Autorem fotografie je Amos Yee, z Facebooku

Když 16letý Amos Yee sdílel loni v březnu video kritizující singapurského premiéra Li Kuang-jaoa, zjevně urazil nesprávnou osobu. Incident skončil obviněním z trestného činu, které v případě odsouzení může vést k trestu vězení až na tři roky.

Během posledního měsíce soudce nařídil, aby byl tento bloger vrácen do vyšetřovací vazby a aby bylo posouzeno, zda je vhodným kandidátem pro nápravné školení. Minulý týden byl převezen z věznice Changi do Institutu pro duševní zdraví, kde stráví další týden – soudce totiž nařídil vyšetření ohledně autismu.

Navzdory uvěznění tohoto blogera je jeho facebooková stránka stále aktivní. Někteří věří, že je to díky využití funkce časování příspěvků, jiní předpokládají, že tyto příspěvky přidávají jeho kamarádi nebo příbuzní. V poslední době vzbudila stránka pozornost díky textům, ve kterých Yee přemýšlí o svém uvěznění.

V následujícím úryvku například Yee píše o frustraci z pobytu ve vězení:

Spoluvězni, kteří často přemýšlejí o důsledcích svého pobytu ve vězení, jsou frustrovaní z únavnosti pobytu v cele, rozzuří se a jsou hyperaktivní.

Ve stavu neklidu a úzkosti začínají zpívat vysokým hlasem, bouchat do stěn, do svých hrnků a krabic.

Nepřetržitý hluk ve mně vyvolává stav hluboké nervozity a obav.

Kvůli příkazu k vrácení do vyšetřovací vazby je tento bloger podle mnohých zastánců jedním z nejmladších „vězňů svědomí“ světa.

Na stránce se také objevily příspěvky s filozofickým nádechem:

Moji spoluvězni byli tak znudění, že je nesmírně nadchlo, když viděli nad sebou létat mušku.

Vzali umělohmotnou krabici, do které si dáváme mýdlo, a mušku do ní chytili. A s dětskou fascinací sledovali její pohyb a pozorovali její chování.

Potom je to náhle rozesmutnělo a začali melancholicky mluvit způsobem, který by se mohl blížit Shakespearovu „Být, či nebýt“, a to přibližně takto:

„Moucha je uvězněna, stejně jako my.
Uvěznili jsme někoho nevinného, stejně jako to nám udělala vláda.
Čím jsme se to stali?“

Yeeova stránka obsahuje také další postřehy ze života za mřížemi:

Ve vězení nemá čas téměř žádný smysl, v celách nejsou žádné hodiny. Jediným ukazatelem času jsou ty kousky světla, které projdou větracím otvorem. A každý den čekali moji spoluvězni dychtivě na okamžik, až světlo zmizí, aby věděli, že uběhl další den a že jsou o jeden den blíže ke znovunabytí své svobody.

Zatímco Yeeovy komentáře o zesnulém premiérovi neměly velkou odezvu, rozhodnutí justice jednat se 16letým chlapcem takto tvrdě jen kvůli jeho rozdílným názorům vyprovokovalo vlnu pozornosti. V rámci jednoho stání u soudu udeřil tohoto blogera do tváře jeden muž v místnosti plné novinářů, kteří nijak nezasáhli:

Pamatujete si na toho muže, co mě uhodil do tváře? Ano, vím, že je špatný a tak. Ale chtěl bych vás upozornit na reportéry, kteří tomuto incidentu přihlíželi.

Nikdo z nich nepřišel na pomoc, nikdo neodložil fotoaparát a nepokusil se útočníka chytit, pokračovali v pořizování snímků, aby měli co nejlepší fotku pro svůj článek, co vyjde další den.

Matka blogera Mary Toh také napsala o jeho problémech:

Amos byl vždy veselé, sebevědomé a velmi hlasité dítě. Byl také velmi kreativní a vždy trávil nekonečné množství času něčím, co si usmyslil.

Ale nyní je můj syn jinou osobou.

Od svého březnového zatčení a mnoha zvratů během soudu je Amos nyní vyčerpaný a, ano, vyděšený.

Chtěla bych vědět, proč je můj syn, který byl převezen kvůli vyšetření na autismus, ve stejném bloku jako duševně nemocní.

Byl velmi vyčerpaný již ve věznici Changi, kde byl v cele držen 23 hodin denně, po většinu doby svítilo oslňující světlo, byl tam poslední tři týdny.

Nedokázal pořádně usnout.

Organizace Human Rights Watch jako jedna z mnoha skupin, které požadují Yeeovo propuštění, upozorňuje na to, že je s ním zacházeno jako s pachatelem násilného činu, a to i přes pokojnou povahu jeho údajného provinění:

[…] Po svém zatčení strávil Yee 18 dní ve vězení za zločin bez použití jakéhokoli násilí. Když byl 7. května přiveden k soudu, byl spoután na rukou i na nohou a měl na sobě vězeňské tričko s nápisem „vězeň“ na zádech.