Tento článek a reportáž Ariho Daniela pro The World in Words byly původně zveřejněny na PRI.org 5. února 2015. Jejich publikování je v souladu s dohodou o sdílení obsahu.

Podle expertů je mezi výrazy „uh“ a „um“ zásadní rozdíl. „Zdá se, že ‚um‘ obecně signalizuje delší nebo významnější pauzu než ‚uh‘,“ říká Mark Liberman, lingvista z Pensylvánské univerzity. Takový byl jeho výchozí předpoklad.

Liberman se zabývá studiem těchto „slovních vycpávek“ už téměř deset let a jeho poznatky jsou více než překvapivé.

„S přibývajícím věkem používají Američané častěji ‚uh‘. Tento výraz také převládá u mužů bez ohledu na jejich věk,“ podotýká Liberman.

V případě „um“ platí opak. Častěji jej slyšíme u mladší generace a vyslovují ho více ženy než muži. Závěry výzkumu překvapily nejen lingvisty. Doposud se totiž předpokládalo, že použití výrazu zaváhání je podmiňováno potřebou času pro další výpověď než identitou samotného mluvčího.

Na sklonku minulého léta se Liberman zúčastnil konference v nizozemském Groningenu, kde se během pauzy na kávu svěřil se svými poznatky o rozdílech v četnosti „um“ and „uh“ v závislosti na věku a pohlaví ostatním přítomným badatelům, které tyto informace inspirovaly ke zmapování jevu mimo americkou angličtinu. Zaměřili se na její britskou a skotskou variantu, na němčinu, dánštinu, nizozemštinu a norštinu.

Jak prozradil Martijn Wieling, jazykovědec z Groningenské univerzity, „ve všech případech dospěli lingvisté k totožnému závěru“. Ženy a mladší generace dávají přednost „um” před „uh“ nejen ve Spojených státech, ale i jinde na světě.

Z těchto zjištění Wieling vyvozuje, že jsme svědky jazykových změn v přímém přenosu a že „stěžejní roli v tomto procesu hrají ženy a mládež“.

Budoucnost „um“

Většina jazykových změn bývá nejprve zaznamenána právě v promluvách žen a mladé generace. Co bude znamenat dominance „um“ pro budoucnost jazyků na obou kontinentech, to zůstává zatím záhadou.

Josef Fruehwald, sociolingvista z Edinburské univerzity, uznává, že mezi užíváním „um“ a „uh“ mohou existovat rozdíly. Podle něj jsou však tyto dva výrazy více méně totožné.

„Máte-li na výběr ze dvou možností, prostě se přikloníte k jedné z nich a u té už zůstanete. Proč právě ‚um‘? Podle mě v tom není žádný hlubší význam, vždycky je to tak trochu o náhodě,“ vysvětluje Fruehwald.

Tou náhodou má na mysli fakt, že jazykové změny neprobíhají vědomě a my jako mluvčí je proto záměrně neovlivňujeme. Fruehwald upozorňuje na to, že lingvisté jsou ještě horší v předpovědích než meteorologové. Jazyk je podle něj mnohem nevyzpytatelnější než počasí.

Přenášení jevu z jednoho jazyka do druhého vysvětluje Fruehwald následovně: „Podobných příkladů je zdokumentováno mnoho a většinou se dějí v situacích, kdy člověk ovládá oba jazyky a mimovolně přenese jev z jednoho jazyka do druhého.“

Angličtina pravděpodobně ovlivňuje ostatní jazyky ze všech nejvýrazněji. Není však jasné, zda tato rovnice platí i pro výraz „um“.  Je zapotřebí jev dále zkoumat.

Klidně se může stát, že se jednoho dne situace obrátí ve prospěch „uh“, anebo že naopak tento výraz ze slovníku zcela vymizí.

A postrádal by Fruehwald „uh“? „K žádnému z těchto výrazů nemám citovou vazbu, i když podle zjištěných údajů spadám do skupiny ‚um‘. Možná bych měl být loajální a začít výraz používat.“

Záznam tohoto dílu rozhlasového pořadu World in Words je k dispozici na Facebooku a iTunes.

Patrick Cox dodává: Součástí záznamu pořadu je i rozhovor s Michaelem Erardem, editorem webových stránek o jazyce Schwa Fire a autorem knihy „Um…:Slips, Stumbles and Verbal Blunders, and What They Mean.“