Blog Thomase Campbella, The Russian Reader

Ne všechny události se dostanou do titulků novin a mnohé zůstanou skryté za jazykovými bariérami. Autor a aktivista Thomas Campbell, sídlící v Petrohradě, pomáhá tuto bariéru překonat pomocí svého blogu „The Russian Reader“ [Ruský čtenář]. Minulý týden navštívil Campbell New York University, kde popsal zkušenosti s provozováním své webové stránky a monitorováním ruské blogosféry.

Když Campbell původně spustil The Russian Reader, soustředil se na umění a undergroundovou kulturu v Petrohradě. Ale během let se blog stále více politizoval. Campbell označuje shromáždění na Bolotném náměstí ke konci roku 2011 a jejich důsledky za klíčový moment ve své pracovní proměně. Zvláště se začal zajímat o případ Alexeje Gaskarova, který, jak Campbell říká, byl cílen specificky kvůli jeho propojení s levicovým aktivistickým hnutím. (V 2014 byl Gaskarov odsouzen za podněcování masových demonstrací na 3,5 let v trestanecké kolonii.)

I když The Russian Reader nabízí politické komentáře o aktivismu, grassroots hnutích a politických debatách v Rusku již od 2012, Campbell začal teprve nedávno formulovat misi svého projektu. Jeho cílem je „nabídnout lidem náhled do ruské společnosti, která je chytrá, odvážná, samostatně myslící, silná a ochotná přijmout pár modřin (nebo i hůř) k vybudování země, která je demokratická, rovnostářská, LGBTQI-přátelská, intenzivně ekologická, progresivně urbanistická, antixenofobní, proimigrační, a mnoho dalších dobrých věcí“. Campbell tvrdí, že to je strana Ruska, která nejčastěji chybí v typicky jednorozměrné prezentaci Ruska západních médií.

The Russian Reader obsahuje hlavně překlady textů původně napsaných v ruštině. Campbell vybírá příběhy, o kterých si myslí, že jsou špatně reprezentované nebo vůbec nezastoupené v západních médiích. Některé z těchto příběhů jsou jednoduše příliš krátké pro tradiční média (ruská i západní), ale Campbell trvá na tom, že i zprávy v tomto měřítku jsou integrální pro ruskou moderní historii. Některé z těchto ‚příběhů‘ jsou například případ Valerije Brinicha, který byl odsouzen za pobuřování napsáním díla jménem „The Silence of the Lamb“ o obtížích přesvědčovat lidi, aby protestovali, a příběh Olega Ševkuna, slepého editora rádia VOS, který dostal výpověď, když naživo vyjádřil svůj nesouhlas s činy Ruska na Krymu.

Campbell také překládá názorové články, o kterých tvrdí, že osvětlují důrazné debaty, které se konají v Rusku, i když se o nich na Západě převážně neví. Například přeložil sérii textů od Ivana Ovsjannikova, kde diskutoval o levičáctví a nacionalismu, a také článek o autocenzuře od Viktorie Lomasko. Vzhledem k množství práce (The Russian Reader uvedl v roce 2015 220 příspěvků) Campbell málokdy žádá autory o povolení překládat, často bere jejich texty ze sociálních sítí. Říká, že chce vytvořit jádro takových „nedobrovolných autorů názorových sloupků“ a spoléhat na jejich výmluvné komentáře.

Campbellova práce je primárně redakční. Vypráví příběh ne skrze své vlastní psaní, ale skrze pečlivé aranžování již dostupných informací. V jeho takzvaných „kolážových pracích“, zachycuje zeitgeist kombinováním článků a názorových sloupků společně s výřezy z diskuzí na sociálních sítích – jako například příspěvek o mateřské škole, která oslavila Den Milice aranžováním fotek dětí se zbraněmi ve stylu ISIS.

Campbell také sbírá kolekce textů na specifické téma. Jeho fascikl o „pollokracii“ (poll-okracie, vláda průzkumů veřejného mínění, například sociologických studií) a využití dotazníků jako nástroje propagandy se snaží rozvrátit myšlenku univerzální podpory všech Rusů pro současnou vládu. Také přeložil kolekci článků o migrujících pracovnících ve snaze polidštit skupinu lidí, kteří se v Rusku setkávají s velkou nevraživostí. Je zde také série textů o grassroots hnutí pro ochranu památek v Petrohradě, kde aktivisté diskutují problémy, které často vedou k tomu, že se stanou politickými demonstranty.

Campbell říká, že zkusil rozšířit svůj blog zaměstnáním dalších překladatelů, ale říká, že objevil „ideologickou mezeru“ s „mladými dětmi, kteří chtějí pluralitu názorů“. Campbell neskrývá svůj levicový sklon a odmítá dát platformu autorům, které považuje za nacionalistické, jako je žurnalistka Julia Latynina a protikorupční aktivista Alexej Navalnyj. Zde redakční rozhodnutí převažují zeitgeist.