Vidíte všechny ty jazyky nahoře? Překládáme zprávy Global Voices, abychom zpřístupnili občanskou žurnalistiku opravdu každému.

Ve Venezuele je součástí odporu také divadlo

Ana Gabriela Melo (uprostřed) s herci, kteří účinkují v její divadelní hře „Želví polévka“. Hra pojednává o venezuelské identitě, hnutí diaspory, radostech a strastech každodenního života, který jde dál i v průběhu národní krize. Fotografie je použita se souhlasem.

Divadlo ve Venezuele, stejně jako jiné oblasti umění a kreativních činností, čelí a zároveň odráží národní krizi, která v průběhu posledních měsíců zesílila. Ekonomické, politické a sociální problémy vyústily v závažné protesty a četné politické turbulence včetně referenda organizovaného opozicí a založení kontroverzního ústavodárného shromáždění.

Konflikty odehrávající se v ulicích pronikají do všech oblastí života ve Venezuele a různé divadelní soubory a skupiny na jevištích vykreslují všudypřítomnou atmosféru nejistoty.

Už jenom plánování, přípravy a tvorba scény, stejně tak jako očekávání, že herci, režiséři a instituce spojené s divadlem představení zrealizují, je velký úspěch.

Proto divadelní spolky, které v zemi zůstávají aktivní, sjednotily své úsilí pod hashtagem #TeatroDeLaResistencia (#DivadloOdporu). Příklad jejich práce je na YouTube kanálu divadelní společnosti La Caja de Fósforos (Krabička zápalek), kde herci zosobňují protestující:

Global Voices hovořili s Anou Melo, jednou z nejaktivnějších představitelek divadla v Caracasu, hlavním městě Venezuely, aby pochopily, jaké hnutí se pod hashtagem skrývá, a porozuměli divadelním aktivitám v kontextu krize panující ve Venezuele. Divadlo odporu, jak říká herečka a autorka, je divadlem, které odmítá zemřít, vzpírá se tomu a zápasí s vážnými etickými a lidskými problémy. Ana říká, že pro mnoho lidí je divadelní herectví ve Venezuele naprosto zbytečná profese:

Hay gente que piensa que lo que se hace no tiene sentido. (…) Se piensa que la resistencia que realmente hace eco en la sociedad se hace en la calle y no en el escenario. Por lo tanto, los actores sufren de algo parecido a una baja autoestima en relación a su oficio. Preguntas como para qué hacer esto o es el teatro útil al país en medio de la mayor crisis de su historia invaden la mente de los artistas y el espacio actoral con fuerza”.

Jsou lidé, kteří si myslí, že tohle nemá smysl. (…) že odpor, který má ve společnosti nějakou váhu, se odehrává v ulicích, a ne na jevišti. Hercům se proto v souvislosti s jejich uměním moc uznání nedostává. Otázky, proč tohle dělat nebo je-li divadlo vůbec užitečné v zemi, která je zmítaná největší krizí v své historii, silně napadají rozpoložení herců a celou oblast herectví.

A přesto:

Yo siento que en parte hay también un comportamiento obsesivo. Es más fuerte la idea, lo que quieremos comunicar. Es una necesidad de comunicar que es más fuerte que tú, que el desgano e incluso que la crisis. Mi lucha ha sido, a pesar de marchas y crisis, seguir motivando al grupo de actores, alimentar nuestra vocación.

Mám pocit, že částečně jde také o vášeň. Myšlenka, že chceme komunikovat, je silnější. Potřeba vyjádřit se je silnější než vy sám, než neochota, a dokonce než krize sama. Stále bojuji, abych motivovala hereckou skupinu a naplnila naše poslání i přes protesty a krize.

Pro Anu Melo má divadlo ve Venezuele co do činění se „specifičností spíše než s politickým postojem“ a jeho náplní je tak to, co se děje kolem, koneckonců právě příběhy ho definují:

Son como dos fuerzas opuestas que están conviviendo y que son complicadas de llevar: por un lado hay como un desengaño, una sensación de para qué estoy haciendo esto. Por otro lado, hay una especie de terquedad, que es como una cosa casi autómata: yo toda mi vida he hecho esto. Si hay una función, voy a ir y punto.

Je to v podstatě tak, že jsou ve mně dvě rozdílné síly, které je obtížné řídit. Na jednu stranu je to zklamání, pocit, proč tohle vlastně dělám. A na druhou stranu je to jakási tvrdohlavost, která je skoro automatická. Celý život to takhle dělám. Když je představení, tak prostě jdu a hotovo.

Odměna

Jaká je ale motivace těchto statečných lidí, kteří se rozhodli ve svém divadelním umění pokračovat i v době krize?

Ana Melo říká, že odměna je v té krátké chvíli po skončení hry, kdy vám někdo řekne, že ten příběh ho přinutil se zamyslet. A to, že sdělení bylo vyslyšeno a že si jej někdo zapamatuje, je právě ta odměna. A že úzkost, kterou v sobě člověk dosud měl, poleví, protože jí čelí společně s ostatními, uvidí ji projevit se, společně ji prožijí a ovládnou.

[En la creación] hay dolor de por medio. Algo que te duele fuertemente. Cosas que se engendran a partir del dolor. En ese sentido es un proceso un poco tortuoso, pero sabroso también. Y de ahí que alguien diga que ha visto la obra y se quedó pensando, significa que hay eco de algún modo. Eso para mi es todo un pago.

El del teatro puede llegar a ser un trabajo titánico y es doloroso una vez que termina. Una vez que una obra llega a las tablas duele dejarla a ir. Sin embargo, siempre quedan cosas por decir, así que todo vuelve a empezar… Casi como un castigo griego. El teatro es la forma en la que puedes tomar todo lo que está pasando, pasarlo por un filtro, digerirlo desde otro punto de vista. Te conecta con algo emocional, te ayuda a entender desde la emoción, te hace preguntas.

[Proces tvorby] s sebou nese bolest. Něco, co vás hrozně bolí. Věci, které vznikají z bolesti. V tomto smyslu je to tedy proces komplikovaný, ale zároveň krásný. A když vám někdo řekne, že hru viděl a že ho přiměla přemýšlet, pak to znamená, že hra nějakým způsobem rezonuje. A to je pro mě odměna.
Divadlo může být nadlidským výkonem a je velmi bolestivé, když skončí. Přesto je pořád o čem mluvit, a tak to začne zase znovu. Skoro jako trest v řecké tragédii. Divadlo je způsob, jak na věci nahlížet z jiné perspektivy. Emocionálně propojuje, pomáhá porozumět skrze emoce a klade otázky.

Pro Anu Melo je odměnou i sama odolnost umění, které je od svých počátků spjato s politickým děním a které bude existovat a vzdorovat, dokud se bude vyvíjet společenská a skupinová dynamika. Jednoduše řečeno, dokud žijeme, bude žít i divadlo, které bude usilovat o přenos lidské zkušenosti do umění, které je potřebné jako útěcha a probuzení vědomí.

Začít diskusi

Autoři, prosím přihlásit se »

Pravidla

  • Všechny komentáře jsou schvalovány moderátorem. Pokud pošlete komentář více než jednou, může být vyhodnocen jako spam.
  • Respektujte prosím názory ostatních. Komentáře obsahující vulgarity, obscénosti a osobní útoky nebudou uveřejňovány.