[1]V osadě Indkatha ve státě Džhárkhand ve východní Indii se ženy kmene Ho učí snižovat mateřskou úmrtnost. Autorkou fotografie je Freny Manecksha. Copyright Demotix (11/11/2008)
Podle Rozvojových cílů tisíciletí OSN by Indie měla do roku 2015 snížit [2] míru mateřské úmrtnosti na 109 úmrtí na 100 000 živě narozených. Je to nelehký úkol, protože Indii se podařilo dosáhnout v letech 2013–2014 snížení pouze na 190 [3] úmrtí oproti 437 úmrtím v letech 1990–91.
Odborníci se proto domnívají, že Indie pravděpodobně nedosáhne [4] svého Rozvojového cíle tisíciletí ve snížení mateřské úmrtnosti.
Bezpečnost porodu závisí jak na informovanosti budoucích matek, tak na dostupnosti vyškoleného porodního personálu a institucionálních zdravotních zařízení.
V mnoha regionech Indie jsou hlavními překážkami [5] k dosažení rozvojového cíle nedostatek zdravotní infrastruktury k zajištění institucionálních porodů a předporodní a poporodní péče, společně s nedostatečnou informovaností o existujících schématech na podporu institucionálních porodů. Riziko mateřské úmrtnosti zvyšují i další faktory, jako například brzký vstup do manželství u dívek, špatná výživa žen a nerovnost mezi pohlavími.
Zpráva [4] vydaná organizacemi CommonHealth a Jan Swasthya Abhiyan, koalicí pro mateřskou a novorozeneckou zdravotní péči a bezpečné potraty, uvádí, že veřejný zdravotní systém zanedbává ženy patřící ke společensky nejníže postaveným kastám a kmenům, menšinové náboženské skupiny, které žijí v odlehlých oblastech, a migranty. Tato zpráva ukazuje, že ačkoliv vláda provozuje mnoho programů, panují velké nedostatky v přijetí odpovědnosti za tyto aktivity a jejich spravování a většina těchto programů je v praxi nedostatečně realizována.
Občanští žurnalisté ze skupiny Video Volunteers [6] – mezinárodní nevládní organizace pro média a lidská práva – upozornili na problémy zdravotní péče o matky na základní úrovni sérií videí [7].
Jejich příběhy [8] odhalují, že zatímco vláda podporuje ženy v porodech v institucionálních zařízeních raději než v domácnostech, veřejný zdravotní systém trpí nedostatkem zdravotní infrastruktury, lékařů, zdravotních pracovníků i léků.
Korupce hraje svou roli
V roce 2014 zemřelo v Indii během porodu 56 000 žen. Podle plánů Janani Suraksha Yojana [9] a Janani Shishu Suraksha Karyakram [10] se indická vláda snaží snižovat výdaje ženám žijícím pod hranicí chudoby. Poskytuje bezplatné předporodní prohlídky, doplňky stravy, léky a výživu ve zdravotních zařízeních, podmínky pro krevní transfúze a dopravu do zdravotních středisek.
Podle videa dostupného výše, [11] které bylo natočeno skrytou kamerou občanské žurnalistky Mary Nisha z oblasti Godda v Džhárkhandu, je tomu ale jinak:
Rodící matka ve věku 24 let musela na doktora čekat 6 hodin. Doktor ve službě nepřišel a matka musela rodit pouze v přítomnosti zdravotní sestry. Navíc musela za porod a dokonce i za použití toalety zaplatit 400 INR (indických rupií). Nedostala ani bezplatné léky, ani výživu.
Nedostatek funkčních zařízení
Toto video představuje tři ženy ve vesnici Khatti, v oblasti Gariaband, Čhattísgarh. První z nich přišla o své dítě krátce po porodu kvůli nedostupnosti lékařské pomoci. Další z žen porodila mrtvé dítě v důsledku neasistovaného domácího porodu, zatímco třetí, která je v devátém měsíci těhotenství, nemá přístup ke zdravotní péči.
Toto video [12] natočila Reena Ramteke z vesnice Khatti v regionu Garyaband, státu Čhattísgarh. Ukazuje, že státem provozované zdravotnické zařízení v této oblasti je neustále zavřené.
Laleshwari, 21, uvádí, že ji nikdy nekontaktoval žádný zdravotní pracovník. Purnima, 20, porodila mrtvé dítě i přes to, že se v blízkosti jejího bydliště nacházelo zdravotnické středisko. Uvedla, že zdravotní středisko je otevřeno jen dvakrát měsíčně a zdravotní sestra není k dispozici ani v době, kdy by mělo být otevřeno. Jaké měla možnosti?
Ve zdravotním středisku ve vesnici Khatti se v posledním desetiletí nenarodilo ani jedno dítě. Indrani, 22, přišla o své dítě během šesti dní po porodu kvůli infekci, kterou se nakazila v důsledku domácího porodu. Během porodu zavolala sestru, které měla mít službu ve zdravotním středisku, ale bylo jí řečeno, že sestra je zrovna na schůzce.
Bharti Kumari podává zprávu [13] z vesnice Telmocho, v regionu Dhanbad, Džhárkhand, že hlavní zdravotnické zařízení je nepoužitelné jak pro zdravotní pracovníky, tak pro pacienty. Chybí mu funkční toalety a během monzunového období protéká střecha.
Lékaři z tohoto zdravotnického zařízení zřídka vykonávají domácí prohlídky. Z tohoto důvodu většina pacientek, které si to mohou dovolit, využívá k porodům poměrně dražší soukromé kliniky.
Nedostatek pracovní síly
Halima Ezaz z Dhanbadu v Džhárkhandu uvádí, že jedna pomocná porodní asistentka z Džhárkhandu má na starosti 14 zdravotních středisek. Sedmdesátnice Ahilya Devi je zodpovědná za péči o těhotné ženy a ženy s novorozenci, podává jim doplňky stravy, vakcíny, provádí porody a tak dále. Nemá ale k dispozici vhodné nástroje pro práci v regionu s nestálými dodávkami elektrické energie:
Ahilya uvádí [14]:
Měli jsme k dispozici znovunabíjecí nouzová světla, ale už nejsou funkční. [Když v noci zhasnou světla], musíme používat svíčky a kapesní svítilny. Jak můžeme při tomto osvětlení zašívat rány?
Všechna tato videa zobrazují překážky ke snížení míry mateřské úmrtnosti v Indii. I přes současné vládní kampaně Indie stále zaostává [15]za svými sousedy Bangladéšem a Nepálem v boji proti mateřské úmrtnosti. Mezi jednotlivými indickými státy existují propastné rozdíly v pokroku v boji s tímto problémem. Státy jako Tamilnádu, Dillí, Kérala a Ándhra Pradéš již dosáhly svých Rozvojových cílů tisíciletí. Mnoho jiných států – zejména těch obývaných společensky nejníže postavenými kastami a kmeny [16] stejně jako menšinovými náboženskými skupinami – dalece zaostává.
Pro více informací se můžete podívat na YouTube playlist o péči o matky a děti v Indii [17].