Vidíte všechny ty jazyky nahoře? Překládáme zprávy Global Voices, abychom zpřístupnili občanskou žurnalistiku opravdu každému.

Indonésie: Vítězové a poražení voleb do parlamentu 2014

Poznámka překladatele: Všechny odkazy v článku vedou na stránky v anglickém jazyce.

_________________________________________________________________

Transparent Jokowiho prezidentské kampaně v centru Jakarty. Autor fotografie Herianus, copyright @Demotix (3/15/2014).

Transparent Jokowiho prezidentské kampaně v centru Jakarty. Autor fotografie Herianus, copyright @Demotix (3/15/2014).

190 milionů voličů, 12 politických stran, 560 míst v parlamentu.

Indonésané budou tento rok volit dvakrát: 9. dubna v místních a národních parlamentních volbách a o tři měsíce později, 9. července, ve volbách prezidentských. Aby mohla politická strana nominovat svého prezidentského kandidáta, je potřeba získat alespoň 20 procent míst v parlamentu nebo 25 procent voličských hlasů. Podle předběžného sčítání hlasu ale žádná strana nedosáhla této minimální hranice a bude tedy třeba vytvořit koalice.

Bez ohledu na to zdůraznil Endy M. Bayuni význam těchto voleb:

Indonésie si nyní vcelku zvykla na neustálé střídání vládnoucích stran. Tyto změny odrážejí vůli občanů, kteří uplatňují své svrchované právo pravidelně volit. Zvolení lídři se také učí, že jejich posty a vliv nejsou věčné a že musí nést odpovědnost za svou politiku a za své činy.

Během 53 let po roce 1945 vládli Indonésii pouze dva prezidenti. Od zavedení demokratických reforem v roce 1998 si však Indonésané zvolili již čtyři prezidenty.

Indonéská politika je nicméně stále sužována různými problémy, například korupcí a neefektivním byrokratickým aparátem. Zak Rose poznamenal:

Zdá se, že indonéské politické vedení ještě nikdy nebylo tak nepopulární. Pozastavené demokratizační iniciativy a hradby korupce před pracovnami politiků a příslušníků armády nezůstaly indonéskou veřejností nepovšimnuty. Loajalita k politickým stranám dosáhla svého dna a stále cyničtější voliči touží nalézt alternativy ke statutu quo.

Při hledání alternativ upnulo mnoho lidí své naděje a podporu k jakartskému guvernérovi jménem Joko “Jokowi” Widodo — vycházející politické hvězdě, která si získala respekt za svůj styl vládnutí orientovaný na potřeby občanů. Popularita tohoto politika je často označována jako ‘Jokowiho efekt’.

Ale síla ‘Jokowiho efektu’ se ukázala jako poměrně omezená, alespoň pokud bychom ji měli hodnotit v rámci aktuálních volebních výsledků. Wimar Witoelar se pokusil vysvětlit, proč volební výsledky Jokowiho opoziční strany zaostaly za očekáváním:

Mýlil jsem se. Média se mýlila. Průzkumy veřejného mínění se mýlily. Žádný Jokowiho efekt neexistuje. Anebo možná ano, ale není dost silný, aby rozbil pevné sevření voličů v náručí indonéské oligarchie politických stran.

Jokowiho příznivci měli možná na své straně morálku, ale ne vůli vyhrát — nepodpořili Jokowiho kandidaturu tím, že by volili stranu, která by ho poté nominovala.

Předběžné výsledky voleb ukazují na Jokowiho pokoření. Je smutné vidět, že bezostyšní manipulátoři moci a ti, kteří porušují lidská práva, mají stejnou podporu jako nový, oblíbený lídr. Poukazuje to na neschopnost proměnit Jokowiho popularitu ve volební hlasy.

Winarno Zain analyzuje, proč nebyl komerční sektor příliš nadšený z výsledků voleb a z ‘Jokowiho efektu’ zvláště:

Zaprvé, vzhledem k rozdělení hlasů mezi politické strany je jasné, že ať vznikne jakákoli vládní koalice, bude slabá a neefektivní — debata o vládní politice a rozhodovací procesy se budou ve sněmovně reprezentantů vléci dlouhou dobu.

Zadruhé, rétorika populistických a nacionalistických politiků byla během volební kampaně velmi agresivní a zazněla dokonce tvrdá slova proti zájmům zahraničního obchodu, která šokovala podnikatelskou komunitu. Ta již v této chvíli s obavami sleduje ústup od některých vládních obchodních a investičních záměrů, který se projevil v nedávno schválených zákonech.

Favorit Jokowi svůj postoj k ekonomickým otázkám dokonce ani hlouběji nerozebíral. Víme pouze, že býval výrobcem a vývozcem nábytku.

Indonésie je nejlidnatějším státem světa s islámem jako většinovým náboženstvím. Islámské politické strany se účastní voleb, ale jejich volební výsledky v posledních letech upadaly. V tomto roce jejich voličská podpora stoupla, což překvapilo mnoho analytiků. Dr. Greg Fealy nicměně vysvětluje, že tento fakt neodráží ‘obrodu polického islámu’:

Tento volební výsledek neukazuje na obrodu politického islámu, nýbrž naznačuje jeho houževnatost a schopnost adaptace na měnící se postoje voličů. Čtyři islámské strany, které získaly místa v parlamentu, dosáhly tohoto úspěchu částečně i proto, že se posunuly blíže ke středu politického spektra a dále od doktrinářské islamistické pozice.

Voleb se účastnili také někteří mediální magnáti, jejich strany ale nedokázaly výrazněji uspět. Agus Sudibyo v tom vidí schopnost voličů kriticky rozlišit, o čem tato média informují:

[Veřejnost] zohledňuje základní vazby jako etnicitu a víru stejně jako důvěryhodnost a kvalitu.

Lidé nejsou jen prázdným plátnem, na které by média mohla malovat. Jsou schopni poskytnout zpětnou vazbu. Proto musíme ještě jednou zvážit, zda je oprávněné považovat občany za pouhé pasivní mediální konzumenty.

Dalším faktorem kampaně je účast mladých voličů. Hasyim Widhiarto zkoumal její dopady:

Velké množství mladých lidí také vysvětluje, proč získala Indonésie v posledních letech pověst jednoho z nejaktivnějších národů na sociálních sítích jako jsou Twitter a Facebook. To podnítilo politické strany a politiky, aby rozmístili své volební kampaně do kyberprostoru.

Guvernér Jakarty Joko Widodo a jeho žena volí v parlamentních volbách v Jakartě. Autor fotografie Denny Pohan, copyright @Demotix (4/9/2014).

Guvernér Jakarty Joko Widodo a jeho žena volí v parlamentních volbách v Jakartě. Autor fotografie Denny Pohan, copyright @Demotix (4/9/2014).

Indonéské hlavní politické strany se nyní věnují vytváření aliancí v přípravě na červencové prezidentské volby. Nejpopulárnějším kandidátem je nadále Jokowi. Christian von Lübke vysvětluje, proč je Jokowi mezi obyčejnými lidmi tak populární:

Myšlenka kandidáta mimo establishment, ze středu společnosti — někoho, kdo není potomkem politické dynastie ani synem podnikatelského magnáta nebo významného armádního generála, někoho, kdo naslouchá problémům lidí — vzbudila mnoho nadšení.

Někteří ale také varují před lidmi, které se za Jokowim skrývají:

Očima skeptického pozorovatele je bývalý starosta města Solo již nyní zamotaný do pavučiny zájmových skupin, lobbistů a lidí, kteří financovali jeho kampaň.

Donny Syofyan upozorňuje na nebezpečí zneužití síly ‘Jokowiho efektu’:

‘Jokowiho efekt’, tj. obrovský Jokowiho vliv daný jeho současnou popularitou, je zneužíván.

Jokowi by neměl být protežován jako mediální miláček. Těží často ze svého osobního magnetismu, ten by mu a jeho přívržencům ale neměl zajišťovat “mediální imunitu”.

Začít diskusi

Autoři, prosím přihlásit se »

Pravidla

  • Všechny komentáře jsou schvalovány moderátorem. Pokud pošlete komentář více než jednou, může být vyhodnocen jako spam.
  • Respektujte prosím názory ostatních. Komentáře obsahující vulgarity, obscénosti a osobní útoky nebudou uveřejňovány.