Vidíte všechny ty jazyky nahoře? Překládáme zprávy Global Voices, abychom zpřístupnili občanskou žurnalistiku opravdu každému.

Indická studentka bloguje o vyloučení ze společnosti a šikaně po nahlášení sexuálního zneužívání

Screenshot from the cover of the free e-book: Sexual Harassment at Workplace in India : Let’s Stop it Together by LawSikho.com (Click on the image to read the e-book on Slideshare)

Obrázek obálky bezplatné e-knihy „Sexuální obtěžování na pracovišti v Indii: Zabraňme tomu společně“ od LawSikho.com (klikněte na obrázek pro přečtení knihy na Slideshare)

„Sexuální obtěžování je jako Bůh, je všude,“ žertovně říká jedna indická aktivistka o neustálých problémech obtěžování žen v Indii.

A nekončí to ani počátečním napadením. Nedávný incident v Satyajit Ray Film and Television Institute (SRFTI), filmovém a televizním institutu v Kalkatě, v Západním Bengálsku v Indii, ilustroval, jak mluvení o zneužívání otevírá dveře pro další obtěžování obětí.

Minulý měsíc byli tři členové učitelského sboru SRFTI suspendováni kvůli stížnostem na sexuální obtěžování. Tato tvrzení byla vznesena na setkání několika studentek s předsedou Interní stížnostní komise pro sexuální obtěžování v listopadu 2015. Obvinění obsahovala ponižování kvůli vzhledu a komentáře sexuální povahy ze strany učitelů. Další profesor byl obviněn z podporování studenta při pronásledování jeho spolužaček.

Studentka na SRFTI, píšící pod jménem Kunjila, odhalila, že ona byla jednou ze studentek, které si stěžovaly, a obvinila svého profesora z „vynucování soulože“. Popsala, jak se studentská komunita obrátila proti ní poté, co byla její identita prozrazena:

Píši tento blog, abych informovala o nejnovějším vývoji situace poté, co jsem prozradila, že jsem byla jednou ze stěžovatelek na profesora SRFTI, který mě nutil, abych s ním souložila. 25. prosince 2015 svolala Sri, kterou jsem dříve považovala za přítelkyni, studentka ze stejného ročníku jako já, schůzi všech dívek v institutu. Zprávy byly na Whatsapp skupině, která se jmenuje SRFTI všeobecná skupina, které jsem taky členem. Dala tam odkaz na můj blog a zprávu v TOI (Times of India). Další spolužák nazval ve skupině poslední řádek zprávy „příšerným“.

A situace se dále zhoršila, jak napsala v dalším blogu 3. ledna 2016:

Mezitím v SRFTI, kde se zločiny staly, se lidé proti mně ve skupinách obraceli. Hlavní problém, jako vždy, bylo, že reputace institutu byla poskvrněna. Několik studentek dalo na sociální sítě příspěvky, že jim SRFTI nikdy nepřipadalo nebezpečné pro ženy. [..]

Někteří bývalí studenti využili ty příspěvky k posuzování mého charakteru a prohlásili, že lžu. Jeden tvrdil, že jsem „ošklivá žena“, další, že jsem „psychiatrický případ s historií pokusů o sebevraždu“ a příspěvek bývalé studentky nadnesl, že tohle byla pravděpodobně osobní vendeta. Další studentka prohlásila, že je to klasický příklad chlapce, který dvakrát volá „tygr, tygr“, i když žádný tygr není.

‚Takovéto obtěžování často není uznáno za nepřípustné jednání‘

Mezi dubnem 2014 a březnem 2015 bylo zdokumentováno 75 případů sexuálního obtěžování ve vysokoškolských institucích po celé Indii.

Bývalá soudkyně indického Nejvyššího soudu Sujata Manohar vysvětlila na semináři, že v Indii nejsou efektivní zákony na řešení případů sexuálního obtěžování v pracovním prostředí a že pravidla Nejvyššího soudu jsou velice obecná a jsou tedy interpretována mnoha různými způsoby. Řekla (pdf soubor):

Jedna z překážek při řešení tohoto problému je, že takovéto obtěžování často není uznáno za nepřípustné jednání, což může způsobit trauma a úzkost pro oběť. Další mýtus je, že vážnost sexuálního obtěžování je přeháněna; že většina takzvaného obtěžování je vlastně triviální a neškodné flirtování.

V článku pro webovou diskuzní platformu DailyO argumentovali Edmond Fernandes, CEO Centra pro zdraví a rozvoj, Mangalore, a Homolata Borah, vědkyně z Centra pro studium regionálního rozvoje v Novém Dillí, že nyní je čas na změnu:

Je čas, aby výzkumníci a postgraduální studenti začali velmi hlasitě mluvit o jakýchkoliv nežádoucích incidentech, ať už jde o nevhodné doteky, zírání, sexuální zneužívání, vyhrožování či vydírání, a okamžitě takové problémy oznámili nejen univerzitě, ale také policii, svým rodinám a přátelům, čímž kumulativně vytvoří tlak, aby byl viník dopaden a aby se incident nezamluvil.

Je také čas na institucionální reformy a zajištění, že závazek ochránit zaměstnankyně proti sexuálnímu obtěžování je dodržen.

‚Stále je to oběť, která je vylučována ze společnosti‘

Gagan Judge kritizoval na Facebooku nedostatek podpory pro Kunjilu ve SRFTI:

Jsem ohromen studentkami SRFTI, které nevyjádřily skoro žádnou podporu své spolužačce. Některé argumenty, které jsem slyšel od studentů a studentek, jsou hnusné a nesmyslné. Nejsmutnější část případů sexuálního obtěžování je to, co se stane oběti poté, co si stěžuje, a zde vidím klasické reakce. „Všichni jsme v bezpečí. Náš institut je urážen!“ Nikdo neuráží váš institut a je dobré, že vy a mnoho dalších, jak tvrdíte, jste v bezpečí, ale co ta dívka, která promluvila o sexuálním obtěžování. Proč nedržíte tu dívku za ruku?

Subal Kr. napsal tento komentář:

Opravdu všichni věří, že tohle poškodí pověst SRFTI? Co je pověst SRFTI? Jelikož jsme všichni studenti kinematografie, před děláním předčasných závěrů bychom měli alespoň počkat na to, až se ukáže pravda. A to proto, že vaše špinavé komentáře nejen ranily tu dívku, ale také odradí další lidské duše od promluvení o svých strastech.

Oceněná dokumentární filmařka Nishtha Jain, která režírovala dokument „Gulabi Gang“ o skupině indických aktivistek proti sexuálnímu násilí, promluvila o používaných dvojitých standardů ve facebookovém příspěvku:

Faktem je, že většina žen si ani neuvědomuje, že jsou sexuálně zneužívány nebo že je na ně vyvíjen nátlak, berou to jako samozřejmost. Většina žen nic nehlásí, a to je vlastně medvědí služba jiným ženám. Já sama jsem nenahlásila několik takových případů, včetně těch, které se odehrály na [Filmovém a televizním institutu Indie]. Toho nyní lituji, protože vím, že tito muži jsou sérioví pachatelé. Měl by existovat ‚seznam obtěžovatelů‘, který by ženy sdílely, takže by jejich spolužačky/kolegyně/přítelkyně byly uvědomovány o pachatelích. [..]

Myslím, že indičtí muži se musí naučit slyšet NE. A ženy musí říkat NE hlasitěji a jasněji. Tím netvrdím, že neexistují falešné případy nahlášené vůči mužům. Ty existují, ale je jich mnohem méně, protože to vyžaduje obrovskou odvahu od ženy, aby podala stížnost, a to i v roce 2016. Je to stále oběť, která je vylučována ze společnosti, zatímco mužům je většinou prominuto a jsou přijati svými přítelkyněmi/manželkami/rodinami/přáteli/kolegy.

Začít diskusi

Autoři, prosím přihlásit se »

Pravidla

  • Všechny komentáře jsou schvalovány moderátorem. Pokud pošlete komentář více než jednou, může být vyhodnocen jako spam.
  • Respektujte prosím názory ostatních. Komentáře obsahující vulgarity, obscénosti a osobní útoky nebudou uveřejňovány.