Vrstvené hroby zničené bombardováním. Zdroj: Občanské sdružení města Doumy, Facebook
Článek byl původně publikován na serveru Syria Untold [1], zde je znovu zveřejněn v souladu s dohodou o sdílení obsahu. Přeloženo z anglického překladu Mayi Milaniové. Autorem původní zprávy v arabštině je Omar Youssef Souleimane.
Bomby dopadly na dům, zničily jeho podlaží. Budova ale nezmizela, proměnila se v patra podzemních hrobů pro své někdejší obyvatele. Tak jak rostly domy do výšky kvůli hustotě zalidnění, míra úmrtnosti má teď na svědomí kopání hrobů o poschodí hlouběji. Takto si lidi z Doumy budují svá místa posledního odpočinku. O stavební materiál nebudou mít dozajista nouzi, jsou tu hromady trosek.
Podle slov člena doumské městské rady byly hřbitovy brzy prohlášeny za plné. Dokonce ani zemědělské pozemky už nestačí. Jen rok 2015 si na tomto damašském předměstí podle Střediska pro dokumentaci porušování lidských práv (Violations Documentation Centre – VDC) vyžádal přes 6 000 obětí. Takový počet stačí na znehodnocení veškeré okolní zemědělské půdy, na níž je místní populace jako na zdroji živobytí zcela závislá. Aby bylo zabráno méně plochy, hrobníci se uchýlili k vykopání řady tři metry hlubokých jam, v nichž jsou hroby umístěny schodovitě.
Lidé v Doumě pohřbívají i desítky obětí za jediný den. Tak se stalo třeba loni 22. srpna, kdy došlo k obrovskému krveprolití. Za oběť raketám syrského letectva, které dopadly na oblíbené tržiště v obytné čtvrti, tehdy padlo přes sto lidí. Proto obyvatelé Doumy musejí místem pro hroby šetřit. Pro někoho může být luxusem stavba několikapatrového domu, pro obyvatele Doumy je však přepychem obyčejný hrob.
Válečný konflikt, který začal v roce 2011, nás naučil, že život i smrt na této planetě jsou řízeny pouhou náhodou. Pár kroků stranou může Syřanům zachránit život, nebo o něj mohou přijít, protože se vydali správným směrem v nesprávný den. Doumské hroby nám nicméně odhalily to, že smrt v této válce má svou vlastní uměleckou formu. Ale na rozdíl od zvěčňujícího umění faraonských mumií v této válce vede nihilismus.
Zpočátku se to může zdát jednoduché, ale budování vrstvených hrobů vyžaduje značnou preciznost – jakékoliv pochybení může způsobit zával. Úrovně jednotlivých teras se pečlivě měří. Pohřebiště mají obvykle šest pater, v každém z nich leží jeden hrob. Jde o doumský vynález, který se rychle rozšířil do ostatních čtvrtí damašské periferie Ghoutah.
Jde o připomenutí toho, co je každodenní realitou pro město Homs, kde od roku 2011 jeho obyvatelé přetvářejí dětská hřiště v hřbitovy. Několik z těchto parků bylo původně hřbitovy: například park Bab Houd nebo park u Damašské ulice. Válka těmto místům po desetiletích navrátila jejich původní poslání. Některé hroby jsou bezejmenné. Buď se nenašel nikdo, kdo by mohl tělesné pozůstatky před pohřbením identifikovat, nebo byla těla zničena natolik, že identifikace byla nemožná.
To, že některé z vrstvených hrobů zůstaly bez jména, není jedinou tragédií doumských obětí. Dokonce i tyto hroby se staly terčem bombardování. Letos 14. února došlo k ostřelování městského hřbitova a zničeno bylo i několik vrstvených hrobů. Ve stejný den byl zabit městský správce doumského hřbitova Kasem Ballah, který tam jen pár dní předtím pohřbil své dvě děti, Osamu a Jumnu. Padly za oběť ostřelování. Není známo, zda mezi zničenými hroby byly i ty jejich.
Ti, kteří podlehnou mučení, jsou syrským režimem obvykle pohřbeni do masových hrobů. Úcta k obětem nedovolila lidem z Doumy pohřbívat své mrtvé stejným způsobem. Co se týče ISIS, ti alespoň tyto hroby nezničí, tak jak to učinili v oblastech, které si podmanili. Hroby nejsou navýšené nad zemí, a proto podle jejich wahabské teologie „nepodvrátí boží monoteismus“ tím, že by byly příliš vysoko.
Jednoho dne možná Doumu navštíví badatelé pátrající po zaniklých civilizacích. Při provádění vykopávek si připomenou, že stejně jako život i smrt má v Doumě svůj vlastní řád.