních práv
Turecko vězní více novinářů [en] než Čína. Jak ukázaly protesty v uplynulém roce, postup vlády proti demonstrantům je bezohledný. Parlamentem nedávno prošly dva kontroverzní zákony, o Nejvyšší radě soudců a prokurátorů [en] a o regulaci internetu, [en] které svědčí o rostoucí snaze vlády kontrolovat soudnictví a online komunikaci. A jsou zde také rostoucí [en] obavy z vládního dozoru nad internetem a jeho potenciálního dopadu na svobodu slova, která je v Turecku již nyní ohrožena.
Když 13. června vyšel Berkin Elvan ze svého domova, nechystal se bojovat za svobodu slova. Ale když o devět měsíců později zemřel, lidé, kteří za něj truchlili společně s jeho rodinou, pochodovali ulicemi, postavili se na odpor proti policii a bojovali za právo se shromažďovat a vyjádřit svůj názor. 30. března se v Turecku konají volby. Tayyip Erdogan žádá demokratické volby v demokratickém státě, zatímco nechává truchlící dusit slzným plynem a ignoruje hlasy protestujících. V tuto chvíli je Turecko na hony vzdáleno zaslíbené zemi liberální demokracie.