Mladá fotožurnalistka Minh Man Dang Nguyen drží v těchto měsících po dlouhá období protestní hladovku, aby projevila svůj nesouhlas s nekorektním jednání, kterého se jí dostává ve vietnamském vězení. Kvůli svým opakovaným hladovkám vážila nedávno jen 35 kilogramů.

Minh Man. Fotografie použita se svolením.

Minh Man byla uvězněna před téměř čtyřmi lety za fotografování graffiti aktivistů na protičínském protestu v Ho Či Minově Městě. V lednu 2013 byla zadržena spolu s dalšími 13 blogery a aktivisty za spáchání „aktivit namířených ke svržení vlády“ v údajně největším případu podvratné činnosti za posledních mnoho let. Byla odsouzena k osmi letům odnětí svobody a následným pěti letům domácího vězení. Navzdory žádostem o její propuštění je Minh Man nadále ve vězení.

Po odsouzení k vysokému trestu odnětí svobody a následnému domácímu vězení je Minh Man vystavována také dalším příkořím – nespravedlivému a diskriminačnímu zacházení během svého věznění.

Od listopadu 2014 je Minh Man držena v podmínkách blížících se samovazbě v oddělené části vězení, která připomíná zařízení s vysokou ostrahou. Důvody pro toto zařazení jsou nejasné, ale tato „disciplinární zóna“ věznice, ve které je Minh Man držena, byla údajně nově postavena za účelem zadržování vězňů svědomí.

Na rozdíl od jiných vězňů se Minh Man nesmí účastnit jakýchkoli fyzických aktivit a cvičení. Kontakty s nepolitickými vězni nejsou možné. Političtí vězni jsou také pravidelně slovně napadáni a provokováni. Kromě toho je Minh Man příležitostně omezováno její právo na návštěvy. Například jí byla nedávno upřena možnost vidět svou matku, která byla sama kdysi vězenkyní svědomí. Tyto činy jsou prováděny za účelem zvýšení psychologického tlaku způsobeného podmínkami blízkými samovazbě a vytvoření atmosféry strachu a paranoi.

Podmínky věznění Minh Man jsou součástí širšího trendu. Ve zprávě o vězních svědomí ve Vietnamu z roku 2013 poznamenala organizace Amnesty International, že mnoho politických vězňů je drženo v drsných podmínkách, které zahrnují kruté, nelidské nebo ponižující zacházení. Vězni svědomí byli terčem špatného zacházení, a to i ze strany ostatních vězňů, bez jakéhokoli zásahu ze strany stráží. Amnesty International dále udává, že jsou často za trest drženi po dlouhou dobu v samovazbě nebo v izolaci. Bývalí vězni svědomí toto potvrzují a udávají, že byli podrobeni samovazbě a slovním útokům, byly jim odpírány knihy a nedostávali vyhovující jídlo a pitnou vodu, což vedlo k dalším zdravotním problémům.

Jak zdůrazňuje Výbor OSN pro lidská práva a zvláštní zpravodaj OSN pro mučení, může dlouhotrvající samovazba, zvláště v kombinaci s izolací od vnějšího světa, představovat formu mučení nebo jiného krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení.

K Minh Man se v její protestní hladovce přidala Ta Phong Tan, bývalá policistka a zakládající členka Klubu pro svobodné novináře, která si odpykává desetiletý trest v té samé věznici. V červenci 2012 zemřela matka této vězenkyně na důsledky svých zranění poté, co se zapálila před vládní budovou na protest proti věznění své dcery.

Organizace Media Legal Defence Initiative informovala Pracovní skupinu OSN pro svévolná zadržování o zhoršení situace Minh Man. V prosinci 2014 byla podána petice v naději, že podpoří její odvážný boj za zlepšení podmínek věznění.