Dodnes existují v Kolumbii domorodé kmeny, které praktikují mrzačení ženských pohlavních orgánů, známého také jako ženská obřízka. Tím je Kolumbie jedinou zemí Latinské Ameriky, kde se tento zvyk uskutečňuje, jak potvrzují mimovládní organizace:
En pleno S XXI,la ablación llega a 140 millones de mujeres y a 26 paises en el mundo y entre estos Colombia.NÓ A LA MUTILACIÓN FEMENINA !!
— Pedro serrano (@peter5519toli) 23 Jul 2015
Ve 21. století se ženská obřízka týká 140 milionů žen a 26 zemí světa, mezi něž patří Kolumbie. NE MRZAČENÍ ŽEN !!
V roce 2007 se objevil případ smrti skupiny nezletilých dívek z domorodé komunity emberá. Pět let později, v roce 2012, bylo dosaženo veřejného prohlášení domorodých autorit, které rušilo zmiňované praktiky. Ale minulý rok čtyři dívky z etnika emberá zemřely na následky obřízky.
Y donde dejan las noticias de la mutilación femenina que se vive entre las mujeres Embera? Si, aquí en Colombia… https://t.co/B2DdRf6ppX
— PO DRI 2 (@Street66x) 7. srpen 2015
A kde jsou zprávy o ženské mutilaci, kterou prožívají ženy kmene Embera? Ano, tady v Kolumbii…
Alberto Wuazorna, vrcholný představitel etnika emberá chamí (jehož členové žijí na západních a centrálních pohořích kolumbijských And), více než tři roky pracoval na zvyšování citlivosti etnika vůči obřízce s cílem dosáhnout její zrušení. Jak lze předpokládat, nebyla to lehká práce, protože zasahuje do oblasti ženské intimity. Na základě svých zkušeností prohlásil, že „čelíme otázce, jež je tu staletí, procesu, který je starý víc než dvě stě let, a nemůžeme čekat, že zmizí za tři roky“.
Příběh o tom, jak se ženská obřízka dostala do Ameriky, „osciluje mezi historií a mýtem“. Víctor Zuluaga, penzionovaný historik Technologické univerzity v Pereiře, který od sedmdesátých let pracoval v komunitách emberá chamí v Risaraldě, vypráví:
[…] v 17. století, kdy osadníci již měli kontrolu nad většinou domorodých národů, členové kmene chamí zůstali nepodrobení. Byl to téměř nomádský národ, který žil více z lovu a rybolovu než z obdělávání půdy či hornictví. Řešením pro ně se stalo putování: využívali je na přepravu nákladů mezi pobřežím a horami. Jejich trasa procházela přes Tadó, vesničku bohatou na zlato, která je dnes součástí departementu Chocó, kde pracovaly stovky afrických otroků. Když se v neděli všichni sešli, někdy i v sobotu, indiáni i otroci měli „malý kousek svobody“, kde mohli sdílet zvyky a rituály.
Otroci, které Zuluaga zmiňuje, pocházeli z Mali a také byli zvyklí na to, že muži trávili hodně času mimo domov. Členové kmene emberá trávili dva až tři týdny na lovu ztraceni v pralesu. Proto jim otroci z Mali ukázali „léčbu“ s cílem mít pod kontrolou ženskou sexualitu.
Domorodci z etnika emberá chamí jsou mezi třicítkou kolumbijských domorodých kmenů, které jsou na pokraji zániku. V minulosti žili v ohrožení zániku kvůli extrémní chudobě, která postihuje mnoho členů kmene, oběti v tom lepším případě vyloučení a diskriminace, uprostřed palby ozbrojených skupin.
Lidskoprávní organizace zabývající se i obranou žen odhadují, že ve světě žije 100 až 130 milionů žen, které podstoupily ženskou obřízku. V případě Kolumbie experti tvrdí, že v komunitě emberá chamí docházelo k úmrtí tří až čtyř dívek ročně na následky komplikací po „léčbě“.
„Jsem žena, jsem z kmene emberá a neuznávám ženskou obřízku.“ Odkaz, který teď šíří Norfilia Caizales, poradkyně pro ženské otázky u Regionální domorodé rady v Risaraldě (Consejo Regional Indígena de Risaralda, CRIR), i další ženy nemůže být jasnější a přesvědčivější. „Od roku 2007 hledáme nové cesty k posílení našich dívek a je čas říct konečně: Ne ‚léčebným‘ praktikám,“ dodala Norfilia.
Podle dat Unicefu se mrzačení ženských pohlavních orgánů koncentruje v pásmu 29 zemí Afriky a Středního Východu.