Politické pořady populárních novinářů Predraga Sarapy (vlevo) a Olji Bećković (vpravo) byly v Srbsku nedávno staženy z vysílání. Fotografie ze serverů Vreme [1] a Medija Centar Beograd [2].
Současná i minulá srbská vláda investovaly dlouhé roky do vylepšování obrazu této východoevropské země, která byla po desítky let známa jako neklidná oblast, jako místo zločinu a války. Čelní představitelé napříč politickými stranami se snažili projevit svou oddanost myšlence vstupu Srbska do Evropské unie. Navenek vzbuzují politikové dojem, že chtějí ze Srbska udělat doopravdy svobodnou, demokratickou a ekonomicky úspěšnou zemi. Skutečnost je ovšem jiná.
Zatímco většina srbských politiků dává najevo odhodlání zlepšit ekonomickou situaci a kvalitu života v Srbsku, jejich praktiky při nakládání s jedním z nejzákladnějších a nejpotřebnějších práv – právem na svobodu projevu – jsou vzdáleny přístupu, který by napomáhal rozvoji otevřené a prosperující společnosti.
Tlak na nezávislá média ze strany vládnoucích politiků v posledních měsících roste. Po vlně kritiky nekvalitní práce vládních úředníků při organizaci záchrany a pomoci během masivních jarních povodní byly staženy tři dlouho vysílané a populární televizní pořady. Novináři a redaktoři se rutině vyhýbají informování o těchto událostech – většina jich žije v každodenním strachu ze ztráty práce, za kterou dostávají čistý měsíční plat kolem 250 až 300 eur.
Srbské mediální prostředí je podobné tomu, jaké najdeme v mnoha jiných zemích regionu [3]. Stejně jako v Albánii, Makedonii, Bulharsku, Maďarsku a dalších státech se mediální domy spoléhají při svém hospodaření na výnosy z reklam. To je často napojuje na politické strany a jejich představitele. V Srbsku byl tento neoficiální, ale mocný systém zneužíván různými demokratickými koalicemi, které byly u moci mezi lety 2003 a 2012.
Již v únoru 2014 existovaly náznaky, že vysílání populárních pořadů, které se zabývaly politikou a ekonomickými otázkami, bude možná zastaveno [4]. Během předvolební kampaně před předčasnými volbami v roce 2014 si tohoto tlaku všimla i veřejnost a nakonec začal na občany přímo dopadat – někteří uživatelé sociálních médií byli předvedeni k policejním výslechům [5] a v některých případech zadrženi za kritické „tweety“ [6] namířené proti vládě. Srbská pokroková strana získala ve volbách v březnu 2014 ve vládě absolutní většinu.
V září a říjnu 2014 byly nakonec tři televizní pořady s dlouhou tradicí, ve kterých se často rozebírala místní politika, ekonomika a společnost, staženy z vysílání.
Prvním [7] byla populární talk show „Dojem týdne“ (Utisak nedelje), vytvořená a uváděná novinářkou Oljou Bećković, která tento program řídila více než 20 let, již od éry Miloševiće. Olja Bećković začala otevřeně mluvit o telefonátech od premiéra Aleksandara Vučiće [8], který na ni tlačil, aby změnila hosty a témata svého pořadu. V rozhovoru se zpravodajskou společností Al Jazeera Balkans projevila Olja Bećković lítost, že nepromluvila o přímém nátlaku ze strany Vučiće a jeho kabinetu již dříve, a řekla: „Ano, on [Vučić] mi volal.“
Dalším pořadem odsouzeným k zániku byl „Sarapův problém [9]“ (Sarapin problem), který řídil a uváděl populární novinář Predrag Sarapa v bělehradské televizi Studio B. Oficiální webová stránka Studia B popisuje tento pořad takto:
Emisija “Sarapin Problem” ima za cilj da aktuelizuje najuočljivije političke i društvene probleme, i to bez namere da ih rešava.[…] Cilj je upravo zbog toga da gosti različitog profila i opredeljenja ponude svoja rešenja.
Pořad „Sarapův problém“ si vytyčil za úkol rozebírat ty nejzjevnější politické a společenské problémy, a to bez jakéhokoli záměru je řešit. […] Právě proto se od hostů z nejrůznějšího prostředí a s nejrůznějšími [politickými] sklony očekává, že navrhnou svá řešení.
Studio B a další osoby blízké této státem vlastněné televizi tvrdí, že Sarapův pořad, jeden z mála, který rozebíral současná politická a společenská témata, byl stažen kvůli malé sledovanosti. V den, kdy bylo vysílání pořadu zastaveno, se shromáždil tucet novinářů a obyvatel Bělehradu, aby protestoval proti tomuto rozhodnutí, později se jejich počet rozrostl přibližně na sto. Sociální média a webové stránky byly zahlceny vyjádřením podpory Sarapovu novinářskému údělu, který je od té doby ironicky přezdíván „Sarapův nový problém“. Sarapa také otevřeně mluví o tlaku, kterému byl vystaven, a v nedávném rozhovoru [10] uvedl:
Cenzura již není přežitkem minulosti, je přítomná a musíme proti ní bojovat.
Třetím případem je další vysoce respektovaný pořad investigativní žurnalistiky jménem „Insider“ (Insajder). Tento program byl uváděn přední srbskou reportérkou Brankicou Stanković [11], která se za roky své práce dostala často do potíží kvůli informování o organizovaném zločinu a politické korupci v zemi. Tato novinářka byla zjevně dotlačena k tomu, aby s vysíláním skončila. Nezávisle vyráběný pořad dlouhodobě spolupracoval s jednou z národních televizních společností, vedoucí pracovníci této společnosti ovšem při obnově smlouvy trvali na nových podmínkách včetně toho, že by se nová sezóna tohoto pořadu musela připravit k vysílání o více než měsíc dříve, než bylo naplánováno. Protože se pořad spoléhá na investigativní zprávy, uvedli producenti, novináři a moderátorka, že by nedokázali splnit tyto lhůty, na kterých trvala televizní společnost, a odmítli vytvořit pořad nižší kvality.
Na konci října, jen několik dní poté, co se dozvěděla, že její pořad už nemá smlouvu se srbskou národní televizí B92, byla Brankica Stanković v New Yorku oceněna [12] prestižní cenou za odvahu v žurnalistice od Mezinárodní ženské mediální nadace (IWMF). Televize B92 pogratulovala Brankice Stanković k ocenění a napsala o něm, ale nenabídla pro obnovení smlouvy s jejím týmem žádné nové podmínky.
Nezávislá novinářská asociace Srbska a podobné organizace proti těmto krokům opakovaně protestovaly, upozorňovaly na politický tlak na srbské novináře a požadovaly svobodu médií a vládu práva, ale zbytečně. Srbské úřady podle všeho upřednostňují, aby se jejich voliči při sledování televize bavili, než aby byli dobře informováni o současných politických a společenských událostech.