[1]Plot a strážní věž na španělsko-marocké hranici u města Melilla. Autorem fotografie je uživatel Acad Ronin, uveřejněno v rámci licence CC-BY-2.0.
Marocké úřady se domnívaly, že jejich nová imigrační politika slaví konečně úspěch. Pak se vše sesypalo.
Během tohoto měsíce oznámilo [2] Maroko, že úspěšně zavedlo zvláštní program pro legalizaci pobytů migrantů. Úřady prohlásily [3], že bylo zpracováno 27 000 žádostí o legalizaci a 60 procent z nich bylo schváleno.
Každý rok směřují stovky afrických migrantů do oblastí poblíž města Melilla [4], které je jednou ze dvou španělských enkláv na severu Maroka. Doufají, že se jim podaří překonat hraniční plot [5] a dostat se do Evropy.
10. února začalo Maroko bourat sběrné tábory [6] poblíž této hranice, aby vypudilo migranty ze země. Skupiny pro lidská práva udávají, že místní ozbrojené složky používaly násilí během zadržování migrantů, kteří se pokoušeli překročit hranici do Španělska.
Pro marocké aktivisty za práva migrantů není tento přístup ničím novým. Ve zprávě za loňský rok [7] podotýká organizace Human Rights Watch:
Praxe okamžitého vyhošťování migrantů na hranici s Alžírskem podle všeho skončila. Pozorování na konci ledna a začátku února 2014 ve městech Oujda, Nador a Rabat ovšem naznačují, že marocké bezpečnostní složky nadále používají násilí proti migrantům vyhoštěným z Melilly.
Následující video, které bylo před týdnem nahráno na server Vimeo asociací za lidská práva Pro.De.In. Melilla, zachycuje zbytky táborů [8] po jejich zbourání:
Asociace také udává, že stovky migrantů byly převezeny autobusy na neznámá místa. Hicham Rachidi [9], generální tajemník marocké asociace pro obranu migrantů GADEM, píše na serveru Al Huffington Post, že nerozumí důvodům náhlého spěchu při bourání táborů [10] – vzhledem k tomu, že bylo dosaženo určitých pokroků:
Au moment même où l'on présentait a la presse nationale et internationale, les images du “traitement humains et compatissant” que réservaient les forces de l'ordre aux migrants sauvés de la noyade et reconduits a chaud par l'Espagne, au moment même où l'on annonçait les chiffres “glorieux” de la régularisation exceptionnelle, des opérations de ratissage ont été déclenchés contre les tranquillos qui abritaient du froid les centaines de migrants de Gourougou. Les procédures spoliées, la justice dénigrée, la loi et la dignité d'enfants, femmes et hommes bafouée.
Právě když jsme ukázali místnímu i mezinárodnímu tisku, že naše policejní složky jsou schopny „lidsky a soucitně“ jednat s migranty, kteří byli zachráněni před utonutím a zároveň odmítnuti španělskou vládou, právě když jsme oznámily „velkolepé“ cifry programu legalizace migrantů, bylo spuštěno několik akcí pro vyklízení táborů, které u Gourougou poskytovaly přístřeší stovkám migrantů [11]. Byly ignorovány standardní procedury, byla znevážena spravedlnost, bylo pohrdáno právy a důstojností dětí, žen a mužů.
[12]Afričtí migranti z tábora Gourougou, záběr z videa výše
Organizace Terre d'Asile (Země azylu) posbírala svědectví několika migrantů. Sylvain z Pobřeží slonoviny vzpomíná [13], co se ten den v Melille stalo:
Dès notre arrestation, nous avons été encerclés par des militaires. Il y avait six bus qui nous attendaient, on nous a ordonné d’y monter. Puis nous avons roulé pendant plusieurs heures jusque dans le désert. On n’avait aucune indication d’où on allait. On nous a conduits dans une sorte de maison avec sept pièces. Ça ne ressemble pas à une prison, plus à un camp de détention improvisé. Puis, on nous a séparés. Dans ma cellule, nous sommes douze Ivoiriens, dans une pièce d’environ 15 mètres carrés.
Poté, co jsme byli zatčeni, nás obklopili vojáci. Čekalo tam na nás šest autobusů, nařídili nám nastoupit. Pak nás vezli několik hodin do pouště. Bez jakékoli informace o tom, kam jedeme. Zavedli nás do nějakého domu se sedmi místnostmi. Nevypadal jako vězení, spíše jako sběrný tábor. Pak nás rozdělili. V mé cele je nás dvanáct z Pobřeží slonoviny na ploše asi 15 metrů čtverečních.
Organizace No Borders Morocco doplňuje další informace týkající se místa pobytu migrantů po zrušení táborů [14]:
V průběhu dne vyrazilo 20 až 30 autobusů do jižního Maroka a rozvezlo zadržované z tábora Gourougou do dvanácti různých měst: Errachidia, Goulmina, El Jadida, Safi, Kelaat, Sraghna, Chichaoua, Tiznit, Essaouira, Youssoufia, Agadir. Do této chvíle je většina lidí nadále zadržována na různých místech, dostávají jídlo a oblečení. Ačkoli jim bylo řečeno, že budou brzy osvobozeni a že marocký stát jen zjišťuje jejich identitu, aby mohl jejich pobyt legalizovat, vypadá to spíše, že obyvatelé tábora Gourougou budou deportováni. [..] Během této akce porušilo Maroko mnoho svých vlastních zákonů včetně zatýkání nezletilých, paušálního posuzování všech případů nebo zadržování lidí déle než 24 hodin bez udání důvodu.
Evropská komise projevila znepokojení [15] nad přístupem Maroka ke zdraví migrantů a k jejich celkovým životním podmínkám.
Imigrační krize na marocko-španělské hranici je bohužel dlouhodobým jevem. V říjnu 2014 vystihla nerovnost mezi oběma stranami fotografie migrantů snažících se přelézt plot, zatímco jen o několik metrů dále hráli dva lidé golf [16]. Později se objevilo video ukazující, jak španělská policie zbila do bezvědomí kamerunského migranta [17].