Arabští blogeři: Požehnaná generace?

Poznámka překladatele: Všechny odkazy v článku vedou na stránky v anglickém jazyce.

_________________________________________________________________

“Vaše generace je požehnaná. Každý má nyní telefon, internet je přístupný odkudkoli, satelitní televize je k dispozici téměř v každé rodině. Co ještě potřebujete?”

Tato slova mi byla vmetena do tváře jordánským taxikářem ve středních letech, který mě minulý měsíc vezl z letiště Amman na setkání arabských blogerů “Arab Bloggers Meeting”. Snažil jsem se s ním podělit o svou frustraci ze současného stavu svobody projevu v arabském světě.

O tři roky dříve bych s jeho komentářem možná souhlasil. Dnes se zdá, že jeho slova shrnují téměř vše špatné na tom, jak někteří z nás stále ještě uvažují o technologii a její schopnosti změnit běh věcí.

Špehování škodí Vašemu internetu. Autor plakátu Hisham Almiraat (CC BY-NC-SA 2.0)

Špehování škodí Vašemu internetu. Autor plakátu Hisham Almiraat (CC BY-NC-SA 2.0)

Je pravda, že komunikační technologie zcela změnily způsob, jakým se dozvídáme o nových zprávách nebo jak se šíří myšlenky — a dokonce i způsob, jak mezi sebou komunikujeme. Před třemi lety to dokonce vypadalo, že se jim nakonec podařilo zbavit se atmosféry cenzury a strachu, která sužovala arabský svět dlouhá desetiletí. Platformy sociálních médií, blogy a rostoucí dostupnost chytrých telefonů umožnila generaci občanských novinářů podávat zprávy a informovat, zatímco aktivisté měli možnost mobilizovat své okolí a organizovat své akce takovým způsobem, jaký byl v regionu po dekády nemyslitelný.

Vypadalo to, že lidé už nemusí mít obavy z cenzury a vládní kontroly médií. My jsme byli těmi médii.

Mnoho z nás věřilo, že samotný přístup k moderním komunikačním prostředkům poslouží jako katalyzátor, který umožní, aby se mohutná vlna protestů nezastavila, nabrala tempo a dosáhla relativního úspěchu. Dnes je jen málo z nás ochotných zastávat tuto domněnku.

Nové výzvy

Výzvy, kterým čelí blogeři na Středím východě a v severní Africe, se od té doby zásadně změnily.

(Blogery zde nemyslím jen osoby, které si vedou blog, ale v zásadě každého, kdo používá internet, aby se politicky nebo občansky angažoval.)

Od posledního setkání arabských blogerů v Tunisku v roce 2011 došlo k alespoň dvěma zásadním změnám:

Zaprvé, od blogerů se již neočekává, že budou “pouhými” komentátory. Z prostých pozorovatelů se stali aktivní účastníci — mnoho blogerů se muselo přizpůsobit nové komplexnější politické situaci, ve které jsou na ně kladeny mnohem větší nároky.

To vyžadovalo zcela nové dovednosti a zdroje, kterými ovšem ti nejaktivnější, nejvlivnější nebo ti, kteří se nejvíce zasazovali o revoluci, nemuseli nutně disponovat. Očekávají se od nich odpovědi, nápady, aktivity v mnohem více oblastech a ohledech, než tomu bylo dříve. A v ostře polarizovaném regionu, kde jsou věci stále v pohybu a každý den se stane mnoho nového, může být takové očekávání zdrcující, téměř paralyzující.

Vím, že mnoho lidí kolem mě kvůli tomu začalo pochybovat o své roli. Vím také, že to vedlo k frustraci z omezených prostředků, které mají prodemokratičtí aktivisté k dispozici. Někteří z nás se s tím nedokázali vypořádat a vzdali to. Někteří dokonce zcela přestali se svými online aktivitami.

Za druhé se také změnil způsob, jakým je v online světě ohrožována svoboda slova: Než došlo k revolucím, zdálo se, že se místní vlády spolehly na filtrování internetu jako na hlavní způsob, jak potlačit svobodu projevu na internetu.

Teď to ovšem vypadá, že se zhlédly v novém přístupu: Cenzura může být levná a efektivní, ale je možné ji relativně snadno odhalit. Sledování je na druhou stranu rafinovanější a mnohem hůř se rozpoznává.

Za poslední tři roky se technologie elektronického sledování a zachycování komunikace stala normou. Vznikl trh o objemu miliard dolarů a mnoho vlád v regionu na něm ochotně nakupuje. Až na několik málo výjimek dnes mnoho z těchto vlád utrácí obrovské částky za drahé nejmodernější technologie sledování a zachycování komunikace — většina z nich je vyvíjena západními soukromými firmami.

Vezměme si například moji zemi, Maroko:

V roce 2012 zakoupila tato země za dva miliony amerických dolarů program Project Popcorn vyvíjený francouzskou firmou Amesys. Říká se o něm, že je schopný zachytit a monitorovat všechny druhy komunikace, a to v rámci celého státu.

Ve stejný rok napadl marockou skupinu online aktivistů sofistikovaný virus “Da Vinci”, jehož cena je odhadována na půl milionu amerických dolarů. Tento virus byl vyvinut společností z Milána, která se otevřeně pojmenovala “Hacking Team”. Má být schopen napadnout libovolný operační systém, převzít kontrolu nad vybranými počítači a předat vzdálenému serveru záznamy o stisknutých klávesách i soukromé soubory uživatele.

Podle toho, co víme, jde jen o špičku ledovce.

Podobné případy byly zaznamenány na místech jako je Bahrajn, Spojené arabské emiráty, Sýrie, Egypt. A na tento seznam přibývají další jména.

V důsledku se z elektronického špehování stává vážná hrozba se zásadními dopady na online komunikaci, přestože cenzura stále zůstává hlavní zbraní proti svobodě slova v regionu.

Není žádným překvapením, že tři roky po vypuknutí arabských revolucí to se svobodou projevu na internetu vypadá téměř tak bezútěšně jako před rokem 2011.

Vyhlídky na lepší budoucnost

Jak se vyrovnáváme s touhle novou realitou? A jsou zde nějaké nové kreativní formy online aktivismu, které uspěly v posledních třech letech a ze kterých bychom se mohli učit?

Jakým způsobem můžeme hrát skutečnou roli při zlepšování stavu svobody na internetu v našich zemích? A do jaké míry se můžeme spolehnout na technologie, že nás v online světě ochrání?

Toto jsou některé z otázek, na které se účastníci čtvrtého setkání arabských blogerů (#AB14) rozhodli najít odpovědi.

Toto čtyřdenní setkání (spoluorganizované projektem Global Voices Advocacy a nadací Heinricha Bölla) svedlo dohromady 70 blogerů, aktivistů, umělců a lektorů z celého světa, včetně 16 arabských zemí. Účastníci (mě nevyjímaje) měli mnoho otázek, toužili se podělit o své příběhy a dovednosti i aktivně se učit od ostatních.

Možná to nejdůležitější ponaučení, které jsem si odnesl, je myšlenka, že navzdory širší dostupnosti moderních komunikačních technologií se zdá, že tyto technologie fungují jen na periferii a ne nutně jako hlavní hybatel změn — jak si mnoho z nás myslelo před třemi roky.

Musíme najít cestu, jak spojit online aktivitu s “offline” úsilím lidí, kteří se snaží zažehnout změnu ve skutečném světě. A vypadá to, že tento proces může dosáhnout skutečného úspěchu pouze tehdy, pokud technologie dokáže mobilizovat a organizovat široké a rozmanité části společnosti.

Arabští blogeři dnes zápasí v těžkém boji — asymetrické válce, kde již nejde o otázku přístupu k technologiím samotným, ale také o širší, zásadnější otázku práv uživatelů, kontroly nad technologiemi a jejich osvobození od zásahů vlády.

Zlověstný pocit, že se nám někdo může dívat přes rameno, dokáže výrazně omezit naše aktivity, a to i u těch nejodvážnějších z nás.

Ale nejde o prohranou bitvu. Možná nejsme nakonec tak požehnanou generací, ale přijde mi, jako by setkání arabských blogerů položilo základy lepší budoucnosti — už jen tím, že nás svedlo dohromady.

Začít diskusi

Autoři, prosím přihlásit se »

Pravidla

  • Všechny komentáře jsou schvalovány moderátorem. Pokud pošlete komentář více než jednou, může být vyhodnocen jako spam.
  • Respektujte prosím názory ostatních. Komentáře obsahující vulgarity, obscénosti a osobní útoky nebudou uveřejňovány.