- Global Voices v češtině - https://cs.globalvoices.org -

Rýsující se atypické prezidentské volby 2017 ve Francii

· Autor Rakotomalala Překladatel Zuzana Burdová

Kategorie: Západní Evropa, Francie, Mezinárodní vztahy, Občanská žurnalistika, Politika, Vlády, Volby
[1]

Mapa ukazující kandidáty, kteří vyhráli první kolo francouzských prezidentských voleb v roce 2012 v následujících oblastech: Metropolitní Francie, Zámořská Francie a cizina (francouzští občané hlasující v zahraničí). François Hollande –> růžová, Marine Le Pen –> šedá, Nicolas Sarkozy –> modrá. Z Wikipedie od uživatele BigonL, licence CC-BY-30

Francouzské prezidentské volby se budou konat v neděli 23. dubna a 23. května 2017. Následovat je budou 11. a 18. června volby parlamentní. Rýsující se volby naznačují, že se od těch předchozích budou v mnohém lišit. Prvním důvodem je fakt, že poprvé během páté republiky se odstupující prezident François Hollande na konci svého mandátu rozhodl znovu nekandidovat. Ale i jiné důvody, národní i mezinárodní, zanechávají na celé kampani nádech nejasnosti.

Tradiční strany v nesnázích

Tradiční strany, jako jsou Socialistická strana a Republikáni, v roce 2012 obsadily v prvním kole první pozice ve všech departementech. Tento scénář se letos pravděpodobně opakovat nebude: kandidáti výše zmíněných stran skončili během posledních průzkumů jako třetí a čtvrtí daleko za Marineou Le Penovou, kandidátkou Národní fronty, a Emmanuelem Macronem, kandidátem za hnutí Vpřed.

François Fillon, kandidát Republikánů, je zapletený do soudních sporů po skandálu s fiktivními pracovními místy jeho ženy Penelope. Benoit Hamon, kandidát Socialistické strany, zůstává podle průzkumů na 16 % sympatií po vítězství primárek levice.

Tato tendence potvrzuje nedůvěru vůči obvyklému politickému seskupení a touhu po razantní změně. Jean-Philippe Dubrulle má na starost průzkum v oddělení smýšlení a strategie podniku v Institutu veřejného mínění (Ifop). Vysvětluje, čím se tyto volby liší [2]:

V současné době jsou vidět dvě dosti protikladné tendence: Na jednu stranu je tu pokles volební účasti (snad nezájem), na druhou zase bohatá nabídka ze strany politiků. Dřívější nezájem byl ospravedlněn všeobecným dojmem lidí, pro které nikdo nesplňoval jejich představy. Buď tu byl jeden obrovský levicový, nebo pravicový kandidát, a to bylo vše. Nyní je nabídka mnohem rozmanitější, co se týče výrazných politických bodů jak na levici, tak na pravici, což nás zavádí ke dvěma nesmírně silným pólům. I když už Francouzi mají docela jasnou představu o kandidátech, kteří se spolu utkají, nabídka ještě stále není definitivní. Může se stát cokoliv. Jsme očividně svědky odmítnutí dřívějších kandidátů. Vyústí tohle všechno v prudkou mobilizaci či snížení zájmu? Zatím je příliš brzy pro vyvozování závěrů.

Nevyhnutelný nárůst populismu v západních demokraciích

Vítězství Trumpa v USA, Brexitu ve Velké Británii, extrémní pravice v Maďarsku a paušalizovaný nárůst populistických stran [3] v Evropě jsou nejzjevnějšími projevy odmítnutí globalizace a zároveň vůle navrátit se k sobě v nemálo zemích. Olivier Costa, ředitel výzkumu Národního výzkumného centra (CNRS) a institutu Science Po Bordeaux, objasňuje společnou příčinu [3] těchto trendů v západních demokraciích:

Lidé mají pocit, že budoucnost je černá a že staré předpisy stávajících stran nefungují. Z tohoto důvodu mají mnozí pokušení obrátit se na nově se objevivší na politické scéně, kteří nabízejí nová řešení. Nitky, za které se tu tahá, jsou často docela významné, ale lidé je jistým způsobem ignorují. Někteří věří tomu, co nabízejí nově příchozí, neboť to ještě nebylo vyzkoušené, jiní vyznávají logiku protestu, přeplněného poháru vůči stávajícím stranám. Tento úspěch je rovněž zaviněn tradičními stranami, které nenabízejí žádnou jinou alternativu.

Oslabené kandidatury

Několik týdnů před volbami se zatím žádnému z kandidátů nedaří trvale se vydělit ze skupiny. Marine Le Pen se sice vyskytuje na předních místech průzkumů, čelí však také soudním sporům [4], a to především kauze týkající se fiktivních pracovních míst několika evropských parlamentních asistentů, financování svých kampaní pro parlamentní a prezidentské volby v roce 2012 z ruských fondů, a navíc zrušení evropské parlamentní imunity za „rozšiřování obrázků s násilím“. Soudní hrozby, které tíží Fillona, byly rozpitvány ve všech médiích stejně jako jeho minulý slib odejít, pokud bude obviněn:

Ať Fillon dodrží svůj první slib: „Nebudu kandidovat, jestliže dojde k obvinění.“
To by bylo skvělé.

Emmanuel Macron je ještě osobnost jako celek neznámá a netěží z podpory ani zázemí tradiční politické strany. Benoît Hamon se trápí se shromážděním levicových sil a nevědomky se mu vrací dopady z nejvíce nepopulární pětiletky páté republiky.

Dohromady vzato máme co do činění s jedněmi z nejvíce nejistých voleb za poslední desetiletí. Ať už vítěz bude jakýkoliv, úloha řídit čím dál víc rozdělenou zemi bude opravdová hozená rukavice.