[1]„Jsem student s dluhem na školném vyšším než 25 tisíc dolarů (600 tisíc Kč).“ Třetí den protestů Occupy Wall Street, Zuccotti Park v Manhattanu. Autorem fotografie je David Shankbone (CC BY 3.0).
Když mi bylo 17 a hlásila jsem se na univerzitu, řekli mi rodiče, že se budeme o náklady dělit. Pro mě i pro ně to znamenalo vzít si americkou federální půjčku, která bude splacena během následujících deseti nebo více let.
Měla jsem poměrně štěstí. Jako student s nízkým příjmem jsem měla nárok na Pellův grant [2] a byla jsem přijata na výbornou státní univerzitu, která ve své době požadovala školné jen o něco vyšší než 10 tisíc dolarů (250 tisíc Kč) ročně. Svůj dluh jsem snižovala prací na částečný úvazek a byla jsem vděčná za jakoukoli pomoc, kterou mi mohli nabídnout moji rodiče. Po skončení univerzity jsem se zúčastnila ročního programu národní služby, získala jsem odměnu 5 tisíc dolarů [3], která šla na splacení půjčky.
Dohromady mi trvalo splatit mou studentskou půjčku jedenáct let. Poslední platbu jsem poslala letos 3. července.
V dnešní době opouštějí američtí studenti univerzity s průměrným dluhem 29 tisíc dolarů (700 tisíc Kč) [4]. Toto číslo je vyšší v případě studentů navštěvující univerzity ve velkých městech – průměrný absolvent ve Washingtonu, D.C. dluží na studentských půjčkách děsivých 41 tisíc dolarů (jeden milión korun) [5].
Tento stav vedl podle mnohých amerických odborníku a akademiků ke „krizi [6]“, která nejhůře postihuje studenty s menšími dluhy, ale špatnými vyhlídkami na získání práce. U mladých absolventů činila loňská nezaměstnanost [7] 8,5 %. Čísla mluví jasně – pokud čerství absolventi neseženou práci, nemohou splatit své půjčky.
Krátce poté, co jsem se v roce 2014 přestěhovala do Německa, byla spolková země Dolní Sasko posledním regionem, který zrušil školné [8] a zajistil tak univerzitní vzdělání všem zdarma, a to i občanům jiných států. Několik dalších evropských států (jako Finsko a Slovinsko) nabízí univerzitní vzdělání zdarma, stejně tak Brazílie a Argentina.
Taková myšlenka je z pohledu Američanů nedocenitelná. Od doby dospívání sníme o univerzitě. Ti z nás, kteří nemají prostředky, si také dělají starosti, jak univerzitu zaplatí, někteří prostě nenajdou způsob, jak nashromáždit alespoň peníze, které je potřeba složit před obdržením půjčky. V zemi, kde je 1,2 miliónu [9] studentů základních a středních škol bez domova, představuje univerzitní vzdělání zvláštní privilegium.
Ačkoli Obamova vláda provedla významné úpravy [10] ve způsobu, kterým studentské půjčky fungují, stále to ještě není dost. Čtyřleté univerzitní vzdělání v USA stojí od 40 tisíc dolarů (1 milión Kč) pro studenty navštěvující veřejné univerzity ve svých státech k více než 125 tisícům dolarů (3 milióny Kč) pro studenty soukromých univerzit – a to mluvíme pouze o školném. K tomu se přidává cena bydlení a další životní náklady, takže není divu, že spousta studentů se raději rozhodne na univerzitu nenastoupit. Něco takového je samozřejmě zcela v pořádku – pokud ovšem opravdu existuje možnost volby.
V dnešním ekonomickém prostředí ale taková volba prakticky neexistuje. Loni poklesl počet přihlášek na vysokou školu v USA o téměř půl miliónu [11]. Ekonomové tvrdí, že když se ekonomice daří dobře, méně lidí studuje na univerzitách, pokud je naopak ekonomika v problémech, ze vzdělání se stává „bezpečný přístav“. Jinými slovy si mladí lidé vybírají pravděpodobnější cestu k soběstačnosti [12].
Ale v prostředí, kde mnoho zaměstnání vyžaduje vysokoškolské vzdělání, se může neabsolvování univerzity i přes vysokou finanční náročnost citelně odrazit v platu. Organizace Pew Research Center odhaduje [13] mezeru mezi výdělkem středoškoláka a vysokoškoláka na přibližně 17 500 dolarů (420 tisíc Kč) ročně.
Všichni bychom měli dostat možnost zvolit si vlastní cestu. Univerzita není pro každého a ani by neměla být. Ale možnost volby, zda se na vysokou školu přihlásíme, by měla být umožněna všem, bez rizika splácení dluhů po několik desetiletí.