[1]V době balkánských válek se v roce 1913 v Bulharsku usadili řečtí váleční uprchlíci. Mnozí současní Bulhaři jsou přímými potomky uprchlíků, kteří se v průběhu dvou minulých století úspěšně integrovali do bulharské společnosti. Foto: Wikipedia.
Lidé prchající před válkami a pronásledováním v Sýrii, Iráku, Afghánistánu a v dalších zemích stále využívají tzv. Balkánskou cestu přes Turecko do Maďarska a doufají v nalezení lepšího života v zemích západní Evropy. Některé země je však nevítají přátelsky. Většina pravicových politiků využívá uprchlíky k zastrašování voličů, a někde jsou dokonce záminkou pro polovojenské akce [2].
Pokud se s tímto přístupem neztotožňujete, přidáváme další důvod, proč nesouhlasit.
Balkánští investigativní reportéři (BIRN) nedávno zveřejnili reportáž [3] o muži, která ukazuje, jak uprchlíci mohou vyřešit problémy – v tomto případě nedostatek kvalifikovaných pracovníků.
„Zpracovatelský průmysl postrádá v Bulharsku v současné době až 50 000 pracovníků. Základní podmínkou pro zaměstnance je ovládat kromě mateřského jazyka ještě další řeč, protože bulharské firmy nabízejí služby do celého světa,“ vysvětluje v reportáži Vasil Velichov, majitel společnosti Sensika, která sídlí v Sofii.
Vzdělaní uprchlíci, jako je 33letý Elias Sulaiman, novinář a profesor literatury ze Sýrie, pomáhají takové problémy vyřešit. Do Bulharska přišel v roce 2013 se záměrem dostat se do Německa nebo Švédska, ale postupem času začal jako dobrovolník pomáhat ostatním uprchlíkům a dozvěděl se o tom, že v Bulharsku je aktuálně mnoho pracovních příležitostí v oblasti rostoucího IT průmyslu. V současné době pracuje pro jednu outsourcingovou společnost a podařilo se mu založit se svou bulharskou ženou vlastní rodinu. Základem jeho úspěchu byla znalost rodné arabštiny a dále španělštiny.
Podnikatelskému sektoru v Bulharsku se podařilo vládu přesvědčit o tom, aby zjednodušila řízení pro získání „modré evropské karty“ – tedy pracovního povolení pro neevropské odborníky. Nicméně Sulaimanův případ je zatím poměrně výjimečný, protože vláda nemá o populaci uprchlíků dostatek informací.
[4]Irácká rodina, která dorazila do Evropy. Foto: Mezinárodní společenství Červeného kříže a Červeného půlměsíce, CC BY-NC-ND.
Nedostatek pracovníků se netýká pouze Bulharska – nebo se případně v jiných zemích stane problémem v budoucnu. Většina evropských zemí včetně států mimo EU má stárnoucí populaci, a pokud se něco nezmění, bude v blízké budoucnosti potřeba zaplnit mnoho pracovních míst.
Samo Bulharsko nedávno zažilo odliv svých vlastních občanů. Několik let potom, co se Bulharsko stalo členem EU, opustilo zemi mnoho pracovníků a zamířili za tučnějšími výdělky do bohatších zemí Evropské unie. Bulhaři odešli pracovat například do Velké Británie sklízet jahody a brambory nebo do Řecka jako hotelový personál. V té době si místní lidé často stěžovali na to, že mladí a ženy jsou pryč.
„Neinvestovat do uprchlíků je promarněnou příležitostí“
Bohužel se však k uprchlíkům nepřistupuje vždy tak, že by mohli být přínosnými členy společnosti.
Tón Bratislavské deklarace ze 16. září [5] přijaté představiteli 27 členských zemí EU (bez Velké Británie) připomíná spíš válečný stav než humanitární krizi. Je v ní například uvedeno: „dnes se několik členských států zavázalo okamžitě poskytnout podporu a zesílit ochranu bulharsko-turecké hranice a nadále podporovat státy na frontové linii“ (zdůrazněno autorem).
Uprchlíci a další migranti jsou i nadále vystavováni špatnému zacházení. Magazín Politico.com upozornil [6] na to, že maďarské organizace zabývající se lidskými právy vyjádřily obavy z toho, že je mezinárodní společenství slepé k častému zneužívání pravomocí na maďarských hranicích.
Hungary “beating the hell out of these people before sending them back to Serbia” – @LydsG [7] in @POLITICOEurope [8] https://t.co/5C6bFnOX2C [9] pic.twitter.com/iedl1Byv25 [10]
— Andrew Stroehlein (@astroehlein) September 20, 2016 [11]
Maďarsko „vymlátí z těchto lidí duši a pak je pošle zpátky do Srbska“.
Evropa už v minulém století uprchlické krize zažila. Vlády však často i přes morální povinnosti nereagovaly s empatií. Mnoha zemí, do kterých současná Balkánská cesta zasahuje, se krize dotýkaly přímo. Po balkánských válkách, 1. světové válce, holokaustu [12], Maďarské revoluci v roce 1956 [13] a etnických čistkách v 90. letech v bývalé Jugoslávii odtud buď lidé prchali, nebo byly pro uprchlíky cílovými zeměmi.
“…history eventually sides with those who help refugees, not with those who vilify them.” – @NickKristof [14] https://t.co/Vid6xIy7dw [15]
— Melissa Fleming (@melissarfleming) September 19, 2016 [16]
„…historie nakonec stojí na straně těch, kteří uprchlíkům pomáhají, a ne těch, kteří je ponižují.“
Schovali byste žida před nacisty?
Tento týden budou politické špičky světa jednat o uprchlické krizi. Měli bychom si při této příležitosti vzpomenout na hrdiny z 30. a 40. let minulého století.
Historie také v řadě případů ukázala, že chybné byrokratické přístupy mohou zapříčinit otevřený rasismus a fanatismus a způsobit tak lidem utrpení. Mnoho lidí, kteří v průběhu výše uvedených historických událostí páchali bezpráví, později tvrdilo, že pouze slepě plnili příkazy a řídili se „zákony“.
Centrum právní pomoci „Hlas v Bulharsku“ vydalo zprávu [17] o svých zjištěních ohledně právních a humanitárních aspektů zadržování více než 30 000 migrantů a žadatelů o azyl v roce 2015 a přes 5 000 za prvních pět měsíců v roce 2016. Většina zadržených pocházela ze Sýrie, Afghánistánu a Iráku.
Detention of #migrants [18] in Bulgaria: download the full report https://t.co/OFrmsp49rJ [19]
You can visit the website too: https://t.co/XWUMP8AUXe [20]— Ruslan Trad (@ruslantrad) September 19, 2016 [21]
Zadržování uprchlíků v Bulharsku, celá zpráva ke stažení. Můžete také navštívit webovou stránku: detainedinbg.com/home/
Zpráva potvrdila, že „zadržení je ve většině případů běžným způsobem řešení zvýšeného přílivu migrantů, a ne výsledkem individuálního posouzení jednotlivých případů a opatřením, ke kterému by se přistoupilo pouze tehdy, pokud by měl být jedinec ze země vyhoštěn“.
Dále reportéři vyjádřili znepokojení nad přístupem k mladistvým bez doprovodu a nad korupčními praktikami během zadržení.
Změna nepřátelského postoje a smýšlení by mohla být prospěšná jak pro migranty, tak pro hostitelské země.
V roce 2014 hovořila Melissa Flemingová z agentury pro uprchlíky při OSN v rámci TED přednášky o tom, že je potřeba uprchlíkům pomoci jejich životy znovu vybudovat, a ne jim pouze umožnit přežít.
Neinvestovat do uprchlíků znamená naprosto promarnit příležitost. Pokud je necháme opuštěné, hrozí jim vykořisťování a zneužívání. Nechat je bez vzdělání a kvalifikace, to znamená o několik let zpozdit návrat míru a prosperity v jejich zemi. […] Oběti války mohou být klíčem k udržení míru a právě uprchlíci mohou zastavit koloběh násilí.