Latinská Amerika: Diskriminujeme se navzájem

Pohled na Bogotu od Ciudad Bolívar, jedné z nejchudších částí města. Fotografie pochází ze serveru Flickr, jejím autorem je Wolfgang Sterneck. Uveřejněno v rámci licence Creative Commons.
Tento text byl původně publikován na osobním blogu autora nazvaném Globalizado.
V nedávno uveřejněném článku popisuje překvapený bogotský korespondent BBC své zkušenosti s kolumbijským systémem socioekonomických vrstev. Tento koncept slouží vládě ke klasifikaci obyvatel z hlediska využívání veřejných služeb, zároveň však představuje způsob, kterým se na sebe Kolumbijci navzájem dívají nebo kterým se – buďme upřímní – navzájem diskriminují.
V rámci těchto socioekonomických vrstev se rozlišují stupně od 1 do 6, číslem 1 se označuje nejnižší životní úroveň a číslem 6 ta nejvyšší. S vynalézavostí sobě vlastní využívají Kolumbijci i označení jako „vrstva 0“ nebo „vrstva 10“ k popisu extrémních částí společnosti – kolumbijská společnost je přitom považována za jednu z nejvíce nerovných v regionu i na světě.
„Rozdělování lidí podle této klasifikace má v kolumbijské společnosti velkou moc, a to až do té míry, že při navazování vztahů se příslušnost k socioekonomické vrstvě uvádí v osobních inzerátech společně s informacemi o pohlaví, postavě nebo věku,“ poznamenává socioložka Consuelo Uribe pro článek BBC a dodává, že „jedním z faktických následků tohoto systému je větší společenská segregace v místních městech, která způsobila, že je stále méně pravděpodobné, že by se lidé z různých společenských vrstev setkali na jednom místě“.
En todos los países hay diferencias sociales, pero en Colombia a Ud le marcan el estrato hasta en la factura.
— Juan Esteban Ospina (@EOspinaSr) September 23, 2014
Ve všech zemích existují společenské rozdíly, ale v Kolumbii vám vyznačí sociální vrstvu i na účtu.
Jistou dobu se již o tomto systému vrstev, jehož historie sahá do 90. let, diskutuje i mezi kolumbijskými intelektuály. Například v roce 2013 se Oskar Nupia ve svém článku pro investigativní zpravodajský server La Silla Vacía (Prázdná židle) vyslovil pro zrušení této klasifikace, ačkoli uznal, že nahrazení jiným systémem by bylo nákladné. Kromě toho psal také o způsobu, kterým se systém využívá, a označil ho za nepatřičný:
Socioekonomické vrstvy vytváří větší společenskou segregaci. Existují o tom důkazy v případě některých měst (viz zde). Je nepochopitelné, že mnoho politiků na místní i národní úrovni uvádí jako svůj program odstranění společenské segregace, ale intenzivně přitom využívá tento systém klasifikace k zaměření dotací a vytvoření politické polarizace.
Neměl by ale vzniknout dojem, že kolumbijská společnost je se svými diskriminačními tendencemi v Latinské Americe něčím ojedinělým. V Mexiku ukázal průzkum organizace Consejo Nacional para Prevenir la Discriminación (Conapred, Národní rada pro prevenci diskriminace), že „nejběžnějšími důvody diskriminace jsou chudoba, barva pleti, sexuální orientace, vzdělání a ekonomická situace“. V této souvislosti se na stránkách Animal Político objevil následující komentář:
V zemi s mnoha promíšenými etniky je taková úroveň rasismu mezi příslušníky stejného národa ohromující. Vrstvami společnosti, které v Mexiku nejčastěji trpí touto diskriminací, jsou původní obyvatelé, homosexuálové a lidé s nějakým fyzickým nebo duševním postižením. Co je potřeba dělat, aby byl překonán tento symptom přítomný ve společnosti ještě v 21. století?
Tato potřeba diskriminovat ostatní a dávat najevo, že diskriminující osoba je lepší než oni (nebo se tak alespoň cítí), se v Mexiku popisuje například slovem „mirrey“ (doslova „můj králi“). Toto pojmenování označuje ty, kteří mají okázalý životní styl přesahující skutečné finanční možnosti. Pro lidi s omezenými prostředky se používá slovo „nacos“ (burani), pro velmi bohaté „riquillos“ nebo „fresas“.
V Peru, multikulturní a multietnické zemi, která má ovšem dlouhou historii rasismu a diskriminace, je situace podobná, jen s přitěžující okolností, že občas je toto chování přijímáno a dokonce dále rozšiřováno sdělovacími prostředky. Nedávno věnovaly satirické stránky El Panfleto jeden svůj článek zvyku médií nazývat lidi, kteří žijí v bohatých čtvrtích, „vecinos“ (sousedé) a lidi z méně zámožných čtvrtí „pobladores“ (obyvatelé – toto slovo má mírně negativní konotace). Článek shromáždil deset „tipů“, aby začínající novináři věděli, jak si počínat v jednotlivých případech. Zde jsou některé z nich:
1. Pokud je z oblasti Huancavelica a demonstruje (a není důlním inženýrem): POBLADOR.
2. Pokud je z La Moliny a demonstruje ve prospěch nějakého univerzitního studenta (a není místním zaměstnancem): VECINO.
10. A nakonec zlaté pravidlo. Nikdy, ALE OPRAVDU NIKDY, neoznačuj slovem „vecino“ někoho, kdo protestuje proti těžbě… zvlášť když pochází z horských oblastí: POBLADOR.
Je třeba dodat, že Huancavelica je jednou z nejbohatších hornických oblastí země, ale také jedním z nejchudších regionů s nejhorší infrastrukturou. V případě La Moliny jde o distrikt provincie Lima, kde většina obyvatel patří do střední nebo vyšší třídy.
Na druhou stranu Argentina, jedna z etnicky nejvíce homogenních oblastí, má také nadále problémy s diskriminací. Micaela Urdinez, která vede blog El vaso medio lleno (Z poloviny plná sklenice) pro noviny La Nación de Buenos Aires, popsala v říjnu 2013 záměr kampaně, kterou pořádá nadace Encontrarse en la diversidad (Najít se v různorodosti):
Kolikrát jsme slyšeli slova jako „černej“, „buzna“, „buchta“, „cuchta“, „přistěhovalec“, „retard“ bez toho, abychom se zamysleli nad následky? Proto zdůrazňuji poselství této kampaně, které říká: „Způsob, jak se nezmýlit, je zeptat se každého, jak chce, abychom mu říkali.“
V jiném článku zdůraznila Micaela roli předsudků a uvedla několik informací o diskriminaci v Argentině:
Podle národní mapy diskriminace, kterou vydala organizace Inadi [Národní institut proti diskriminaci, xenofobii a rasismus] na konci roku 2013, se hlavní motivy diskriminace, kterou v naší zemí trpíme, týkají socioekonomické úrovně, faktu, že je někdo migrantem, barvy kůže a fyzického vzhledu. Tato studie také ukazuje, že k diskriminačnímu chování dochází převážně nikoli v mezních situacích, ale v běžném prostředí vzdělávacích institucí, na pracovišti a ve veřejném životě.
Pokud bychom se věnovali ostatním zemím regionu, určitě bychom našli další způsoby, jakými se navzájem diskriminujeme. Catalina Restrepo, sociální pracovnice a autorka Global Voices, se pokouší vysvětlit toto chování z hlediska Kolumbie:
[Toto] má své kořeny ve specifickém kontextu, hlavně kulturním, ve kterém člověk po dlouhá léta slýchá lidi starší generace, jak říkají: „Můj synu, vydělávej peníze. A jestli nevyděláváš, sežeň je nějak.“ Pro získání moci jsou peníze v Kolumbii důležitější než úspěch a je potřeba být Kolumbijcem, abyste pochopili, co v naší kultuře znamená mít moc. Kromě všeho utrpení, které způsobily vnitřní ozbrojený konflikt a obchod s drogami, zakořenily také myšlenku snadno vydělaných peněz a motto „čím více mám, tím jsem důležitější“. S penězi přichází větší moc, „ať jsem z významné rodiny nebo ne“. Ne nadarmo jsou v mnoha našich městech k vidění oblasti (a to říkám bez jakýchkoli předsudků), které připomínají spíše tu nejchudší pouštní část Afriky, a na jiných místech jako by se člověk ocitl v nejhonosnějších částech Evropy. A ne nadarmo je zde velký počet dospívajících, kteří se chtějí stát „tím klukem s nejpřepychovější motorkou z celého bloku“ nebo „tou dívkou, o které všichni říkají, že má nejhezčí tělo“.
Začít diskusi
Hledáme překladatele-dobrovolníky
Cílem organizace Global Voices je zaměřovat se na příběhy, které ostatní média často opomíjejí, a poskytnout možnost promluvit těm, kteří by ji jinak těžko hledali. Ve své činnosti je z velké části odkázána na dobrovolné autory a překladatele.
Velmi oceníme pomoc s překládáním článků z angličtiny, španělštiny, ruštiny, francouzštiny, arabštiny a dalších jazyků.
Pokud máte zájem se přidat, vyplňte prosím tento formulář.
Archiv podle měsíců
- prosinec 2020 1 článek
- srpen 2020 1 článek
- červenec 2020 6 článků
- červen 2020 1 článek
- květen 2020 1 článek
- duben 2020 1 článek
- březen 2020 3 článků
- únor 2020 4 článků
- leden 2020 2 článků
- prosinec 2019 2 článků
- listopad 2019 2 článků
- říjen 2019 3 článků
- září 2019 8 článků
- srpen 2019 5 článků
- červenec 2019 10 článků
- červen 2019 1 článek
- květen 2019 2 článků
- duben 2019 6 článků
- březen 2019 3 článků
- únor 2019 14 článků
- leden 2019 1 článek
- prosinec 2018 1 článek
- listopad 2018 1 článek
- říjen 2018 6 článků
- září 2018 3 článků
- červen 2018 1 článek
- květen 2018 2 článků
- duben 2018 2 článků
- březen 2018 2 článků
- únor 2018 1 článek
- leden 2018 1 článek
- prosinec 2017 3 článků
- listopad 2017 10 článků
- říjen 2017 6 článků
- září 2017 3 článků
- srpen 2017 8 článků
- červenec 2017 4 článků
- červen 2017 3 článků
- květen 2017 3 článků
- duben 2017 3 článků
- březen 2017 9 článků
- únor 2017 1 článek
- leden 2017 3 článků
- prosinec 2016 3 článků
- listopad 2016 6 článků
- říjen 2016 3 článků
- září 2016 7 článků
- srpen 2016 1 článek
- červenec 2016 3 článků
- červen 2016 3 článků
- květen 2016 3 článků
- duben 2016 3 článků
- březen 2016 6 článků
- únor 2016 4 článků
- leden 2016 7 článků
- prosinec 2015 2 článků
- listopad 2015 4 článků
- říjen 2015 4 článků
- září 2015 6 článků
- srpen 2015 15 článků
- červenec 2015 30 článků
- červen 2015 28 článků
- květen 2015 34 článků
- duben 2015 29 článků
- březen 2015 32 článků
- únor 2015 35 článků
- leden 2015 33 článků
- prosinec 2014 45 článků
- listopad 2014 53 článků
- říjen 2014 44 článků
- září 2014 42 článků
- srpen 2014 8 článků
- červen 2014 2 článků
- duben 2014 12 článků
- březen 2014 9 článků
- prosinec 2013 3 článků