Vidíte všechny ty jazyky nahoře? Překládáme zprávy Global Voices, abychom zpřístupnili občanskou žurnalistiku opravdu každému.

Studentská skupina, díky níž je dnes v Japonsku populární protestovat

An eye-catching poster from the student group SEALDs, featuring founding member, Wakako Fukuda (right). SEALDs (Students Emergency Action for Liberal Democracy) has changed the image of protesters in Japan, and made it okay to speak out. Credit: Courtesy of SEALDs

Poutavý plakát studentské skupiny SEALDs s její zakládající členkou Wakako Fukudaovou. SEALDs (zkratka pro Students Emergency Action for Liberal Democracy) změnila pohled japonské veřejnosti na protesty.  Díky této skupině je dnes v Japonsku vyjadřování vlastních názorů společensky přijatelné. (Fotografie uveřejněna s laskavým svolením SEALDs)

Tento článek od Naomi Gingoldové byl původně publikován na PRI.org 27. května 2016. Na tomto místě je publikován na základě úmluvy o sdílení obsahu.

Když bylo Aki Okudaovi 14 let, utekl z domova. Nejedná se ovšem o jeden z oněch příběhů, v nichž dítě uteče z domova, za pár dní se vrátí a život pokračuje, jako by se nic nestalo.

Okuda utekl a již se nikdy nevrátil.

„Chtěl jsem se dostat na místo, které by od města Fukuoka bylo co možná nejvzdálenější,“ tvrdí. „Skončil jsem na ostrovech Jaejama, nejjižnějších ostrovech celého Japonska.“

Počet obyvatel: okolo 50 lidí.

Na nižší střední škole byl šikanován, a tak do ní zkrátka přestal chodit. Jeho rodinný život byl rovněž celkem netypický. Jeho otec byl křesťanský kněz, a proto rodiče brávali domů bezdomovce. Okuda prohlašuje: „Domácí prostředí, které mě vedlo k pomáhání lidem, bylo zcela odlišné od atmosféry ve škole. Jako bych v té době nevěděl, kým mám být.”

A kvůli všem těm návštěvníkům bylo doma těžké najít místo, kde by Okuda mohl trávit čas o samotě. „To víte, byl jsem adolescent,“ dodává s úsměvem na tváři.

Okuda poté začal chodit do neobvyklé, venkovské internátní školy, o jejíchž pravidlech hlasovali samotní studenti. Když měl později nastoupit na prestižní univerzitu v Tokiu, udeřilo na severu Japonska zemětřesení, tsunami a jaderná pohroma. Psal se rok 2011.

Okuda se přihlásil jako dobrovolník a začal chodit na protijaderné protesty.

Tvrdí, že ona trojitá katastrofa představovala bod zlomu.

Aki Okuda, a founding member of the Japanese student protest group, SEALDs. Credit: Courtesy of Aki Okuda

Aki Okuda, zakládají člen japonské protestní skupiny SEALDs (Fotografie uveřejněna s laskavým svolením Akiho Okudy)

Zpočátku vláda poskytovala nedostatek uvěřitelných informací o tom, co se skutečně odehrává. Poté nastupující pravicová vláda premiéra Šinzó Abeho oznámila, že dochází k restartování jaderných reaktorů. Nakonec však vyhlásila nový „zákon o státních tajemstvích“, který tvrdě zasáhl proti novinářům. Právě tento zákon byl příčinou toho, že Japonsko v Indexu světové svobody tisku z roku 2016 pokleslo z horních příček až na 72. místo.

„Cítil jsem, že vláda zašla příliš daleko,” tvrdí Okuda. „Vše bylo vyvedené z rovnováhy a já měl pocit, že musím něco udělat, abych to zastavil.”

V Japonsku lidé o politice obyčejně vůbec nemluví, a to dokonce ani v rodinném kruhu či mezi přáteli. Zatímco ve Spojených státech amerických jsou studenti vnímáni jako politicky aktivní a společensky angažovaní jedinci, v Japonsku je tomu zcela naopak. Vysokoškolské studium je chápáno jako poslední období života, kdy si lze pořádně zaflámovat. Být politicky aktivní není ani trochu populární.

„V japonské společnosti se vlastní názory vyjadřují jen velmi těžko. Většina lidí – a zvláště pak těch mladých – je vůči politice zcela lhostejná a nezajímá se o ni,“ tvrdí Okuda.

Dodává ovšem, že existují výjimky. Patří k nim i členové jeho studentské skupiny SEALDs.

Okuda je dnes ve svých 23 letech čelním představitelem největšího aktivistického hnutí, jaké kdy v Japonsku existovalo.

Premiér Abe představil minulý rok zákony, které měly rozšířit pravomoc armády a změnit japonskou pacifistickou ústavu. Členové skupiny SEALDs kvůli tomu začali organizovat pravidelné týdenní protesty před budovou parlamentu.

Většina Japonců je pyšná na devátý článek japonské ústavy, který odmítá válku a řádnou armádu, a plně se s ním identifikuje. Právě z tohoto důvodu byli proti Abeho návrhu.

V Zemi vycházejícího slunce působí ovšem protesty velmi špatným dojmem. V 60. a 70. letech proběhly velké studentské demonstrace, které se zvrhly do násilností, při nichž přišlo několik lidí o život. Představa o protestujících jako násilných extrémistech přetrvala až do současnosti.

Okuda a ostatní členové skupiny SEALDs věděli, že musejí změnit kulturní povědomí veřejnosti o protestech. Bylo třeba prosadit myšlenku, že účast na demonstracích je něco zcela běžného, ba dokonce potřebného.

Začali s pořádáním vzdělávacích salonů. Vytvořili propracované, nápadité reklamy a prospekty, které je zpodobňovaly jako normální studenty v módních oděvech. Okuda jako velký fanoušek hip-hopu tvrdí, že by letáky zvoucí na demonstrace měly vypadat jako letáky zvoucí na hudební události.

Zpočátku byly protesty malé, ale v polovině července se jich zúčastnilo 60 000 lidí a v srpnu dokonce 120 000.

Členové skupiny SEALDs přednášeli vášnivé projevy. Přední členové akademické obce a politici je poté následovali. SEALDs vymýšlela slogany, které skandoval dav požadující pád premiéra Abeho, ukončení válek či ochranu ústavy a budoucích generací.

Po celém Japonsku se začaly vynořovat skupiny SEALDs či uskupení, která se SEALDs inspirovala.

Some critics say that SEALDs is all style over substance. Aki Okuda says that just means they've succeeded in changing the image of protestors. Credit: Courtesy of SEALDs

Někteří kritici tvrdí, že u SEALDs převažuje vnější forma nad obsahem. Podle Aki Okudy taková kritika pouze potvrzuje, že on a jeho kolegové dosáhli toho, co zamýšleli. Povedlo se jim proměnit představu o protestujících. (Fotografie uveřejněna s laskavým svolením SEALDs)

David Slater je kulturní antropolog, který se skupinou SEALDs zabývá již od prvního veřejného vystoupení jejích členů. Tvrdí, že lidé ze starších vrstev japonské populace byli šokováni, ale i inspirováni.

„Podle těchto lidí mladí dnes trpí, protože jejich vlastní generace nebyla v 80. a 90. letech schopna nic učinit. Obdivují, že mají odvahu vyjádřit se navzdory osobnímu riziku,” tvrdí Slater.

Okuda byl pozván, aby hovořil v Japonském parlamentu zvaném Diet. Abe ovšem nakonec nový armádní návrh zákona protlačil.

SEALDs se zaměřila na volby v roce 2016 a chtěla Abeho politickou stranu odstavit od moci. Pomohla za tímto účelem spojit opoziční strany a vytvořit obrovskou kampaň.

Kritici ovšem tvrdí, že členové SEALDs neberou tyto záležitosti dostatečně vážně a že upřednostňují vnější formu nad skutečným obsahem.

Když podobnou kritiku Okuda slyší, pouze se nad tím usměje: „Přesně v tom spočívala naše strategie,“ tvrdí, „šlo o to změnit představu o protestech a protestujících. Pokud o nás lidé takové věci tvrdí, znamená to, že jsme dosáhli svého cíle.“

Dlouhodobějším cílem SEALDs prý vždy bylo vytvořit v Japonsku kulturní prostředí, ve kterém každý může vyjádřit svůj osobní názor a mluvit se spolupracovníky, přáteli, rodinou či na veřejnosti otevřeně o politice. Nešlo i nic menšího než o to vytvořit novou společenskou normu.

David Slater tvrdí, že vliv SEALDs bude plně pochopen až v následujících letech. Je tomu tak u každého velkého společenského hnutí. Lidé jsou však podle něj ve vztahu k politice otevřenější. Jeho studenti se prý více zajímají o politická témata a chápou, že se na veřejném dění mohou podílet.

Členové SEALDs v čele s Okudou jsou dnes v Japonsku stejně populární jako rockové hvězdy. Okuda denně absolvuje několik rozhovorů s novináři a účastní se jako řečník různých veřejných setkání. Nedávno o něm dokonce vyšel dokumentární film. Okuda též pracuje na dvou knihách – na jedné samostatně a na druhé s ostatními členy SEALDs – a má 28 900 sledujících na Twitteru.

Členové skupiny SEALDs se objevují na titulních stranách japonských módních a kulturních časopisů. Na začátku letošního roku se Okuda spolu s jednou z vůdčích dívek SEALDs objevil v časopise Rolling Stone. Během předvolební kampaně spolupracovala SEALDs s populární módní značkou. Jejich hláška „Nezahazuj svůj hlas“ se objevila v nejoblíbenějších tokijských obchodních domech.

Navzdory tomu se skupina po volbách rozpustila. Okuda studuje v současnosti na vysoké škole a tvrdí, že SEALDs byla vždy skupinou jednotlivců a každý z nich si promyslel, co chce dál dělat.

Ať už dojde k čemukoli, jedno je jasné. V Japonsku dochází ke zřetelným změnám, jejichž směr určuje ta část společnosti, kterou mnozí považovali za nejrozpolcenější ze všech.

Začít diskusi

Autoři, prosím přihlásit se »

Pravidla

  • Všechny komentáře jsou schvalovány moderátorem. Pokud pošlete komentář více než jednou, může být vyhodnocen jako spam.
  • Respektujte prosím názory ostatních. Komentáře obsahující vulgarity, obscénosti a osobní útoky nebudou uveřejňovány.