Poznámka editora: Tento článek napsal Čchu Hon-keung, zkušený hongkongský aktivista v otázkách životního prostředí. Jeho čínská verze byla uveřejněna 24. ledna 2015 na serveru inmediahk.net. Do angličtiny článek přeložila Serena Tsang a je publikován zde na Global Voices v rámci dohody o sdílení obsahu.
Když byl Peking loni pokryt toxickým smogem, navrhnul jsem, že by si Čína měla najít jiné hlavní město. Uplynul rok a mimo šokové terapie takzvané „modré barvy odstínu APEC“ (nárazového snížení emisí v ovzduší před jednáním skupiny APEC) se kvalita ovzduší v Pekingu nadále zhoršuje. Někteří lidé se obávají, že by se obyvatelé Pekingu mohli proměnit v klimatické uprchlíky a město opustit, pojďme ale pohlédnout pravdě do očí – většina z 1,3 miliardy obyvatel pevninské Číny je klimatickými uprchlíky v zásadě již nyní.
To může znít jako přehánění. Ovšem myšlenka, že obyvatelé Číny jsou „klimatickými uprchlíky“, byla zmíněna již před nějakým časem místním průkopníkem ekologie Feng Jung-fengem, který nedávno získal cenu jako jeden z deseti lidí, kteří se v roce 2014 nejvíce zasadili o společenskou změnu v Číně. Feng uvedl: „Dnes v Číně sotva existují nějaké prostředky pro záchranu, zdokumentování a pomoc v případě klimatických uprchlíků. Musí snášet [následky znečištění životního prostředí] zcela sami.“
Slovo „snášet“ je v Číně velmi populární – v zemi, kde lidé musí snášet mnoho dalších následků ekonomického pokroku země. V současné chvíli žije v čínských městech větší počet obyvatel než na venkově. Základní potřeby obyvatel měst jsou prosté: čistý vzduch, čistá voda, kvalitní jídlo a dobrá doprava. Ale ve kterém městě Číny můžete dýchat čistý vzduch, pít čistou vodu a najít jídlo bez aditiv? A to nezmiňuji, že mnoho měst je obklopeno kilometry ucpaných dálnic a skládek.
Pojem „uprchlík“ se obvykle vztahuje k obětem katastrof, válek, náboženského a rasového pronásledování a tak dále. Jednoduše vzato se jedná o lidi, kteří jsou vyhnáni ze svých domovů do exilu. „Klimatičtí uprchlíci“ jsou ti, kteří jsou vyhnáni kvůli úpadku životního prostředí. Tady jsou dva příklady: Prvním je katastrofa v Černobylu v 80. letech, kdy byly evakuovány stovky tisíc lidí v okruhu 30 kilometrů kolem jaderné elektrárny. Druhým je potápění ostrovů státu Tuvalu v Jižním Pacifiku kvůli stoupající hladině oceánů v důsledku globálního oteplování. Tento malý stát musí žádat své sousedy Austrálii a Nový Zéland o pomoc.
Hrozby provázející znečištění životního prostředí nezabíjejí čínské obyvatele okamžitě. Budou se ovšem šířit jako rakovinové buňky městy a okresy, řekami i přes hory a budou pomalu ničit zdraví a kvalitu života řadových občanů. Ale není možné vyříznout nebo vyléčit důsledky znečištění řek a hor stejným způsobem, jak je to možné udělat s některými formami rakoviny. Bohatí lidé mohou získat občanství jiného státu jako politickou pojistku, ale většina lidí, kteří zůstávají v Číně, si tohoto problému nemusí být vědoma natolik, aby před ním utekla, nebo na to prostě nemusí mít prostředky. Ačkoli je nepravděpodobné, že by čínští uprchlíci hledali útočiště v jiných zemích světa – tak jako v politickém narativu „žlutého nebezpečí“ –, bude vyléčení nemocného životního prostředí představovat pro zemi obrovskou výzvu.
I pokud se v nejbližší budoucnosti neobjeví vlna klimatických uprchlíků, je zde stále důvod pro zneklidnění. Každý rok na podzim a v zimě dosáhne hongkongský index znečištění vzduchu obrovských hodnot – to ukazuje, že dopady znečištění se nezastaví před žádnými hranicemi. „Světové továrně“ v deltě Perlové řeky, ekonomickému centru Číny, by se stejně tak mohlo přezdívat „světová kuchyně“. Lidé zde slušně vydělávají a zanechávají přitom jedovaté látky ve vzduchu, zemi i vodě.
V jižní Číně jsou rozlehlé části zemědělské půdy znečištěny těžkými kovy – a kdo ví, jak velká část produkce z těchto oblastí skončí v Hongkongu? Čím jsou krmeny prasata, dobytek a kozy importované do Hongkongu a jaké dostávají růstové hormony? V případě vody jsou rizika nižší, protože si sobecky čerpáme vodu z méně znečištěné řeky Tung-ťiang do Hongkongu skrze utěsněné vodovodní potrubí. Ale kdo ví, co se stane v budoucnu?
Během posledních několika týdnů protestovali obyvatelé provincie Kuang-čou kvůli znečištění zdrojů své pitné vody. Jeden obyvatel vesnice, který zaléval rostliny načervenalou odpadní vodou, řekl novinářům: „Toto je jedovatá voda a neměla by se používat na zavlažování.“ Můj přítel z pevninské Číny, který provozuje občanskou organizaci, si povzdychl: „Je mi 35 let. Ve svém rodném městě nemůžu pít čistou vodu. V Kuang-čou můžeme pít vodu jen z Čao-čching. Netuším, kde se mé dceři podaří obstarat pitnou vodu, až bude v mém věku.“
Nedávno obyvatelé města Čung-šan obklopili a zablokovali spalovnu odpadu, která znečišťovala životní prostředí. Místo tlaku na zlepšení funkce spalovny ovšem místní úřady obyvatele pozatýkaly. Jejich stoupenci zahájili telefonní kampaň a shromáždili se před policejní stanicí, nikdo ovšem jejich žádosti nevyslyšel, policie nijak neodpověděla. Policisté dokonce požadovali, aby lidé smazali své příspěvky na sociálních médiích o tomto incidentu předtím, než zváží propuštění zatčených.
Jedinou strategií pevninské Číny, jak vyřešit problém měst obklopených skládkami, je postavení spaloven po celé zemi. Jde o podnikání, které určitě přinese velké zisky. Zda tyto spalovny dodržují náležitá opatření proti znečištění ovzduší, je ovšem jinou otázkou – proto také dochází k opakovaným protestům proti stavbě spaloven. Feng Jung-feng uvádí, že postiženi jsou uprchlíci, kterým se nepodařilo utéct a kteří jsou tedy donuceni „snášet [následky znečištění životního prostředí] zcela sami“. Toto ovšem také znamená, že protesty jen tak neskončí.
Občané Hongkongu nedokáží vyřešit čínský problém znečištěného životního prostředí – tato země je příliš obrovská a některé z problémů jsou systémové povahy. Pokud ovšem takto obrovský stát nedokáže kontrolovat úroveň svého znečištění, bude ovlivněn celý svět. Nemůžeme prostě sedět a dívat se jeden na druhého, jak umíráme. Měli bychom se pokusit tento problém pochopit a vyjádřit podporu občanským akcím na ochranu životního prostředí. Mohli bychom také využít oficiální kanál mezi Hongkongem a Kuang-tungem, který se zaměřuje na problémy místního životního prostředí. Tam bychom měli projevit své znepokojení a požadovat lepší monitorování znečištění, abychom zabránili této rakovině v dalším šíření.