- Global Voices v češtině - https://cs.globalvoices.org -

Žurnalista Asteris Masouras doufá, že solidarita zachrání Řecko

Kategorie: Západní Evropa, Řecko, Ekonomie a podnikání, Lidská práva, Mezinárodní vztahy, Občanská žurnalistika, Politika, Protesty, Vlády
Protesta anarquista/anti-capitalista en el centro de Tesalónica, en una crítica a la "austeridad light de Syriza".  Foto por Asteris Masouras,usada con permiso. [1]

Anarchisticko-antikapitalistický protest v centru Soluně kritizující „úsporná opatření vládní strany Syriza“. Foto Asteris Masouras. Publikováno se souhlasem.

V jeho stručném životopise [2] na stránkách sociální sítě Twitter stojí: „sociální spravedlnost/zůstat člověkem.“ A Asteris Masouras [3] je opravdovým humanistou. Z tohoto důvodu doufá, že socioekonomická krize [4] sužující jeho rodné Řecko — a která také hrozí svým rozšířením napříč Evropou — může být eventuálně vyřešena solidaritou a spravedlivým kompromisem.

Asteris je inženýrem a fotožurnalistou. Jako editor Global Voices v Řecku [5] pokryl lidová povstání v Tunisku, Egyptě, Sýrii a zbytek Středního východu a severní Afriky. Během posledních několika měsíců v Soluni (druhé největší město Řecka) se věnuje dluhové krizi, dopadu úsporných opatření a reakci obyvatel. V rozhovoru pro Global Voices analyzuje řeckou krizi, její kořeny a možná rozvětvení. 

Asteris Masouras. Foto cortesía Asteris Masouras.

Asteris Masouras. Foto Asteris Masouras.

Global Voices (GV): Jak reagovala Soluň na referendum?

Asteris Masouras (AM): El centro de la ciudad estuvo prácticamente vacío durante todo el domingo, mientras se celebraba el referéndum. La mayoría de la gente se concentraba junto a la playa, disfrutando de la brisa de estos días, como si tratasen de saborear unos momentos de paz antes de la noticia. La celebración del ‘no’ estalló horas después, junto a esa misma playa.

AM: Centrum města bylo celou neděli během průběhu referenda prakticky prázdné. Většina lidí šla na blízkou pláž vychutnat si mořský vánek, téměř jako by se snažili uzmout si pro sebe pár klidných chvil před vyslechnutím výsledku referenda. Oslavy volby „ne“ naplno propukly několik hodin poté v blízkosti té stejné pláže.

GV: Jaké byly tvé pocity po vyhlášení výsledků?

AM: La evolución de los últimos días, y estos resultados, nos dan esperanza para enfrentar unas negociaciones hostiles y buscar un acuerdo más justo. El ‘no’ dominó en todo el país, pero lo hizo de forma abrumadora en los barrios más pobres, los más castigados por las medidas de austeridad, mientras que los barrios ricos hubo mayoría del ‘sí’. El 61 por ciento de los griegos dijo ‘no’ a un ultimátum de austeridad destructivo, en un contexto de control de capitales y de un acoso institucional y mediático brutal.

AM:  Vývoj v posledních dnech nám dal spolu s výsledkem referenda naději být schopni čelit nepřátelskému vyjednávání tváří v tvář a vyjednat spravedlivější dohodu. Volba „ne“ byla silná napříč celou zemí, ačkoli pro ni hlasovaly v drtivé většině nejchudší regiony, ty, které také nejvíce trpěly dopady úsporných opatření. Většina občanů hlasujících „ano“ pocházela z bohatých čtvrtí. 61 procent hlasovalo „ne“ proti destruktivnímu ultimátu v rámci prostředí kapitálové kontroly a brutálního obtěžování ze strany médií a úřadů.

GV: Řekni nám více o roli médií, obzvlášť během uplynulých několika měsíců.

AM: Los medios de comunicación de masas griegos se han superado a sí mismos en su propaganda y en la forma de sembrar el miedo para intentar que la gente no pueda pensar con claridad en el momento más crítico en la historia reciente de la democracia griega (y quizás también de la europea). En vez de informar racionalmente sobre los problemas que afectan a los griegos, y las decisiones que estos toman desde su libre voluntad, se ha negado a la gente cualquier tipo de agencia, imponiendo una agenda clara basada en intereses comerciales. La corrupción en Grecia es endémica y tiene sus raíces en los intereses de los dueños de los medios y las élites políticas. Pero el referéndum ha demostrado que los griegos están dispuestos a plantarles cara y no se van a acobardar fácilmente.

AM: Řecká masmédia se překonávají v propagandistických frázích a šíření strachu, takže lidé nejsou schopni jasně uvažovat během nejkritičtějšího okamžiku v současných dějinách řecké demokracie (a snad i té evropské). Namísto rozumného poukazování na problémy, které ovlivňují Řeky, a rozhodnutí, která dělají ze své svobodné vůle, odepřela lidem jakoukoli formu zastoupení vnucujíce jim program, který je jednoznačně založen na komerčních zájmech. Korupce v Řecku je všudypřítomná, zapouští kořeny v zájmech vlastníků médií a vysokých politiků. Ale referendum ukázalo, že Řekové jsou připraveni jim čelit a nenechají se tak snadno zastrašit.

GV: Ve Španělsku zaměřují hodně pozornosti na vztah mezi řeckou politickou stranou Syriza a španělskou politickou stranou Podemos („Můžeme“) a způsob, jakým úspěch prvního ovlivní úspěch toho druhého. Co podle tvého mínění znamenají tyto výsledky pro Španělsko?

AM: Es obvio que el estilo duro de negociación que emplean las instituciones contra Grecia tiene mucho que ver con el deseo de evitar el “efecto contagio”. Se castiga a Grecia por votar a Syriza y desafiar el discurso dominante. Los ataques de Rajoy contra Grecia y el gobierno de coalición que han hecho daño tanto a Grecia como a la UE [Uniión Europea] tienen mucho que ver con el miedo a Podemos, pero creo que al Gobierno español esto se le puede volver en contra si el referéndum griego termina beneficiando a Podemos.

AM: Je očividné, že tvrdá institucionální vyjednávací opatření vůči Řecku mají hodně co dělat se snahou zabránit „nákaze“. Řecko je trestáno za volbu Syrizy a svůj odpor proti převládajícímu diskursu. Útoky [španělského premiéra] Mariana Rajoye proti Řecku a jeho koaliční vládě, které nadělaly Řecku stejně jako Evropské unii tolik škod, mají hodně co do činění se strachem z hnutí Podemos; ale myslím, že zde může dojít k odporu vůči španělské vládě, pokud řecké referendum skončí pro Podemos příznivě.

GV: Setkali jsme se v roce 2011 těsně před propuknutím protestů na Středním východě, Španělsku a jiných zemích. Od té doby se hodně věcí změnilo. Je Řecko poslední epizodou občanské nespokojenosti?

(AM): De algún modo sí, aunque el descontento griego con la corrupción y las políticas neoliberales es anterior a la Primavera Árabe y los movimientos “indignados”. El movimiento obrero y de protesta griego lleva años aumentando, en contra de las políticas bipartidistas clientelares. Con la crisis y las medidas de austeridad, se ha ido rompiendo el bipartidismo de Nueva Democracia y PASOK (los dos principales partidos históricos griegos) y la gente se ha unido en torno a ese movimiento indignado en el que desde luego han influido las protestas del resto de la región.

AM: Svým způsobem ano, přestože rozhořčení Řeků nad korupcí a neoliberálními politiky sahá před Arabské jaro a „rozhořčená“ hnutí. Dělnické hnutí a protesty v Řecku rostly během let v odporu proti klientelismu a dvoupartajní politice. S krizí a úspornými opatřeními se dvoupartajní systém zahrnující Novou Demokracii a PASOK (dvě přední řecké politické strany) začal rozplývat a lidé se sjednotili do rozhořčeného hnutí, které od té doby zažehává protesty v regionu.

GV: V co doufáte během následujících měsíců?

AM: Lo que deseo es que las instituciones paren la ofensiva contra Grecia, se den cuenta de que la austeridad está destrozando las sociedades europeas y permitan un trato justo que permita a mi país recuperarse. Aunque seguramente es ingenuo pensar que prevalecerá la razón y la humanidad en las mismas instituciones que tanto han chocado con los movimientos de justicia social, así que espero al menos que haya solidaridad entre nuestros pueblos. Entre los pueblos de Europa, y con los refugiados que llegan a diario a nuestros países. Quizás esto pueda contrarrestar el daño y la destrucción que están imponiendo nuestros líderes, antes de que sea demasiado tarde para la Unión Europea y para todo el continente.

AM: Přeji si, aby úřady ukončily ofenzivu vůči Řecku; aby si uvědomily, že úsporná opatření ničí Evropská společenství; a aby umožnily spravedlivou léčbu mé zemi, která jí umožní postavit se zpět na své vlastní nohy. Nicméně je jistě naivní myslet si, že rozum a lidskost převládne v institucích, které se již dříve střetly s hnutími za sociální spravedlnost, doufám tedy, že zde bude přinejmenším solidarita mezi našimi lidmi, obyvateli Evropy a uprchlíky přijíždějícími do naší země na denní bázi. Snad to dokáže zmírnit škody a destrukci vynucenou našimi vůdci, než bude pozdě pro Evropskou unii a zbytek kontinentu.