Vidíte všechny ty jazyky nahoře? Překládáme zprávy Global Voices, abychom zpřístupnili občanskou žurnalistiku opravdu každému.

O podstatě selhávajícího makedonského politického systému

Vyobrazení pojmu „vláda“ ve státem publikované makedonské učebnici pro ZŠ „Občanská výchova pro 8. třídu“. Převzato z elektronické verze textu. Klikněte pro zvětšení.

Vyobrazení pojmu „vláda“ ve státem publikované makedonské ZŠ učebnici „Občanská výchova pro 8. třídu“. Převzato z elektronické verze textu. Klikněte pro zvětšení.

Jasnou barvou vymalovaný svalovec se tyčí nad skupinkou matných šedých lidí. Tento obrázek má vystihovat roli vlády a objevil se v oficiální učebnici pro základní školy demokratické Makedonské republiky.

Političtí analytikové, blogeři a uživatelé sociálních médií ovšem začínají zpochybňovat označení „demokratická“ a diskutují, zda v zemi nedochází v posledních letech k úpadku demokracie.

Obrázek pochází ze ZŠ učebnice „Občanská výchova pro 8. třídu“, kterou napsali Gordana Trajkova Kostovska, Ksenofon Ugrinovski a Krste Vasileski. Byla publikována v roce 2010 makedonským Ministerstvem školství a vědy a je přístupná online v Makedonii a Albánii

Makedonská média, s výjimkou několika nezávislých zpravodajských portálů, jako je PlusinfoPortAlbRadio MOF a Taratur, nevěnovala tomuto skandálu pozornost. Uživatelé sociálních médií varovali před obsahem knihy na začátku roku 2014.

Lidé na sociálních sítích i zahraniční veřejní činitelé upozornili, že nejde jen o učebnice. Erwan Fouéré, bývalý zvláštní zástupce Evropské unie a vedoucí představitel delegace EU v Makedonii, napsal v široce diskutovaném článku, že „slovo demokracie ztratilo v Makedonii svůj význam“. Tento text byl publikován ihned po makedonských volbách v roce 2014:

Oxfordský slovník definuje demokracii jako „stát, ve kterém vládnou všichni lidé, a to přímo nebo prostřednictvím zastupitelů; formu společnosti, která nebere v úvahu výsadní postavení dědičných tříd a která toleruje menšinové názory“.

Pokud můžeme soudit podle chování vládnoucí strany VMRO-DPMNE v uplynulých letech, je její definice radikálně odlišná. Vypadá asi takto: Stát, ve kterém vláda kontroluje všechny složky moci, včetně soudnictví a průběhu voleb, netoleruje žádné menšinové nebo nesouhlasné názory a používá zastrašování a nátlak, aby mohla vládnout společnosti.

VMRO-DPMNE, vládnoucí konzervativní strana, vyhrála jak v parlamentní, tak v prezidentské části letošních voleb a zajistila si pro sebe třetí funkční období v řadě. Poprvé se dostala k moci v roce 2006 se slibem zlepšit ekonomickou situaci a dokončit značně pokročilý proces vstupu do EU a NATO.

O osm let později zůstává Makedonie chudou zemí, s nejvyšší úrovní nerovnosti příjmů v Evropě. Několik málo zahraničních investorů kývlo na nabídku levné, snadno zneužívatelné pracovní síly a daňových úlev. Dopad masivní emigrace zůstává „neznámým“, protože vláda odmítá provést dlouho odkládané sčítání lidu.

Veto ze strany Řecka vedlo v roce 2008 k zamítnutí vstupu do NATO. Reformy, které by zemi měly přiblížit k EU, vykázaly jen „malý pokrok“ vzhledem k tomu, že se vládní strany soustředily na bratříčkování, nacionalistickou propagandu a populismus a zastávaly politiku, která je srovnatelná s přístupem maďarského premiéra Orbána, který se v červenci 2014 dožadoval ve své zemi konce „liberálního státu“, i tureckého prezidenta Erdoğana, který byl během svého 11letého působení v roli premiéra země často obviňován z autoritářských tendencí.

Stát se zmocnil některých institucí (konkrétně v rámci soudního systému) a vynakládá státní prostředky na propagaci v médiích, financování pracovních míst ve státní správě nebo státních podnicích, zemědělské dotace, dávky pro důchodce a podobné projekty — to mu poté slouží jako nástroj pro rozšiřování politické ideologie v předvolebním období i mimo ně.

Počínaje svobodou projevu se pozice Makedonie propadla ve všech významných indexech lidských práv.

Před volbami vysvětloval autor blogu Sandokan, proč vládnoucí strana opět zvítězí:

Od roku 2006 používala tato strana to, co označují za „chytrou politiku“. Vytvořila mnoho skupin obyvatelstva, které jsou závislé na státu. Strana získává hlasy od lidí třemi způsoby:

Nejoblíbenějším způsobem, jak zapůsobit na voliče, je pomocí nacionalismu. Od roku 2006 se členové strany prohlašují za „patrioty“ a za lidi, kteří jsou „vždy připraveni bránit Makedonii a vše makedonské“. Učinili bezpočet prohlášení o tom, že si Makedonie ponechá své jméno, i kdyby to mělo být jen proto, aby popudila Řeky, Bulhary a všechny další „nepřátele“ země. Možná mě budete mít za podivína, ale věřím, že strana získává pomocí nacionalistických prohlášení jen malé procento hlasů.

Dalším způsobem, jak získávat hlasy, je zaměstnáváním lidí ve státních společnostech. Podle EU by se státní správa neměla skládat z více než 90 000 zaměstnanců. Makedonie naproti tomu zaměstnává zatím v tomto sektoru přibližně 200 000 pracovníků. Jednoduše řečeno – strana přijala do státní správy i státních společností příliš mnoho lidí a získala tím také mnoho hlasů. Kromě toho strana nemusí těmto zaměstnancům vyhrožovat, že je propustí v případě, že ji nebudou volit – každý z nich ví, že pokud by jiná strana vyhrála volby, přišel by o svou práci. Zaměstnanci ve správě ji proto volit budou. Cítí se straně jako by zadlužení a tím, že splatí svůj dluh, udrží si její přátelství… a také svou práci.

To samé je možné říci o veřejných společnostech. Je veřejným tajemstvím, že tyto podniky svádí boj s přezaměstnaností, která je hlavním důvodem jejich dluhů. Strana si je této skutečnosti vědoma, ale nepovažuje ji za problém. Jako výstižný příklad můžeme (téměř) náhodně jmenovat 1.600 zaměstnanců ve společnosti Makedonski Šumi (Македонски шуми). Poté, co chvíli hrála trapné divadlo, se strana rozhodla odpustit této společnosti dluh ve výši 40 milionů euro.

Třetím způsobem, který je pravděpodobně tím nejefektivnějším, je vytvořit v lidech pocit, jako by straně dlužili za vše, co mají. Strana úspěšně dosáhla tohoto efektu tím, že rozšířila dotace a zvýšila podpory a penze pro důchodce. Výsledkem je, že si zemědělci myslí, že jejich dotace jsou ve skutečnosti placené z peněz strany, a mají dojem, že se k nim strana chová lidsky. Stejný názor sdílí důchodci a ti, kteří dostávají sociální dávky. Tito lidé si ovšem neuvědomují, že peníze jdou přímo z kapes všech obyvatel Makedonské republiky.

Jak strana získala tolik peněz, aby mohla manipulovat s výše zmíněnými skupinami obyvatelstva?

Odpověď může být shrnuta do jediného slova: Půjčky.

Během své 8leté vlády dokázala strana zadlužit Makedonii o miliony a miliony euro. Zrovna dnes ráno jsem se dočetl, že v roce 2006 měla Makedonie hrubý vnější dluh ve výši 2,2 miliard dolarů. Loni byla výše tohoto dluhu 5,1 miliard dolarů (zdroj: emagazin.mk).

Dalším rysem této vlády je využívání nacionalismu, aby rozptýlila pozornost obyvatel, čímž dochází k vytváření nejisté bezpečnostní situace, jak si všímají mnozí analytikové. Aktivista za lidská práva, spisovatel a producent Xhabir Deralla opakovaně poukázal na to, že „Makedonie platí za cynické hry svých vládců“:

Etnické napětí je samo o sobě trvalým problémem Makedonie. Jestli jde o rvačky v autobusech, ve školách, na sportovištích nebo na ulicích, na tom příliš nezáleží. To, co je důležité, je fakt, že toto etnické napětí je vysoké a konstantní a že může naplno vytrysknout při jakékoli příležitosti.

Již mnoho let je používán tento hluboký rozkol v etnických, náboženských a politických otázkách jako způsob, jak vytvořit vystupňované klima etnické nevraživosti během předvolebního období.

To byl také případ loňských místních voleb. Stejná atmosféra byla vytvořena a udržována i během prezidentských voleb v letošním květnu.

Etnické spory mezi dvěma vládnoucími stranami, VMRO-DPMNE a Demokratickou unií za integraci (DUI), byly totiž důvodem k vyhlášení předčasných parlamentních voleb společně s těmi prezidentskými.

Strana VMRO-DPMNE vstoupila do předvolebního klání na vlně nacionalismu a požadovala, aby jí lidé dali v parlamentu naprostou většinu — nebyla by pak údajně držena jako rukojmí svého vládního partnera, etnických Albánců.

Během všech těch let se strana DUI na této hře podílela. Tato menší, albánská verze Gruevského strany [VMRO-DPMNE] se přiživovala na tom samém etnickém pnutí, které posilovalo klima nacionalismu také mezi Albánci. Zároveň přitom poslušně následovala všechna klíčová rozhodnutí svého vládního partnera.

Začít diskusi

Autoři, prosím přihlásit se »

Pravidla

  • Všechny komentáře jsou schvalovány moderátorem. Pokud pošlete komentář více než jednou, může být vyhodnocen jako spam.
  • Respektujte prosím názory ostatních. Komentáře obsahující vulgarity, obscénosti a osobní útoky nebudou uveřejňovány.