Rozsáhlá těžba ničí čtyři nádherné filipínské ostrovy

Polluted river in Rapu-Rapu Island caused by mining. Photo from Kalikasan People's Network for the Environment, used with permission

Těžbou znečištěná řeka na ostrově Rapu-Rapu. Foto Kalikasan People's Network for the Environment, uveřejněno se svolením

Filipíny se rozkládají na více než 7 000 ostrovech. Některé z nich – Boracay, Cebu, Bohol či Palawan – jsou známé jako významné turistické destinace. Méně často už se zmiňují další z nich – Marinduque, Rapu-Rapu, Manicani a Homonhon, čtyři malé ostrovy, které jsou v posledních letech devastovány těžbou nerostných surovin.

Filipínské ostrovy jsou na nerostné suroviny velmi bohaté a místní vláda, ve snaze oživit ekonomiku země, jejich těžbu aktivně podporuje. V průběhu roku 2014 udělila 999 povolení k těžbě na různých místech země. Ochránci životního prostředí se obávají ničivého dopadu na ekosystém, někteří aktivisté poukazují na dominanci zahraničních těžařských společností i na přítomnost korupce.

Příběhy ostrůvků Marinduque, Rapu-Rapu, Manicani a Homonhon odkrývají také některé sociální problémy, které mají s těžebním průmyslem úzkou souvislost.

Když byly před deseti lety na ostrově Rapu-Rapu zahájeny těžební práce, vláda i těžařské společnosti je dávaly za vzor jako příklad „zodpovědné těžby“. O rok později však došlo v důlní oblasti k havárii. Únik kyanidu způsobil masivní úhyn ryb, a tím i velkou újmu místním obyvatelům, pro něž je rybolov často jedinou formou obživy. Rapu-Rapu je malý ostrov v regionu Bicol ve východní části Filipín.

V rozhovoru pro nezávislý informační server Bulatlat popisuje Antonio Casitas, mluvčí místních zemědělců a environmentální aktivista, jaký dopad měla aktivita australské těžařské firmy Lafayette na zdejší životní prostředí:

Rapu-Rapu býval nádherný ostrov. Měli jsme pocit, že žijeme v ráji. Vše potřebné k životu poskytovala okolní příroda, a bylo proto přirozené o ni pečovat a chránit ji. Když přišly těžařské společnosti, všechno se změnilo. Dnes je 97 procent ostrova více méně pod jejich kontrolou. Úplně naši krajinu zdevastovaly a z ráje udělaly pustinu.

Ostrovní provincie Marinduque, situovaná v centrální části filipínského souostroví, se dodnes potýká s následky úniku toxického kalu v roce 1996, způsobeného protržením hráze odkaliště v měděném dolu společnosti Marcopper (viz video výše). Tato tragická událost se zapsala do historie Filipín jako vůbec největší přírodní katastrofa. Jak uvedl jeden z obyvatel regionu a filmař Joseph Israel Laban, společnost Marcopper nebyla dodnes schopna zasaženou oblast ani jeho obyvatele rehabilitovat:

Je to již osmnáct let od tragédie, v čele státu se vystřídali čtyři prezidenti a řeka Boac stále není vyčištěná. Za celou záležitost zodpovídá kanadská těžařská společnost Placer Dome/Barrick Gold. Pro mě je to hodně osobní téma, protože jsem vyrůstal jen deset minut od řeky, a pokaždé, když přijedu na Marinduque, tuto řeku míjím a říkám si, že na Filipínách prostě spravedlnost neexistuje. Obzvláště ne pro místní chudé lidi. My ale nezapomínáme.

Open pit mining in Manicani Island. Photo by Kalikasan People's Network for the Environment, used with permission

Povrchový důl na ostrově Manicani. Foto Kalikasan People's Network for the Environment, uveřejněno se svolením

Za největší katastrofu v oblasti Východních Visajských ostrovů je považován ničivý úder tajfunu Haiyan (místním jménem Yolanda) v roce 2013. Tento region má však za sebou i další environmentální pohromy způsobené těžebními aktivitami. Obyvatelé malého ostrova Manicani se bouří proti návratu těžařské společnosti, jejíž činnost již několikrát poškodila zdejší přírodní zdroje. V čele opozice stojí boronganská katolická diecéze, která ve svém oficiálním prohlášení mimo jiné říká: „Nebudeme předstírat, že jsme slepí a že nevidíme, co těžba způsobuje. Jejími následky jsou zasaženy životy nevinných lidí.“

Open pit mining in Homonhon. Photo by Kalikasan People's Network for the Environment, used with permission

Povrchový důl na ostrově Homonhon. Foto Kalikasan People's Network for the Environment, uveřejněno se svolením

Další z oblastí Východních Visajských ostrovů, jež se potýkají s nekalými praktikami těžebního průmyslu, je ostrov Homonhon. Těžit se zde začalo v roce 1983. Škody na životním prostředí vyprovokovaly místní obyvatele k aktivnímu boji proti rozmáhající se těžbě. Ostrov navštívil i tým nezávislého informačního serveru Bulatlat:

Ostrov nás uvítal překrásnými plážemi. Idylický obrázek se bohužel radikálně měnil během cesty do hor, míjeli jsme typické pozůstatky požárů, vyschlá koryta řek. Téměř u každého povrchového dolu byla nezpevněná půda jen pár metrů od okraje důlní jámy.

Jeden ze členů místní správy se Bulatlatu svěřil, že se zdejší obyvatelé „rozhodli pokračovat v odporu a jsou připraveni se v nejhorším případě pustit i do stavby bariér, jen aby těžaře zastavili“.

Znečištění prostředí a ztráta klíčových přírodních zdrojů na ostrovech Marinduque, Rapu-Rapu, Manicani a Homonhon by měly přimět i samosprávy dalších malých ostrovních ekosystémů k důkladnému zvážení, zda vpustit rozpínavé zájmy těžařů do svých domovů.

Začít diskusi

Autoři, prosím přihlásit se »

Pravidla

  • Všechny komentáře jsou schvalovány moderátorem. Pokud pošlete komentář více než jednou, může být vyhodnocen jako spam.
  • Respektujte prosím názory ostatních. Komentáře obsahující vulgarity, obscénosti a osobní útoky nebudou uveřejňovány.