Co je osobní, to je i politické, a to platí i pro účes a make-up.
Populární série 100 Years of Beauty [1] (100 let krásy), ve které Cut.com [2] zkoumá proměny ženské módy v posledním století v různých zemích, toto rčení potvrzuje, a to zejména ve třetí epizodě, která se zaměřuje na měnící se trendy a tendence v Íránu.
V tomto videu maskérky a kadeřnice stopovaly změny, které zapříčinily proměny vzhledu žen od roku 1910 do 2010. Cut.com se podařilo ukázat íránské ženy tak, jak jsou v médiích velmi zřídka zobrazovány, a to díky zvýraznění tradic a stylů, které tu byly již dlouho před islámskou revolucí, která vypukla v roce 1979.
Podle tvůrců projektu (jak bylo citováno serverem Yahoo Beauty [3]) bylo cílem ilustrovat, jak blízko vedle sebe stojí politické změny a módní trendy a zároveň jak mohou být určité země a komunity zjednodušeny pouze na jediný obraz.
Když jsme se zamýšleli nad tím, co bude naším třetím projektem, chtěli jsme ukázat kulturu, ve které je nejvýraznější vztah mezi krásou a politikou. Americká média jsou obecně omezená. Lidé z jiných zemí jsou zjednodušeni. Chtěli jsme ukázat, že Írán nebyl nikdy statický, stejně jako naše země. Kultura se časem velmi proměnila […] A doufejme, že tyto změny mnoho lidí překvapí natolik, že se budou chtít dozvědět více.
Po zveřejnění videa na facebookové stránce [4] Cut.com v únoru se objevilo a stále objevuje množství komentářů. Některé z fotografií a výzkumu, které byly použity ve videu, jsou k nalezení na Pinterestu [5].
Jak se dalo předpokládat, objevilo se množství kontroverzí spojených s použitím a využitím hidžábu. Komentující na Youtube i na Facebooku diskutovali nad definicí svobody, občanské účasti, hodnotě volby a role tradice v životě ženy. Dále diskutovali o účasti žen v Íránu dnes a před islámskou revolucí, vyměňovali si nápady a zkušenosti:
Mahrukh Ahmed [6] řekl:
Jakým způsobem definuje „žádný hidžáb“ svobodu? Existují íránské ženy, které nosí hidžáb, protože chtějí, a je také pravda, že některé jsou nuceny ho nosit, a to je špatně. Ale říct, že nošení hidžábu je krok zpět, je pouze jeden názor. Muslimky mohou nosit hidžáb a být svobodné. Hidžáb není jediná věc, která byla za časů ajatolláha vynucená. Pokud si myslíte, že íránské ženy by se měly „vzbouřit“ a odstranit šály, aby byly volné, pamatujte si, že narušujete něčí svobodu volby […] Znechucuje mě […], že ženy si myslí, že všechny muslimky by měly zahodit šátky, aby byly „svobodné“. To je také špatně.
Diskuze se dále zabývaly životem muslimů v západní společnosti a tím, jak se odlišuje od života v islámských zemích na Blízkém východě a v severní Africe. Křížily se vize a dojmy a ukazovala se diverzita zkušeností a vnímání muslimů a ne-muslimů na Blízkém východě a na Západě.
Kladly se složité otázky, které se setkaly s ostrými odpověďmi.
MrJazmine871 [7] řekla:
Jsem muslimka žijící v západní společnosti, proč byste chtěly být jako západní ženy? Je to tak nudné.
Na což Shahrzad S [8] odpověděl(a):
Také žiji v západní společnosti. To, co říkáte, zní, jako kdyby koncept nenáboženských muslimů byl pro íránské ženy fantazie. Tak to bylo (tak je to zobrazeno ve videu). A Íránky nepožadují západní ideály, požadujeme možnost volby. Ženy, které si zvolí náboženství, mohou být pobožné, ty, které si ho nezvolí, nemusí být. Nejde tu jen o hidžáb, jde tu o to, zbavit se náboženského režimu.
Překvapuje mě, proč je koncept země, která touží po svobodě volby, tak neobvyklý.
Nepřekvapivě se mezi reakcemi na video objevily rozepře – zejména na YouTube, jak to často bývá –, ale škála otázek a odpovědí ukázala, do jaké míry mohou módní preference být ukazatelem společnosti, což je stále důležitější v době, kdy mainstreamová média zobrazují spíše íránský režim než jeho rozmanité obyvatelstvo.
Například množství komentujících demonstrovalo neznalost stylů předcházejících roku 1979 a začali s pátráním po radikálních změnách, které se děly od 70. do 80. let a po kterých byl make-up a účes modelky změněn čádorem. Dále se opakovaně ptali na zelenou barvu na tváři modelky po roce 2000, která reprezentovala vzhled ženských protestujících během neklidů po prezidentských volbách v roce 2009 [9].
Richard Taylor [10] řekl:
Tohle mi ukázalo, jak moc jsem nevěděl o historii. Učím se bez přestání, ale neměl jsem tušení, že íránské ženy měly po několik desetiletí západní styl.
A Pirouz Kas odpověděl:
Média ráda ukazují jednoduchý „Střet civilizací“, východ versus západ, zlo versus dobro, jako špatný holywoodský film, lol. Občas ti dobří na západě brání diktátorské režimy na východě, protože si myslí, že neexistuje jiná alternativa. Podle mě si Írán zasluhuje svobodu a lidská práva jako každá jiná země na světě.
Mimochodem, když Němcům říkám, že všichni nejsme Arabové – občas mi odpoví: „Ano, jste!“ Díky, média, dobrá práce.
Na celé video se podívejte zde: