[1]Zpodobnění Světové internetové konference, autor Badiucao. Vytvořeno pro noviny China Digital Times.
Čínské futuristické město Wu-čen v provincii Če-ťiang hostilo během minulého týdne Světovou internetovou konferenci. Mnohým samozřejmě přijde ironické, že právě Čína, jejíž vláda blokuje stovky zahraničních stránek, hostí summit o internetu, místní komentátoři ale nebyli tímto faktem nijak vyvedeni z konceptu. Několik řečníků konference dokonce argumentovalo, že vnější svět musí přijmout čínskou důvěru v regulaci internetu a pochopit, že zahraniční podnikání nemůže v Číně prosperovat bez toho, aby se řídilo místními zákony.
Účastníci konference se těšili zvláštnímu, dočasnému přístupu [2] ke stovkám zahraničních stránek, které jsou jinak blokovány. Ale napříč zbytkem země zvýšila čínská vláda své cenzurní úsilí. Edgecast, jedna z největších světových společností zabývající se optimalizací přístupnosti obsahu na internetu (content delivery network, CDN), zaznamenala útok typu „DNS cache poisoning” [3], který vyřadil z provozu tisíce webových stránek a mobilních aplikací po celé Číně.
GreatFire.org, webová stránka sledující čínskou online cenzuru, tvrdí [4], že čínské úřady riskují velké „škodlivé vedlejší účinky“ tím, že narušují přístup k velkému množství apolitických stránek, aby na domácí síti uchránily státní svrchovanost. Útok na Edgecast například bezděčně zablokoval globální i čínské stránky Sony Mobile, The Atlantic, Drupal.org, Gravatar a další.
Podle oficiálních čínských médií bylo pořádání konference o internetu snahou „ukázat sebedůvěru Číny a projevit její názor na to, jak se vypořádat s online hrozbami a jak zlepšit mezinárodní online spolupráci“. Čínská sebedůvěra bezpochyby z velké části vychází z jejího obrovského trhu 632 milionů uživatelů internetu, z nichž 527 milionů přistupuje na internet pomocí mobilních zařízení. Statistici předpokládají, že do roku 2015 bude v Číně uživatelů internetu již 850 milionů.
Mnozí si vykládají čínskou sebedůvěru v oblasti internetu jako projev rostoucího odhodlání zavést čínský přístup ke správě internetu po celém světě. Su Sing-che, čínský komentátor novinek v oblasti techniky, říká [5] o nové čínské asertivitě:
极权在互联网领域的管控比以往任何时代都要严密，与一盘散沙的美国网路相比，中国的网路更加有组织、有纪律。20年来，从各种关于“备案”的法律法规，到广电总局等政府机构下达的内容限制令，再到对网路“有害资讯”的清除，以及对发布这些“有害资讯”的网路使用者的打击，中国互联网的发展可谓一日千里，为世界各国提供了相当宝贵的经验。[…]
互联网一直被当作意识形态领域斗争的前沿阵地，“带鱼”的上位和“野鸡”网站的兴起表明，当局发起了一场“占领互联网”的行动。以红色传统、社会正能量和歌功颂德为主体内容，以打击西方反华势力和国内自由民主思潮为抓手，充分利用资源和管道优势，让那些当局希望的内容充斥互联网——就如同文革时铺天盖地的大字报一样，给民众施以强力洗脑和强制服从的压力。适逢其时的世界互联网大会，便于当局将这样的内容更趋于官方化，在话语领域起到更好的压制作用。
Autoritářská moc dokáže dobře využívat internet ke sledování lidí. V porovnání s jen volnou kontrolou sítě v USA je čínský přístup organizovanější a disciplinovanější. Během posledních 20 let je zaváděno mnoho pravidel a regulací [k omezení služeb poskytovatelů připojení a obsahu internetu]. Vládní úřady včetně Státní správy tisku, publikování, rádia, filmu a televize nadále vydávají nařízení týkající se omezování obsahu a mazání „škodlivých informací“ na internetu. Šiřitelé škodlivých informací jsou trestáni. Vývoj kontroly internetu je dalekosáhlý a tato zkušenost je hodnotná pro ostatní země. […]
Internet je považován za první linii čínského politického boje. Vzestup státem sponzorovaných celebrit jako je Čou Siao-pching a státem sponzorovaných webových stránek jako je „Phoenix“ ukazuje, že úřady zahájily kampaň za „obsazení internetu“ pomocí rudé tradice Komunistické strany Číny a „kultury pozitivní energie“, aby pomohly potlačit protičínské a západní hodnoty, jako jsou svoboda a demokracie. Kontrolou internetových zdrojů a platforem vyplní úřady internet takovým druhem obsahu, jaký chtějí, aby lidé viděli, stejně jako byly během kulturní revoluce na rohu každé ulice vylepovány plakáty. Cílem je vymýt lidem mozky a použít politický tlak, aby se stali submisivními. Pořádáním Světové internetové konference mohou čínské úřady legitimizovat své praktiky oficiálním jazykem a dále potlačovat disent.
Během nejspíše freudovského přeřeknutí pochválil Chua Čchien-fang, státem podporovaná celebrita internetu, čínské „velkonárodní sebevědomí“ jako „mysl S’-ma Čaoa [6]“ – jde o čínský idiom, který se používá pro popis skrytého a amorálního úmyslu uchvácení trůnu nebo zmocnění se vlády. Během Světové internetové konference opakovaně používalo [7] mnoho čínských uživatelů internetu tento idiom, aby se tak vysmívalo skrytému záměru úřadů.
V čínštině celá tato fráze zní „Každý na ulici ví, co je v mysli S’-ma Čaoa“. Tím je naznačován skrytý úmysl, který zůstává nevysloven. Ředitel čínského státního úřadu pro informace na internetu Lu Wej řekl v této souvislosti novinám China Digital Times:
Svoboda a pořádek jsou dvojčata, musí žít spolu […] Stejný princip platí pro bezpečnost. Musíme tedy mít veřejný řád [v mezinárodním měřítku]. A tento veřejný řád nemůže mít vliv na žádný místní řád. […] Nemůžeme dovolit, aby někdo využíval čínský trh, měl prospěch z čínských peněz, ale přitom Číně škodil. To prostě absolutně nebude dovoleno. Je nepřijatelné škodit čínským zájmům, škodit čínské bezpečnosti nebo škodit zájmům čínských spotřebitelů. Pokud budou respektovány tyto důležité body, jsou jakékoli internetové společnosti v Číně vítány.
Útok typu DNS na Edgecast a jeho „škodlivé vedlejší účinky“ ve formě tisícovek nepřístupných webových stránek jsou tedy tím, co Lu Wej označuje za čínské odhodlání zachovat „místní řád“ navzdory jistým ekonomickým škodám.
S růstem čínské role v online světě a s tím, jak se tato země stává klíčovým hráčem při formování správy internetu, znepokojuje aktivisty za lidská práva její přístup k suverenitě. William Nee, expert na Čínu z Amnesty International, vybídl [8] mezinárodní vedoucí představitele podnikatelského sektoru, aby na konferenci promluvili o online svobodě. Toto téma se ale bohužel na program nedostalo.
Vzhledem k tomu, že se budoucnost kontroly internetu odvíjí od suverenity jednotlivých zemí, bude se v boji za otevřený a svobodný čínský internet muset nejspíše aktivněji angažovat hlavně místní občanská společnost.