Toto je první článek ze série rozhovorů, které mapují zkušenosti obyvatel Latinské Ameriky, kteří opustili svou zemi při hledání nových příležitostí. Zde mluví Ana Hernández s Jesúsem Antoniem Garcíou, obchodníkem z Dominikánské republiky, který žije ve Španělsku. Tento rozhovor se původně objevil na Anině blogu a v online novinách El Crisol de Ciudad Real.

Nízké a oddělené domy. Otevřené nebe, jasné a bezmračné. Ucpané asfaltové silnice, velmi rušné cesty. Spousta stánků na ulicích. Lidé, kteří prodávají, kupují, křičí na křižovatce ulic Duarte a París, na tom samém místě, kde tančili lidé v klipu Enrique Iglesiase Bailando, který se natáčel v srdci města Santo Domingo.

Ve vzduchu se mísí vůně a zvou ke složité hře při jejich rozpoznávání: zralá avokáda, rýže, fazole a hodně telecího. A třicet kilometrů daleko leží Boca Chica, přírodní útočiště na jižním pobřeží ostrova Hispaniola. „Ulice hlavního města Dominikánské republiky jsou příliš rušné,“ vysvětluje Jesús Antonio García, který pochází z města Santo Domingo a nyní se usadil ve španělském Ciudad Real, kde je znám – stejně jako jeho obchod – pod jménem „Alfarero“, hrnčíř.

Hrnčířství vyžaduje alespoň dvě složky, tvarující osobu a tvarovaný materiál. „Já jsem to druhé, protože je to Bůh, kdo mě tvaruje,“ vysvětluje tento 58letý podnikatel, který se zřídka směje, ale působí radostně.

Jesús Antonio, migrant, který každý den zápasí s byrokratickými opatřeními a procedurami cizími pro jeho rodnou zemi, mluví nyní o Dominikánské republice s jistotou, kterou mu dává odstup:

Jako ostatní prezidenti Latinské Ameriky podporuje i [prezident Dominikánské republiky] Danilo Medina malé a střední podniky. Vláda financuje a poskytuje záruky, to je prospěšné. Především jde o turistiku a obchod, u kterých jsou investice výrazné, jsou to silné pilíře budoucnosti Dominikánské republiky.

„Jde o zjednodušování věcí a poskytnutí příležitostí,“ vysvětluje přesvědčivě vlastník obchodu „Alfarero“, ve kterém by chtěl zachytit i trochu atmosféry své země:

Mou silnou stránkou je prodej produktů z Latinské Ameriky, ale mám různorodý sortiment. Až dvacet různých služeb, které jsou k dispozici dvacet čtyři hodin denně, bez přestávky. Kopírování, fax, internet, telefonování, posílání cenných věcí a balíčků.

Ačkoli Jesús Antonio García tvrdí, že se mu velmi stýská po své rodné zemi, připouští, že se mu ve Španělsku daří dobře a že zde dosáhl blahobytu:

Na začátku jsem spal na ulici, vždy v parcích, ale beze strachu, protože když nic nemáte, nebojíte se. Pak se situace zlepšila a s velkým vypětím, malou pomocí od mé sestry, jasnými cíli, vírou, odhodláním a vytrvalostí se začaly dařit malé věci, které vedly k dalším, větším.

Považuje se za čestného člověka a tak přiznává, že poté, co zkusil štěstí ve Španělsku, Velké Británii, na Kubě, ve Venezuele a USA, je podle něj možné dosáhnout úspěchu, ale není to jednoduché:

Je možné začít z ničeho a něčeho dosáhnout.

Mluví o Latinské Americe z dálky, ale ujišťuje, že se tato oblast silně rozvíjí. „Dnes je její doba, každodenní život se mění a tento pohyb vás drží při životě.“

Jesús Antonio, který přijel v říjnu, v období cyklónů, již strávil ve Španělsku tři roky. Během čtvrtého odjede. Vrátí se a skončí se svým podnikáním, „které vyžaduje mnoho obětí“ při brzkém vstávání a celodenní práci bez přestávky až do večera, „kdy už je noční život v plném proudu“:

Vrátím se, abych se podíval na všechny změny, protože ty si člověk neuvědomí během každodenního života tolik, jako když náhle přijede. Z tohoto důvodu. A také kvůli tomu, že se člověk vždy vrací k tomu, čím je.