[1]Christelle Nangnou na fotografii z Kamerunu. Zdrojem je server eldiario.es [1], uveřejněno v rámci licence CC BY-SA 3.0.
Christelle Nangnou, mladá Kamerunka homosexuální orientace, dorazila 25. března do Madridu, aby požádala o politický azyl kvůli perzekuci, které jsou v Kamerunu vystaveni homosexuálové [2]. Nangnou se ve své zemi nachází na seznamu hledaných osob, lesbická orientace zde může být potrestána uvězněním na 5 až 10 let.
Podle toho, co řekla serveru eldiario.es [3], dorazila Nangnou na madridské letiště Barajas s falešnými osobními doklady a s výstřižkem z novin, podle kterého je hledána policií jako „hlava skupiny leseb“. Homosexualita je v tomto článku označována za „satanistickou praktiku“. Španělské úřady odmítly její žádost o azyl s odvoláním na pochyby o pravosti jejího příběhu a nařídily její deportaci ze Španělska.
[3]Výstřižek z novin, který předložila Christelle Nangnou, aby doložila, že je obětí perzekuce. Fotografie z eldiario.es [3], uveřejněno v rámci licence CC BY-SA 3.0.
Mladé Kamerunce pomáhal Eduardo Gómez, právník ze skupiny Red Jurídica [4] a jediná osoba oprávněná ji navštěvovat ve vazbě. Společně podali odvolání k národnímu soudu, které bylo zamítnuto. Evropský soud pro lidská práva [5] ovšem na základě dalšího odvolání nařídil pozastavit deportaci do vyřešení případu a poskytl do 17. dubna čas k předložení důkazů, které by doložily její příběh. Je možné, že tato lhůta byla poskytnuta jen díky odporu dívky při pokusech o její vyhoštění:
Pokusili se mě vyhostit a odvést do letadla celkem třikrát, ale ubránila jsem se. Dostala jsem ránu do pravého oka, mám vytrhnutý nehet, bolí mě celé tělo a trpím kvůli stresu nevolností. Řekla jsem jim, že se nemůžu vrátit do své země, protože tam nemůžu žít.
Mezitím se povědomí o tomto příběhu rozšířilo a přetiskla ho různá média. Madridská Státní federace leseb, gayů, transsexuálů a bisexuálů (FELGTB [6]) vytvořila petici na serveru change.org [7] adresovanou ministerstvu vnitra, ve které žádá, aby byl této dívce udělen azyl. Jak informuje organizace Red Jurídica na Twitteru [8], nasbírala petice šest hodin po svém spuštění již 21 000 podpisů, nakonec jich získala přes 67 700.
Několik poslanců z různých politických stran také naléhalo na příslušné instituce [9], aby přehodnotily své rozhodnutí Nangnou vyhostit:
Zástupci parlamentních skupin [politických stran] PSOE, Amaiur, Izquierda Plural, PNV, CiU, UPyD a ERC se účastnili tuto středu schůzky v kanceláři policejního náměstka se zodpovědnými osobami z Úřadu pro azyl a uprchlíky a s experty ze Španělské komise pro pomoc uprchlíkům (CEAR), aby našli řešení. Bylo dohodnuto, že bude prosazováno udělení povolení k pobytu ve Španělsku z humanitárních důvodů, tímto krokem byla pověřena organizace CEAR.
Nátlak veřejnosti přinesl své výsledky a ve středu 15. dubna – po téměř 24 dnech zadržování na letišti – bylo vydáno prohlášení, že španělská vláda poskytla této kamerunské dívce zvláštní povolení pro pobyt ve Španělsku z „humanitárních důvodů“.
Navzdory tomu, že Španělsko je jednou z nejtolerantnějších zemí světa [10], pokud jde o práva komunity LGBT, jeho instituce nejsou příliš nakloněny udělování politického azylu. Webová stránka Cáscara amarga [11] k tomu dodává:
Patricia Bárcena ze Španělské komise pro pomoc uprchlíkům (CEAR) odsoudila špatné praktiky při vyřizování žádostí o politický azyl ve Španělsku. Bárcena kritizuje skutečnost, že přestože zákon nepožaduje úplné přezkoumání rizikové situace [žadatele o azyl], v praxi je vyžadováno. „Pro vyhovění žádosti není potřeba, aby existovalo konkrétní ohrožení osoby žádající o azyl, postačuje válečná situace nebo perzekuce skupiny lidí, která pro daného žadatele představuje riziko,“ vysvětlila.
Organizace Colegas, která sdružuje různé španělské asociace homosexuálů, vydala tiskové prohlášení [12] s výzvou španělské vládě, aby „zpružnila systém žádostí o azyl udělených kvůli perzekuci lidí z komunity LGBT“. Paco Ramírez, předseda sdružení Colegas, prohlásil:
Při vyžadování důkazů od žadatelů o azyl je třeba mít na zřeteli, že tito lidé musí mnohokrát utéci bez toho, aby měli dostatek času k sesbírání průkazné dokumentace své perzekuce a hrozeb, kterým jsou vystaveni. Zdá se značně protikladné, že máme na jednu stranu zákon o azylu, který uznává perzekuci kvůli sexuální orientaci a sexuální identitě, a na druhou stranu poté ztěžujeme mnoha osobám, které prošly tímto peklem a často byly ohroženy na životě, jejich příjezd do země, jako je Španělsko – o kterém věří, že je oázou svobod a práv, a poté se setkají s drsnou realitou předpotopní byrokracie.
Povolení vydané španělskou vládou platí do doby, než národní soud rozhodne, zda zruší příkaz k vyhoštění a poskytne Christelle Nangnou definitivně azyl. Tento proces může podle serveru Cáscara amarga [9] trvat až rok. Mezitím zůstane dívka pod opatrovnictvím Červeného kříže a může legálně žít ve Španělsku, není jí ovšem dovoleno pracovat.