- Global Voices v češtině - https://cs.globalvoices.org -

Ruský punkový underground podroben zkoušce

Kategorie: Východní a střední Evropa, Rusko, Hudba, Média a žurnalismus, Mládež, Občanská žurnalistika, Politika, Právo, Protesty, RuNet Echo

Alexej Sutuga, známý v punkových kruzích jako Sokrates. Foto: Vkontakte.

Se svými potetovanými pažemi a holou hlavou „Sokrates” (pravým jménem Alexej Sutuga) jen těžko připomíná svého jmenovce, řeckého filozofa. Ale Sokrates se stejně jako jeho jmenovec dostal do konfliktu s vládou a úřady. V posledních několika letech se totiž Sokrates stal vůdcem ruské antifašistické punkové komunity (Antifa) a upozorňoval na nebezpečí, kterým jsou rostoucí řady ultranacionalistických a neonacistických skupin.

Nyní si Sokrates po pravděpodobně zmanipulovaném soudu odpykává tříletý trest ve vězení. Je potřeba totiž říct, že v Rusku antifašistická punková a fašistická hnutí v některých ohledech velmi ovlivňují různá média a jejich drápy sahají až do samotné vlády a možná i k soudní moci.

Uvězněn po podezřelém soudu

Sokrates je viněn z účasti v noční potyčce, která se udála letos v lednu, kdy údajně on a další tři muži napadli skupinu mladých mužů v kavárně Sbarro a oháněli se přitom svým podomácku vyrobeným kladivem. Sokrates však říká, že s třemi obviněnými muži, kteří ho rozpoznali jako vůdce Antify, jen mluvil. Poté se podle svých slov vrhl do vedlejší místnosti, kde se začala potyčka mezi třemi a několika dalšími muži odehrávat, a její účastníky od sebe oddělil. 

Server Mediazona [1] dohlížející na práva vězněných osob uvedl, že nalezl mnoho podezřelých okolností celého případu. Nejvíce podezřelé je, že tři útočníci, kteří vypověděli, že je Sokrates napadl, se účastnili mnoha neonacistických akcí a svědčili u mnoha procesů mířeným proti antifašistům. Soudní dokumenty obsahují chyby v datu události, některé datují událost už do dřívější doby, a to vede právní experty k názoru, že tento soudní proces je možná vykonstruován proti Sokratovi. Nedávno bylo Sokratovi soudem zamítnuto odvolání na základě jeho opožděného podání [2], ale Sokratovi obhájci tvrdí, že vláda opět změnila datum v soudních dokumentech tak, aby se zabránilo obnově soudního řízení.

Zvýšená Sokratova popularita přivádí ruskou vládu do nepohodlné pozice vůči veřejnosti. Jeho role jako vůdce Antify, skupiny ostře zaměřené proti Kremlu, se upevňovala právě v posledních letech. Úřady ho propustily z vězení, ve kterém byl kvůli jiné potyčce, na začátku tohoto roku na základě amnestie, té samé, díky které byly propuštěny i členky Pussy Riot. Nezávislá ruská televize TV Rain udělala se Sokratem rozhovor [3], ve kterém propagoval práva vězňů.

Přítomnost ruské antifašistické scény na internetu

RuNet zřídil fond na Sokratovu podporu [4] již během předchozího trestu. V reakci na to Sokrates napsal mnoho dopisů [5] z vězení adresovaných Antifě a webové stránky hnutí je široce prezentovaly. Společenství Antify, její skupiny a členové jsou pestře [6] a široce [7] zastoupeni na internetu a využívají všech forem médií k prezentaci svých politických ideologií, které spojuje odpor proti rasismu, homofobii a totalitním režimům. Mnohé z těchto skupin jsou deriváty podobných západních skupin, jako jsou SHARP [8]a RASH [9]. Ruští antifašisté, stejně jako západní, vyrábí a podporují punkrock [10], ziny [11], umění [12] a filmy [13], jež mají co do činění s antifašistickým hnutím.

Existuje důvodné podezření, že ultranacionalisté a neonacisté pracují v ruských veřejných médiích. Sokratovo obvinění bylo založeno hlavně na fotografických materiálech z místa činu, které byly uveřejněny online agenturou Ridus. Zajímavostí je, že fotografie nebyly publikovány před dubnovým začátkem procesu, několik měsíců po incidentu, což naznačuje, že může existovat tajná dohoda mezi ruskými úřady a agenturou Ridus.

[14]

„Sokrate, jsi svobodný!” „Už jdu! Už jdu!” Politický obrázek publikovaný na anarchistické webové stránce abc38.noblogs.org.

Zástupce šéfredaktora Ridus, Andrej Gulutin, byl obviněn stránkami sledujícími neonacistickou scénu [15] a serverem Mediazona [1], že má vazby na neonacistické a ultranacionalistické skupiny. V minulosti byl totiž Gulutin bubeníkem dvou významných ultranacionalistických skupin – Moskevské gangy a Pravý hák. Gulutin také udržoval úzké vztahy s Ruskou cestou, ultranacionalistickou skupinou, jejíž vůdce později založil neonacistickou skupinu BORN.

Dějiny ruského antifašistického hnutí

Pronásledování antifašistických hudebníků a aktivistů není v Rusku nic nového [16]. První západní heavymetalové skupiny musely v Sovětském svazu čelit cenzuře poté, co jejich členové byli obviněni z neonacismu (například v logu KISS dvě S měly odkazovat [17] na nacistické úderné oddíly SS). Špatná interpretace policejních dokumentů a nařízení některých policejních důstojníků měla za vinu označování mužů s copy za skinheady. Zatčení a uvěznění členek Pussy Riot přitáhlo celosvětovou pozornost k Antifě, ale i dalším ruským skupinám bojujícím proti Putinově režimu. Policie zatkla další antifašistické aktivisty, mezi nimi krymského demonstranta Alexandra Kolčenka [18] a studenta Alexeje Olesinova [19]. Ruské policejní oddělení boje proti extremismu neustále hrozí rušením antifašistických punkových koncertů [20].

Ruský oficiální postoj vůči neonacistům a ultranacionalistům je zdánlivě jednoznačný. Putin řekl, že ti, kteří zpívají „Rusko pro Rusy [21]“, jsou jen „hlupáci a provokatéři [22]“. Ale zapojení Moskvy v obraně režimu Janukovyče, anexi Krymu a podpoře východoukrajinských separatistů eskalovalo nacionalistickou náladu v Rusku a ultranacionalistické a neonacistické skupiny jsou nyní mnohem aktivnější [23].

Ultranacionalistická a punková antifašistická kultura má překvapivou roli [24]ve vytváření současné ruského politického a mediálního prostředí. Zpěváci a skladatelé Edward Limonov a Vladislav Surkov pokračují od 80. let ve svém vlivu na vytváření ruské counter kultury a punkrocku. Limonov mimo jiné [25] založil v 80. letech průkopnickou punkrockovou skupinu Grob a po roce 2000 vedl Národní bolševickou stranu, což je ultranacionalistická strana z části se skládající ze skinheadů (tato politická strana byla později zakázána). Limonov je v Rusku stále vlivným člověkem, k čemuž přispívají jeho tvorba magazínů a mnohé politické demonstrace.

Surkov šel ještě hlouběji do Kremlu a stal se šéfem prvního náměstka prezidenta a později dokonce místopředsedou vlády. I když ho mnozí považují za architekta ruské moderní politické scény, tak Surkov nikdy nezapomněl na své punkrockové kořeny. Během svého působení v Kremlu údajně psal slova pro přední ruskou kapelu Agata Kristi [26].

Nejasná budoucnost ruského antifašistického hnutí 

Ultranacionalistická a antifašistická hnutí nemají podstatný vliv na ruskou společnost, jelikož se těší popularitě jen u minority. Mnozí kritizují používání násilí ze strany těchto skupin. Společná charakteristika vnější činnosti a podobný vzhled členů [27] těchto hnutí je činí pro laika téměř k nerozeznání. 

Zahraniční punkové skupiny si stěžují [28], že turné po Rusku je bez ochranky téměř nemožné, protože rvačky mezi ultranacionalistickými a antifašistickými skupinami se pro mnohé stávají smrtícími. Antifašistickým hudebním skupinám se nepodařilo vybudovat širokou posluchačskou základnu. Dokonce i Pussy Riot, snad nejznámější ruská hudební skupina na světě (a také jistě nejpopulárnější antifašistická hudební skupina), vydala pouze sedm skladeb pro úzkou posluchačskou základnu.

V případě, že minulost patřila lidem, jako jsou Surkov a Limonov, poté není jasné, co přinese budoucnost takovým lidem, jako je Sokrates. Jeho odsouzení je v očích mnoha lidí rána jak pro ruské antifašistické hnutí, tak i pro Sokrata samotného. Jak bude hnutí pokračovat, bude záviset na jeho schopnosti sjednotit příznivce. V této věci se uvězněný Sokrates bude moci angažovat pouze přes internet.