Vidíte všechny ty jazyky nahoře? Překládáme zprávy Global Voices, abychom zpřístupnili občanskou žurnalistiku opravdu každému.

Duch Henriho Younga: Bahrajnský vězeň se pokouší vzít si život

Bahraini protesters with placards and Bahraini flags met outside the US Embassy in London before marching to the Saudi Embassy to call for justice for 3 pro-democracy protesters sentenced to death in April by a military court.UK. 26th November 2011. Photograph by Peter Marshall. Copyright: Demotix

Bahrajnští demonstranti s transparenty a bahrajnskými vlajkami se setkali před velvyslanectvím USA v Londýně, poté pochodovali k velvyslanectví Saúdské Arábie, aby požadovali spravedlnost pro 3 prodemokratické demonstranty včetně Aliho al-Taweela, kteří byli vojenským soudem v dubnu odsouzeni k smrti. 26. listopadu 2011, autorem fotografie je Peter Marshall, copyright Demotix.

Samotka. Pro mě byla horší než fyzické mučení. Co vlastně znamená čas, když se nic nemění? Když jste zavřeni v místnosti a jediné, co můžete dělat, je naslouchat vlastním myšlenkám. Samota k vám přivede vše, co se v denním životě snažíte potlačovat. Je jednoduché být pohlcen strachy a temnými představami.

Abych přežil samotku, vybudoval jsem si ve své mysli fiktivní svět – jiné místo, s jinými lidmi. Svět, kam jsem mohl utéci a kde jsem mohl trávit libovolné množství času, aniž by mi došly věci, které je možné vidět a procítit. Když jsem se dostal zpět mezi ostatní vězně, měl jsem již vystavěný celý příběh plný postav a událostí, pozoroval jsem, jak se vše vyvíjí. Byla to má mysl, která mi pomohla přizpůsobit se a přežít. Nedokážu si ale představit, jak bych dokázal zvládnout samotku, pokud by trvala déle než několik týdnů.

Ve vězení kolovala legenda o jednom vězni, která byla zdrojem jak strachu, tak síly. V rozhovorech se často objevovalo jméno Ali al-Taweel. Pokud jste si ostatním vězňům stěžovali na podmínky svého věznění, řekli vám, že byste měli být vděční, že nejste v kůži Aliho al-Taweela. Pokud jste nedodržovali pravidla, stráže vás upozornili, že byste mohli skončit jako Ali al-Taweel. Jeho příběh se stal pro některé varováním a pro jiné zdrojem naděje a houževnatosti. Pro většinu lidí byl ale duchem, vězněm, kterého jste nikdy neviděli, vězněm, kterému nikdo nepomáhal a který nebyl zmíněn ani v novinách.

25letý Ali al-Taweel je na samotce déle než tři roky. Dvakrát se pokusil o sebevraždu – jednou podřezáním žil, nedávno se chtěl oběsit. Řekl své právničce, aby domluvila návštěvu, při které by jí předal svou poslední vůli, protože se znovu pokusí ukončit své utrpení. Po psychickém zhroucení byl přesunut na psychiatrii, jak uvádí aktivistka Maryam Alkhawaja:

Ali al-Taweel je na psychiatrii poté, co se psychicky zhroutil kvůli déle než tři roky trvající samovazbě.

Ve filmové adaptaci Vražda prvního stupně z roku 1995 se miliony lidí dozvěděly o příběhu Henriho Younga, který se po třech letech odlidšťujícího zacházení a samovazby ve známé kalifornské věznici Alcatraz rozhodl zabít jiného člověka. Tvůrce filmu by nejspíše nikdy nenapadlo, že by se tento příběh z první poloviny 20. století mohl znovu odehrávat v dnešních dnech.

Ali al-Taweel byl odsouzen k smrti za údajné přejetí policisty na počátku bahrajnského povstání z roku 2011. Tento incident se měl odehrát během útoku na ostrově Sitra, při kterém zemřeli čtyři civilisté a desítky jich byly zraněny. Následující video zaznamenává, jak policisté v tento den zadržovali občany a veřejně je bili:

Video níže jasně ukazuje, že se útoků na demonstranty účastnili také ozbrojení civilisté a že vyzývali protestující, aby se ukázali:

Aliho rodina uvádí, že byl zatčen v domě své sestry, kde se zotavoval po chirurgickém zákroku. Byl několik měsíců zadržován a mučen – až do svého přiznání a odsouzení. Mučení pokračovalo i po vydání rozsudku.

Aliho případ je jedním z nejjasnějších příkladů špatného fungování a zkorumpovanosti soudního systému. Ve zprávě vyšetřovací komise byly svědecké výpovědi a informace týkající se incidentu natolik protichůdné, že i místo, kde mělo dojít k usmrcení policisty, zůstává sporným bodem. Bahrajnská nezávislá vyšetřovací komise uvádí na straně 237 své zprávy, která byla odsouhlasena samotným bahrajnským králem, že „policista Ahmed Rashid Al Muraysi byl 15. března přejet vozidlem na kruhovém objezdu GCC“. Kruhovým objezdem GCC je míněno místo, které je také známé jako Perlový kruhový objezd, epicentrum prodemokratických demonstrací, které v Bahrajnu začaly 14. února 2011. Úmrtní list ovšem udává, že policista byl usmrcen ve vesnici Al-Mameer.

Mezi svědky této události jsou pouze policisté a místo incidentu není jedinou věcí, ve které panuje mezi jejich výpověďmi a informacemi úřadů neshoda. Všichni čtyři svědci vydali protichůdná svědectví a tvrdili, že na auto, které přejelo policistu, bylo stříleno různými osobami. Nikdo ze svědků nedokázal identifikovat Aliho jako řidiče auta. Nemohli dokonce ani uvést číslo poznávací značky. Vše, na čem se zjevně dokázali shodnout, byla barva auta – auta, které ve skutečnosti ani nepatřilo Alimu, nýbrž jeho spoluobžalovanému.

Na základě důkazů, které byly přinejlepším nepřímé, a navzdory doporučením ze strany skupin pro lidská práva byl Ali odsouzen k smrti. Zatímco čeká, zda bude jeho trest přezkoumán nebo zůstane nadále v platnosti, prochází Ali peklem, které je stejně skutečné jako rozhořčení mnoha našich krajanů. A přestože je ve své samovazbě vystaven ohlušujícímu tichu, mnohem bezostyšnější ticho panuje mimo zdi vězení. Věznice Alcatraz byla uzavřena v roce 1963, ale v rostoucích bahrajnských věznicích se nadále odvíjí mnohé takové příběhy, jako je ten Aliho.

Začít diskusi

Autoři, prosím přihlásit se »

Pravidla

  • Všechny komentáře jsou schvalovány moderátorem. Pokud pošlete komentář více než jednou, může být vyhodnocen jako spam.
  • Respektujte prosím názory ostatních. Komentáře obsahující vulgarity, obscénosti a osobní útoky nebudou uveřejňovány.