[1]Nástěnná malba Susany Trimarco, jejíž 23letá dcera Marita Verón zmizela v argentinském městě Tucumán v dubnu 2002, podle všeho v síti obchodu se ženami. Buenos Aires, obrázek ze serveru Flickr uživatele PixelBeat!, v rámci licence Creative Commons.
Ačkoli je v Argentině pojem „zmizení“ svázán hlavně s osudem osob během poslední vojenské diktatury [2] (1976–1983), 32 let po znovuobnovení demokracie nadále mizí lidé, hlavně ženy a děti, po tisícovkách.
Podle organizace UNICEF a argentinského Ministerstva spravedlnosti, bezpečnosti a lidských práv [3] se ročně více než 4 000 osob stane oběťmi obchodu s lidmi. Unesené osoby jsou často nuceny k prostituci:
Dochází k únosům chlapců, dívek a dospívajících, ze kterých se stanou otroci zbavení všech práv, objekty v rukou lidí, kteří řídí každý pohyb i celý život svých obětí.
Podle ministerstva [4] bylo v období od schválení zákona proti obchodu s lidmi v roce 2006 do června 2015 osvobozeno 8 151 obětí těchto zločinů.
I když nejde o nový problém, došlo k otevření nové diskuze na základě široké medializace případu 23leté Marity Verón [5], která zmizela ve městě Tucumán v dubnu 2002 a byla podle všeho unesena, aby pracovala v nevěstinci na severovýchodě země. I přes údajný podíl policie a místních politiků na tomto zmizení se matka této ženy, Susana Trimarco [6], neúnavně věnuje pátrání na vlastní pěst.
Po 13 letech od dceřina zmizení je ovšem hledání nadále neúspěšné. Na své cestě se Susana sešla s příbuznými ostatních unesených a s oběťmi, kterým se ze zajetí podařilo utéct. Tak došla k závěru, že osud její dcery nebyl izolovaným případem, ale že existují organizované sítě, které se věnují únosům a obchodování se ženami a kterým často pomáhají politici i policie. Proto se Susana Trimarco zavázala k boji proti obchodu s lidmi a založila nadaci María de los Ángeles [7], která sbírá trestní oznámení a nabízí podporu a poradenství rodinám obětí.
Případ Marity Verón [8] vešel ve známost díky telenovele Vidas Robadas (Ukradené životy) [9], kterou vysílala společnost Telefé v roce 2008. V jejím rámci byla občanská společnost vyzvána, aby před tímto problémem nezavírala oči a bojovala s ním. Není to jediný pokus z oblasti kultury, jak o této problematice otevřít diskusi, již mnoho mediálních pracovníků a umělců se tomuto tématu věnovalo. Například dokument Mujeres en Venta (Ženy na prodej) [10] nabízí na obchod s lidmi globální pohled a obsahuje otřesná svědectví obětí i odborníků ohledně způsobů „náboru“ obětí a jejich „zbavení svobody“ v sítích zločinců:
Z uměleckého pohledu zachytil tuto problematiku Gustavo „oRni“ Fernandez [11] v krátkometrážním filmu Infiltrados: Trata de Blancas (V přestrojení: Obchod s lidmi), ve kterém dojde k nečekanému zvratu:
Na obchodování s lidmi upozorňuje i krátkometrážní film ALMA režírovaný Marcelou Suppicich [12] a označený vedením města Buenos Aires za snímek „společenského zájmu“. Vypráví příběh unesené dívky Almy:
V oblasti komiksu poukazuje novinářka a humoristka Julieta Arroquy [13] pomocí své oblíbené postavy Ofelie na paralely mezi zmizeními žen [14], mezi kterými jsou například Marita Verón [15], Florencia Penacchi [16], Érica Soriano [17] a María Cash [18], a násilnými zmizeními v období vojenské diktatury.
Stejně tak na nutnost ukončit utrpení obětí upozorňují různé kampaně na sociálních médiích:
Sin clientes no hay trata pic.twitter.com/FtWqVQGOZx [19]
— Elvia Carrillo Pto. (@DonaElvia) June 10, 2015 [20]
Bez klientů není obchod s lidmi.
#NoaLaTrata [21] Sin clientes no hay trata. DENUNCIA A LA LÌNEA GRATUITA 145 . ARGENTINA. http://t.co/jY1VIC9Jow [22]
— Edison B. Urbano (@ElPayanes) March 16, 2015 [23]
Bez klientů není obchod s lidmi. Ohlaste případy na bezplatnou argentinskou linku 145.