[1]Demonstrace za svobodnou a bezpečnou interrupci. Santiago de Chile, 25. července 2014. Fotografie: deník El Ciudadano (CC BY-NC-ND 2.0).
Od roku 1974, kdy se v čase vlády Augusta Pinocheta změnil zákon, patří Chile mezi sedm zemí na světě [2], které nepovolují potrat za žádných okolností. S návratem demokracie v roce 1990 se objevilo vícero pokusů o dekriminalizaci interrupcí. Žádný z nich ale neuspěl, včetně příslibu prezidentky Michelle Bachelet, že by potrat mohl být legalizovaný v případě znásilnění nebo ohrožení života matky.
Když se v roce 1974 chilská ústava změnila, senátor Jaime Guzmán Errázuriz přednesl řeč o interrupcích [3], ve které zazněla i následující věta. „Matka si musí dítě nechat, i kdyby bylo postižené, nechtěné, kdyby bylo výsledkem znásilnění a i v případě, že by rozhodnutí nechat si dítě mělo vyústit v její smrt.“
Přestože samotná ústava byla v této otázce vágní a jenom „chránila život nenarozeného dítěte“, Guzmánův projev je pořád nejvýstižnějším shrnutím dnešní politické situace.
V letošním projevu prezidentky z 21. května [4] sice slib zmizel, ale debata zůstala. Každou chvíli zveřejňuje chilský tisk série článků o mladých dívkách, které otěhotněly, obyčejně po znásilnění a často i ze strany příbuzných, a kterým přesto není dovoleno jít na potrat. Letos to byla jedenáctiletá dívka, ze které její tragický příběh [5] učinil symbol tématu interrupcí.
Mi cartel del día de la mujer dirá “Chile país en donde una NIÑA de 11 años puede ser MADRE DE SU PROPIO HERMANO. ABORTO LEGAL AHORA”.
— #ApagonFemenino (@BessyPrado) 5 May 2015 [6]
Na MDŽ ponesu transparent: „Chile je země, kde JEDENÁCTILETÁ DÍVKA může být MATKOU VLASTNÍHO BRATRA. LEGÁLNÍ INTERRUPCE, HNED“.
Chile je do morku kosti katolickou zemí, takže nepřekvapí, že zákaz interrupcí je jenom jedním z mnoha rysů většího sociálního problému.
Mensaje de los Obispos de Chile ante el proyecto de despenalización del aborto http://t.co/anQNWwcNTv [7] — Iglesia.cl (@iglesiachile) 26 May 2015 [8]
Zpráva chilských biskupů k projektu dekriminalizace potratů.
Antikoncepční pilulka se bez receptu prodává v lékárnách, zatímco nouzovou antikoncepční pilulku, která se používá až po styku, aby zabránila nechtěnému těhotenství, je mnohem těžší sehnat. Nouzová antikoncepční pilulka byla legalizovaná v roce 2002, po zdlouhavém soudním boji. Movití Chilané ji mohou získat na soukromých klinikách, ale většina žen se musí obrátit na veřejná zdravotnická zařízení, která pilulku poskytovala pouze v případě sexuálního útoku. Od roku 2006 je zpřístupněná ženám od čtrnácti let [9] bez svolení rodičů.
Na Mezinárodní den žen 8. března 2015 pochodovalo v ulicích přibližně osm tisíc osob [10] za bezpečné a legální potraty. Několik týdnů nato asi pět tisíc lidí pochodovalo „za život“ [11]. Chilská organizace bojující proti potratům s názvem Siempre Por La Vida (Vždy za život) žádá, aby byl zákon zachován tak, jak je, a to v plném znění.
Mluvila jsem s ředitelkou organizace Rosario Lagos, která věří, že dokonce i potrat ze zdravotních důvodů (v případě smrtelného nebezpečí) je „absolutně nepotřebný“, protože „lékaři mají morální a profesionální povinnost zachránit život matky“. Interrupci nazývá „falešným příslibem pro klidné svědomí“. Lagos mi řekla, že ženy potřebují „společnost, podporu a ochranu“, ne potraty.
„A v případě znásilnění“, dodala Lagos, „je ze zásady nespravedlivé odsoudit dítě na smrt a útočníka poslat do vězení. Potrat navíc s sebou nese více utrpení než dobra.“ Podle Lagos „vědecká data“ ukazují, že potrat „způsobuje víc fyzické a emocionální újmy“.
Javiera a Amanda ze sdružení Serigrafía Instantánea (Okamžitý sítotisk) stojí na druhé straně debaty. Tvoří součást kolektivu umělců, který vyrábí plakáty a trička na podporu sociální spravedlnosti. „Chile je konzervativní země s ultrakonzervativní vládou,“ myslí si Javiera. „Ale proč by měli mít právo rozhodovat o mém těle? Nevěřím v legalizaci potratu ze zdravotních důvodů. Měly bychom mít právo svobodně rozhodovat o své plodnosti.“
Sítotisky určené na manifestaci za potraty v Chile. Fotografie publikovaná Tomásem Matalou Aedo na Facebooku.
Amanda mluví o potratu jako o součásti většího sociálního problému. „Potraty jsou jenom symbol. Chceme znovu získat naše těla, protože interrupce jsou už v Chile realitou. Bohaté ženy chodí na soukromé kliniky, chudší ženy se musí uchýlit k jiným prostředkům.“
Každoročně deset až dvacet tisíc žen v Chile podstoupí nelegální potrat. Tabu kolem tohoto tématu vrhá stín na celou problematiku, proto je obtížné tato data potvrdit s přesností. Organizace Human Rights Watch v Latinské Americe [12] odhaduje, že „značná část těhotenství v Chile jsou těhotenství nechtěná. Kolem pětatřiceti procent končí potratem, což činí 160 tisíc potratů ročně a z nich 64 tisíc u žen mladších osmnácti let.“
Jedna z organizací, které ženám pomáhají k bezpečnému domácímu potratu, je Línea Aborto Libre (Linka svobodného potratu), kterou vede socioložka působící na Chilské univerzitě Angela Erpel Jara. Každý den mezi osmou a jedenáctou večer jim volá až patnáct žen hledajících informace o bezpečném potratu prostřednictvím Misopostrolu [13]. Jako doplnění této služby rozdávají také knihy na toto téma. Loni, poté, co umístili knížky do místních knihoven, byla organizace třikrát obžalována z nelegálního vykonávání medicínských zákroků a z podporování kriminálních aktivit. Žádné z obvinění se neprokázalo jako pravdivé.
Erpel Jara a její kolegyně se víc než na zákony soustředí na praktickou stránku věci a na ženy, kterým pomáhají. „Nezajímá nás dohadování s politiky,“ říká. „Zákon o potratu ze zdravotních důvodů je ztráta času. Ženy by neměly být nuceny žádat o svolení politiky-muže, aby mohly dokázat lékařům-mužům, že byly znásilněné nebo že jsou v ohrožení života, aby vůbec mohly rozhodovat o vlastní plodnosti.“
Erpel Jara jenom ženám pomáhá s domácí péčí, podle zákona jim nemůže říct, jak sehnat Misoprostol. Ale není to tak těžké. S pomocí Googlu, mobilního telefonu (prodejci komunikují přes WhatsApp) a 60 tisíc pesos (přibližně dva a půl tisíce korun) může pilulky sehnat kdokoliv. Zběžným pohledem do vyhledávače jsem narazila na více než třicet osob, které postoupily riziko tím, že vystavily svoje číslo online, někdy i se jménem, a které o sobě říkají, že Misoprostol prodávají. Není jasné, odkud produkt mají. Existuje studie [14], která zmiňuje „misopostrolovou mafii“, i když lék je na lékařský předpis dostupný ve většině zemí sousedících s Chile.
Zkusila jsem poslat zprávu na několik čísel a zeptala se, jestli mi mohou sehnat Misopostrol. Jeden člověk mi odpověděl okamžitě a ptal se, v jakém stádiu těhotenství jsem. Ujistil mě, že „v oblasti medicíny mají zkušenosti“. Najednou bylo bolestivě jasné, že ženy v takové situaci podstupují dvojí riziko – své zdraví vkládají do rukou telefonního čísla z internetu a svou důvěru v ilegální prodejce. A pokud se to zvrtne, lékař je může udat policii a mohou skončit i ve vězení.
V této chvíli je jen malá naděje, že by se situace mohla zlepšit. Prezidentka Chile se odmlčela, zákon se nezměnil. Zákaz potratů je ukotven v chilské ústavě, ústavě, která od prvního článku garantuje bezpečí všech občanů a svobodu duchovní i materiální. Svobodu, která je stovkám Chilanek rok co rok odepírána.