Organizace pro lidská práva: Libanon deportuje děti migrujících pracovníků, které se narodily na jeho území

Female domestic migrant workers in Beirut, Lebanon, in February 2009. Photo by Sandra ten Zijthoff. Copyright Demotix.

Migrantka — pracovnice v domácnosti, Bejrút, únor 2009. Autorka fotografie Sandra ten Zijthoff, copyright Demotix.

Devět libanonských organizací občanské společnosti vydalo prohlášení odsuzující vyhoštění dětí, které se narodily v Libanonu do rodin migrujících pracovníků.

V tiskové zprávě nazvané „Vyhoštění dětí migrujících pracovníků: Směrnice, která rozděluje rodiny“ kritizovaly jak místní, tak mezinárodní nevládní organizace pro lidská práva rozhodnutí vlády deportovat tyto děti a v některých případech jejich matky.

V Libanonu žije mezi 200 000 a 250 000 pracujících migrantů, kteří jsou zaměstnáni v rámci kontroverzního systému Kafala (‘Sponzorství’). V tomto systému je právní status jakéhokoli ‘nekvalifikovaného pracovníka’ plně v rukou zaměstnavatele nebo ‘místního sponzora’. „Systém Kafala,“ uvedla Simel Esim, představitelka Mezinárodní organizace práce (MOP), „vytváří podmínky naprosté závislosti pracovníka na zaměstnavateli v otázkách jídla, spánku, zdravotního stavu, všeho… naprostá závislost vede k naprosté zranitelnosti a otevírá široké možnosti vykořisťování.“ Takové zneužívání je skutečně častým jevem, a to jak na společenské, tak na vládní úrovni.

Na podnikatelskou stránku této situace poukázala nedávná zpráva libanonské nevládní organizace pro lidská práva KAFA (její název v překladu znamená ‘Dost’). Tato zpráva podrobně líčí lukrativní podnikání v náboru zaměstnanců, při kterém jsou migrující pracovníci často vylákáni do Libanonu pomocí nepravdivých nebo zavádějících informací. 88 % oslovených Nepálců a Bangladéšanů uvedlo, že by do Libanonu nikdy nepřijeli, „kdyby bývali znali celou pravdu“.

Prohlášení podepsaly organizace Anti-Racism Movement (ARM, Hnutí proti rasismu), Lebanese Association for Education and Training (ALEF, Libanonská asociace pro vzdělávání a školení), Human Rights Watch MENA (HRW pro Střední východ a severní Afriku), Sdružení Insan, Lebanese Center for Human Rights (CLDH, Libanonské centrum pro lidská práva), Legal Agenda (Právní agenda), Migrant Community Center (MCC, Komunitní centrum pro migranty), Migrant Workers Task Force (MWTF, Pracovní skupina pro migrující pracovníky) a The Association for Justice and Mercy (AJEM, Asociace pro spravedlnost a soucit). Rozhodnutí vlády bylo v jejich zprávě odsouzeno jako neopodstatněné:

„V rámci nového nařízení Generální bezpečnosti (General Security, libanonská zpravodajská služba podléhající ministerstvu vnitra) jsou některé rodiny rozdělovány a jiným je zjevně odepřeno jejich živobytí jednoduše proto, že se jim narodily v Libanonu děti,“ řekl mluvčí organizací. „Libanonské úřady neposkytly žádné ospravedlnění této nové politiky a měly by okamžitě odvolat toto nařízení, protože je v rozporu s právem na rodinný život.“

Rozhodnutí se podle všeho přímo zaměřuje na migrující pracovníky s nízkým příjmem:

Od května 2014 již téměř tucet žen — migrantek, které pracovaly v Libanonu a mnohé z nich v něm dlouhodobě žily — informovalo organizace pro lidská práva, že když navštívily Generální bezpečnost, aby obnovily povolení k pobytu pro sebe a své děti, byly jim tyto žádosti zamítnuty. Některým bylo řečeno, že jim není dovoleno mít v Libanonu děti a byla jim dána krátká lhůta k opuštění země. V některých případech bylo údajně poskytnuto jen 48 hodin.

[…] Zdroje uvnitř Generální bezpečnosti nevládním organizacím potvrdily, že v tomto úřadě existuje nové nařízení, které se týká obnovování povolení k pobytu pro děti, které se narodily v Libanonu migrantům s nízkým výdělkem, a pro jejich rodiče. Přes písemné žádosti nevládních skupin, ve kterých žádaly kopii tohoto nařízení, úřad dosud neodpověděl. Aktivisté tvrdí, že nařízení bylo zjevně zavedeno v lednu 2014, ale bylo striktněji uplatňováno až od května a vyústilo již ve vyhoštění několika členů rodin migrujících pracovníků.

Na základě výzkumu těchto organizací a rozhovorů s migrujícími pracovníky se zdá, že tímto nařízením jsou postiženy ženy v kategoriích 3 a 4 libanonských pracovních předpisů — do těchto kategorií spadají špatně placení zaměstnanci v oborech, jako je úklid (sanitace), zemědělství a domácí práce. Ačkoliv není zahraničním pracovníkům v těchto kategoriích dovoleno zaštítit trvalý pobyt svým partnerům nebo dětem, mohly ženy z těchto kategorií až donedávna prodloužit své povolení k pobytu a zahrnout do něj děti narozené v Libanonu.

Pokud opravdu došlo k zavedení tohoto nařízení, jednalo by se podle citovaného prohlášení o přímé porušení několika mezinárodních úmluv o lidských právech, které Libanon podepsal, včetně Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace a Úmluvy o právech dítěte.

Prohlášení končí výzvou libanonské vládě, aby dodržovala své právní závazky:

Libanonská vláda by měla vyhovět svým mezinárodním závazkům a zaručit, že Generální bezpečnost posoudí zájmy dané rodiny předtím, než odmítne obnovení povolení k pobytu pro pracovníky nebo jejich děti anebo dokonce zváží jejich vyhoštění. Vláda by měla také ratifikovat Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin, aby zabezpečila migrantům v Libanonu jejich práva.

Začít diskusi

Autoři, prosím přihlásit se »

Pravidla

  • Všechny komentáře jsou schvalovány moderátorem. Pokud pošlete komentář více než jednou, může být vyhodnocen jako spam.
  • Respektujte prosím názory ostatních. Komentáře obsahující vulgarity, obscénosti a osobní útoky nebudou uveřejňovány.