S blížícími se volbami, které se v Turecku uskuteční 1. listopadu, roste v zemi napětí a množí se agresívní výpady proti novinářům.

Během jednoho říjnového týdne byli novináři Ahmet Hakan a Serhat Yüce několikrát fyzicky napadeni. Střety vyvolaly diskuzi o nedostatečném zajištění bezpečnosti novinářů. Uživatelé sociálních sítí nejčastěji skloňovali organizovaný útok na Hakana, který se odehrál 1. října, ostře odsouzena byla i policejní agrese proti Ÿucemu z 5. října.

Těsně před volbami, do nichž vkládá vládnoucí AKP (Strana spravedlnosti a rozvoje) velké naděje na vítězství, se tlak na pracovníky tisku stupňuje. Po posledním červnovém pokusu ztratila Erdoğanova strana část ze své politické dominance. Parlament se tenkrát názorově rozdělil a bylo rozhodnuto o předčasných volbách. Opozici se v předchozí dekádě podařilo dosáhnout významných kroků v kurdském mírovém procesu, ten ovšem nyní stojí na pokraji rozpadu.

Ruku v ruce s rostoucí bojovností Kurdů a vládní agresí vůči občanům se útokům nevyhnuli ani novináři. Ti se rozhodli na aktivity prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana nahlížet z kritičtějšího úhlu pohledu.

Vládnoucí strana versus mediální skupina Doğan Media

Diskreditující informační kampaně a fyzické zastrašování bylo dříve namířeno výhradně proti kurdským a levicovým médiím. Nyní se obrátilo i proti mainstreamu.

Doğan Media vydávají vlivná periodika jako Hürriyet a Hürriyet Daily News, Posta, vlastní televizní kanály Kanal D, CNN Türk a tv2. Jsou jednou z největších mediálních skupin v Turecku. Jejich vlastníkem je magnát Aydın Doğan. Aktivity Doğan Media se vždy držely v mezích standardních mainstreamových médií s důrazem na objektivitu a obcházení citlivých témat.

Po červnových volbách se ale Doğan dostal pod tlak. Vedle AKP se na politickém nebi nově zjevila i prokurdská HDP (Lidová demokratická strana) a začala ohrožovat Erdoğanovy ambice, mimo jiné i tím, že její zástupci a lídr Selahattin Demitras často vystupovali v médiích.

Nacionalisté nařkli Doğan Media z „propagace“ kurdského separatismu a z „podpory terorismu“.

Ihned po volbách proto mediální skupina podnikla potřebná opatření a podle vyjádření jednoho z novinářů zavedla ve všech redakcích autocenzuru. Hosté z HDP přestali být zváni do vysílání.

Ani to však nestačilo. Ve večerních hodinách 6. a 8. září zaútočila na sídlo redakce deníku Hürriyet Daily v Istanbulu skupina vedená poslancem a lídrem frakce mladých v AKP Abdurrahimem Boynukalinem, který také přednesl před budovou redakce výhrůžný projev.

Boynukalin nebyl za zorganizování této demonstrace a hlásání nepravdivých informací nikdy potrestán.

Ahmet Hakan zbit před vlastním domem

Útoky na Doğan Media a jejich novináře pokračovaly napadením veřejně známého Ahmeta Hakana Coşkuna. Byl zbit čtyřčlennou skupinou před vlastním domem, násilníci mu zlomili nos a žebra. Během vyšetřování vyšlo najevo, že tři ze skupiny byli členové AKP. V návaznosti na to AKP oznámila jejich vyloučení ze strany.

Hakan, který se původně přikláněl k AKP a Erdoğanovi, začal později kritizovat jeho konzervativnost a autoritářství. Jeho názorový obrat byl probírán v periodikách, která AKP podporovala, zejména v článcích Cema Kücüka. Ten Hakana obvinil z podpory Kurdské dělnické strany, usilující o nezávislost Kurdů.

V deníku Star napsal:

Like schizophrenic patients, you [Hakan] think you are still living in the days when Hürriyet ran the country. We could crush you like a fly if we wanted. We have been merciful until today and you are still alive.

Ty [Hakan] jsi jako ti pacienti se schizofrenií. Máš stále pocit, že žiješ v době, kdy Hürriyet vládl této zemi. Kdybychom tenkrát chtěli, mohli jsme tě zaplácnout jako mouchu. Ale byli jsme milosrdní a nechali jsme tě žít.

Tato Kücükova slova byla otištěna ani ne měsíc před Hakanovým napadením.

Přestože většina novinářů a mediálních organizací útok odsoudila, média stranící AKP se snažila hledat viníky jinde. Někteří anonymní twitteroví uživatelé ze skupiny známé jako AKTrolls akci dokonce oslavovali:

A leading palace-linked (pro-Erdogan) anonymous twitter account following assault on journalist Ahmet Hakan just now pic.twitter.com/aJmPsqu2kh

— ilhan tanir (@WashingtonPoint) September 30, 2015

Anonymní twitterový účet napojený na vládní palác (podporující Erdoğana) ihned po útoku na Ahmeta Hakana.

Útoky na kurdská média pokračují

Umlčování kurdského tisku ze strany tureckých bezpečnostních sil je častým jevem v mediálním prostředí tohoto státu. 28. září, jen dva dny před útokem na Ahmeta Hakana, proběhla policejní razie v budově, v níž sídlí jak kurdská tisková agentura DİHA, tak redakce kurdských novin Azadiya Welat.

Policie bez předchozího upozornění odvedla do vazby na 30 novinářů, editorů a reportérů, kde je podle některých výpovědí zastrašovala. Při zásahu bylo poškozeno několik oken a dveří.

Hakikate giden kapı! DİHA'yı basan polisler kapıyı bu hale getirdi. Gözümüz üzerinizde, peşinizdeyiz #DİHAyaDokunma pic.twitter.com/KFgCIbJcfF

— Nedim Türfent (@nturfent) September 28, 2015

Dveře k pravdě! Toto je práce police, poté co vtrhla do DİHA. Sledujeme vás a půjdeme vám po krku. #DontTouchDİHA -Nedim Türfent, anglický editor DİHA.

Jedním z možných důvodů razie v DİHA je její výrazná aktivita v kurdských městech, kde jsou střety kurdských osvobozeneckých skupin a místní policie na denním pořádku. AKP tímto činem dala jasně najevo svoji vůli cenzurovat tisk, který vychází ve městech Cizre, Beytülşebbap, Hakkari a Şirnak.

Pro mnoho Kurdů po celém světě, ale i pro ty, kteří nemají důvěru v mainstreamová media, představuje DİHA spolehlivý zdroj informací. Webové stránky DİHA byly poprvé cenzurovány letos v červenci, více informací najdete i na Global Voices. Od té doby byly jejich záložní servery a kopie webu blokovány ještě více než dvacetkrát.

Hlaveň u hlavy novináře

Poslední události ukazují, jak daleko je v boji s médii vláda schopna zajít.

Reportér televize Özgür Gün Murat Demir a reportér DİHA Serhat Yüce byli zastrašováni, zbiti a vzati do vazby tajnou policí ve městě Silvan ve východním Turecku, obydleném převážně Kurdy.

Když se v době zákazu vycházení chystali fotografovat, zastavil u nich policejní automobil, jeden z členů posádky namířil na Serhata Yüceho zbraň a slovně jej zastrašoval.

Co bude dál?

Novinařina nikdy nebyla v Turecku snadnou profesí. Výhrůžky, fyzické napadání, mučení i vraždy novinářů mají v historii tureckých médii své stálé místo.

Útoky na pracovníky novin a televizních redakcí připomínají dobu temna. Nad nezávislostí tisku se stahují mračna. Události jako zatčení novinářů z VICE a deportace Frederika Geerdinka navíc naznačují, že bez obav by neměli být ani žurnalisté z jiných zemí.

Předjímat vývoj událostí není nikde snadné, natožpak v Turecku, které díky řadě ekonomických a bezpečnostních opatření během posledních let směřuje zpět ke své násilné a neutěšené minulosti.

Jedno je jisté. Do 1. listopadu napětí nepovolí a novinářům nezbyde než si vybrat mezi autocenzurou a velkým riskováním.