Obrázek na Flickru, autor Marcelo Dondo (CC BY-ND 2.0).

Každý rok poslední červnový týden se v Národní rezervaci Pampa Galeras-Bárbara d'Achille, v peruánském departementu Ayacucho, koná chaccu, tradice, která spočívá ve střihání vikuní s cílem získat a využít jejich vlnu.

Chaccu představuje tradiční lov vikuní, který sahá až do prehispánských časů a který se koná jednou ročně na podzim, v období mezi dubnem a červnem. S pokřikem „¡Chacutay jayaycusa!“ (Ať započne chaccu!) a následnou odpovědí „¡Chaccu!“ začíná tato každoroční tradice, kterou webová stránka turismoi.pe popisuje následovně:

Slovo chaccu pochází z kečuánštiny a slouží k označení specifické činnosti, jež spočívá v pronásledování, chycení a stříhání vikuní. S tímto cílem se skupina zvířat zeširoka obklíčí a kruh kolem nich se postupně zužuje až do momentu, kdy je možné dosáhnout na jednotlivá zvířata a ostříhat je.

Vikuňa je jednou ze čtyř velbloudovitých čeledí žijících v Andách:

Existují čtyři čeledě jihoamerických velbloudovitých zvířat, z nichž dvě (lama a alpaka) jsou zdomácnělé a dvě (vikuňa a lama guanako) žijí volně. Srst vikuní má nejjemnější vlákna na světě – kilogram tohoto vlákna má cenu více než čtyři sta dolarů. Vikuně žijí ve skupinách, v jejichž čele je dospělý samec, a páří se jednou ročně. Chycení vikuně vyžaduje velkou fyzickou zdatnost, nejenom kvůli jejich rychlosti, ale zejména proto, že žijí ve vysokých oblastech v Andách, na náhorních plošinách či pustinách, tedy ve vysokohorských oblastech, pro které je charakteristické nehostinné klima.

Cílem chaccu je získat vikuní vlákna bez toho, aby byla vikuňa zraněna a vlákno poškozené. Když je stříhání dokončeno, získaná vlákna se dále zpracovávají:

Skupina lidí, především žen, má za úkol přebírat vlnu a skládat ji speciální technikou, jako by to byla košile, kterou je třeba sbalit na cestu. Poskládají rukávy a tělo vlny, až získají balíček o velikosti 15 krát 15 cm, který uloží do polyetylénové tašky s označením původu vlákna a toho, jestli pochází od samce nebo samice. Po ukončení stříhání se spočítá, kolik zvířat se ostříhalo, a pak je vypustí na svobodu až do příštího roku.

V roce 2012 započalo peruánské Ministerstvo zemědělství projekt s cílem určit, kolik vikuní žije v zemi. Podle získaných čísel dosáhla populace těchto jihoamerických velbloudovitých kopytníků v národním měřítku 208 895 kusů, což představuje 76% nárůst oproti roku 2000. Nejvíce vikuní, 62 133, tedy 29 % z celkové populace, žije v departementu Ayacucho. Blog s názvem Alpacas y alpaqueros zveřejnil výsledky Národního sčítání vikuní za rok 2012:

Výsledky ukazují, že celková populace vikuní v Peru činí 208 889 kusů zvířat, z nichž 70 % žije ve volné přírodě a 30 % v podmínkách polozajetí.

Uživatelé Twitteru sdíleli fotografie z chaccu:

Chaccu milenaria tradición de trasquilar vicuñas … Y pensar que disfrutamos de ellas por la labor de Dr. A. Brack http://t.co/BTt5CfJhtj

— Cesar A. Ipenza (@cipenza) junio 24, 2015

Chaccu tisíciletá tradice sloužící k stříhání vikuní … A k pomyšlení, že si jich užíváme díky práci doktora A. Bracka.

Antonio Brack, který nedávno zemřel, byl agronom, ekolog a vědec, který zastával post prvního ministra životního prostředí Peru.

Todo listo para el #ChaccuNacional2015 en #PampaGaleras http://t.co/soYsdcTJcy pic.twitter.com/Auj1bq6QUF — INFOREGION (@inforegion) 23. červen 2015

Vše připraveno pro #ChaccuNacional2015 v #PampaGaleras.

PERÚ: El chaccu: una tradición ancestral que se escenifica en Pampa Galeras http://t.co/0InzoD5aKN @entornoi pic.twitter.com/uSU9drYXgC

— EntornoInteligente (@ENTORNOi) 22. červen 2015

PERU: Chaccu: tradice našich předků, jež se odehrává v Pampa Galeras.

Facebooková stránka Aventura sin límites publikovala fotografie aktuálního chaccu.