Vidíte všechny ty jazyky nahoře? Překládáme zprávy Global Voices, abychom zpřístupnili občanskou žurnalistiku opravdu každému.

Tahle země není pro bhútánské děti bez otců

A mother and her child in Bhutan. Photo: Steve Evans / Flickr. CC 2.0. Edited by Kevin Rothrock.

Matka a její dítě v Bhútánu. Fotografie: Steve Evans / Flickr. CC 2.0. Editoval Kevin Rothrock.

Himalájský stát Bhútán se 750 000 obyvateli je známý pojmem „hrubé domácí štěstí“ – jde o slogan, který byl zaveden v roce 1972 pro vyjádření místního závazku sloužit buddhistickým duchovním hodnotám, a ne západnímu materiálnímu rozvoji. Striktní bhútánské občanské zákony ovšem v těchto dnech příliš štěstí nepřináší: Tisícům bhútánských dětí, které opustili otcové, je na základě místních zákonů upírána státní příslušnost.

Tamní ústava říká:

Člověk, jehož oba rodiče jsou občany Bhútánu, bude považován za rodného občana Bhútánu.

Život dětí s neznámým otcem nebo s jedním rodičem obzvlášť komplikuje fakt, že se v Bhútánu není možné ucházet o vládní podporu, vlastnit majetek či získat pas pro cestování do ciziny bez dokumentů stvrzujících státní příslušnost.

Vishal Arora, novinář, autor a filmař sídlící v Novém Dillí, publikoval dokumentární film o tomto problému jako součást kampaně zvané Media Project:

Opuštěny svými otci jsou tyto děti vychovávány svými matkami, které přitom trpí finančními těžkostmi – a i tak pro ně nemohou zajistit dobrou budoucnost.

A to proto, že Bhútán požaduje právní identitu otce dítěte, než jemu nebo jí potvrdí státní příslušnost.

Tyto matky a jejich děti bez otců platí vysokou cenu za rostoucí alkoholismus a zneužívání staré tradice nočního seznamování, takzvaného „Night Hunting“ (noční lov), dva hlavní důvody pro vysoký výskyt nechráněného nemanželského sexu.

Osud těchto dětí bez otců je nejistý kvůli prodlevám v bhútánském registračním procesu, pokud matka není schopna identifikovat otce dítěte. Potrat je v Bhútánu nelegální, kromě případů znásilnění, incestu, rizik duševního zdraví nebo hrozbě pro život matky. Jako důsledek se mnoho žen uchýlí k nelegálnímu potratu nebo přechází hranice do Indie pro ukončení svého těhotenství.

Blogger Passu říká:

Vidím více soucitu v potratech; zabíjení buňky pro život ženy a vysvobození matky i dítěte z hlubin chyby. Potrat není zmrzlina, kterou by si všichni užívali, kdyby byla zadarmo, je to pouze poslední možnost, když vše vypadá špatně. Žádná žena by nešla na potrat pro potěšení.

Yeshey Dorji píše na svém blogu:

Staletí společenské indoktrinace otupila naše mysli a věříme, že dítě, které se narodí mimo manželství, bylo bezpochybně zplozeno manželem ženy, která nese dítě. Tato domněnka je tak hluboce zakořeněna v našem vědomí, že tvrdit opak je anatéma. Ale kdybyste o problému uvažovali trochu déle, uvědomíte si, že toto je chybné myšlení obrovských proporcí. Pravdou je, že nikdo kromě matky nemůže dosvědčit pravdu. Dítě klidně mohlo být tajně zplozeno někým z Timbuktu a vy byste o tom neměli nejmenší tušení.

To nás vede ke zjištění, že tam, kde musí být určena míra „bhútánovosti“ dítěte, není nikdo tak autoritativní a důvěryhodný a geneticky čistý jako bhútánská matka, která dítě porodila. Jelikož není místo pro dvojakost, myslím, že je chybné nastavit kritéria, že otcem dítěte musí být Bhútánec, aby mělo dítě nárok na bhútánskou státní příslušnost.

Sonam Ongmo píše na svém blogu:

Krom toho, že se musí vypořádat se zbabělými muži, kteří je oplodnili a nechali ženu i dítě v limbu, to poslední, co by měla muset řešit, je vládu, která něco takového dělá. Proč by měla žena prokázat, kdo je otcem, aby zajistila státní příslušnost pro své dítě? Co když byla žena znásilněna? A i když nebyla, co brání jí nebo jejímu dítěti, aby se stalo občanem? Je nelidské nechat ženu takto trpět!
Je to národní povinnost; je povinností vlády zajistit občanům, obzvláště ženám, toto právo a usnadnit jim cestu k jeho uplatnění.

Yeshey Dorji píše:

Rozumný zákon by neměl podporovat genderové předsudky a nerovné zacházení. Vždy jsme byli matriarchální společnost, a proto není součástí naší povahy zacházet s ženami, jako by byly druhořadými občany. Naše zákony by jim měly dávat stejnou důstojnost, práva a svobodu jako ty, které jsou přiznané mužům.

Teprve bude patrné, zda bhútánská vláda reformuje svá pravidla a regulace či zda můžou ženy čekat více podobných těžkostí jako ty, kterým čelí nyní.

Začít diskusi

Autoři, prosím přihlásit se »

Pravidla

  • Všechny komentáře jsou schvalovány moderátorem. Pokud pošlete komentář více než jednou, může být vyhodnocen jako spam.
  • Respektujte prosím názory ostatních. Komentáře obsahující vulgarity, obscénosti a osobní útoky nebudou uveřejňovány.