Vidíte všechny ty jazyky nahoře? Překládáme zprávy Global Voices, abychom zpřístupnili občanskou žurnalistiku opravdu každému.

Paraguayská matka bojuje proti agrochemickému průmyslu, církvi i státu

V lednu 2003 ztratila Petrona Villasboa v důsledku negativních účinků chemických látek používaných v zemědělství jedno ze svých dětí, Silvina Talaveru. Foto: Leonor de Blas, použito se svolením autora

Jako porodní asistentka pomohla Petrona Villasboa více než dvěma stům dětí na svět živým a zdravým, když se ale otrávil její syn Silvino Talavera, nedokázala mu život zachránit.

Petrona se proto začala věnovat boji proti velkým pěstitelům sóji v Paraguay, zodpovědným za používání chemických postřiků, které zabily jejího syna. V roce 2004 dosáhla vůbec prvního odsouzení dvou pěstitelů sóji v procesu, při kterém se prokázalo, že příčinou smrti jejího syna bylo nadměrné používání chemických postřiků. Nebýt těchto pesticidů, bylo by dnes Silvinovi 26 let.

Tragickou ztrátu syna způsobil chemický postřik

Jedenáctiletý Silvino obdělával společně se svými staršími bratry a otcem Juanem Talaverou pozemky společnosti Pirapey zabývající se pěstováním sóji v okrese Edelira v oblasti Itapúa na jihu Paraguaye.

2. ledna 2003 vyrazil Silvino na kole se svým bratrancem Gabrielem Villasboou pro oběd. Když se vraceli, zahlédli u prašné silnice ve spalujícím horku traktor pěstitele sóji Hermanna Schlendera, jak stříká úrodu podél cesty. Gabriel se zastavil a počkal, až traktor projede. Silvino začal šlapat rychleji, ale nepodařilo se mu ujet a postřik ho zasáhl. Jeho oblečení i taška s jídlem byli postřikem úplně promočené.

Když Silvino dorazil domů, dal nákupní tašku s jídlem své sestře Sofii, tehdy dvanáctileté, a šel se vykoupat do řeky, která hraničila s farmou rodiny Villasboových. Jejich matka tam prala prádlo, ale Silvino se o tom, co se stalo, nezmínil. Řekl jen, že ho pálí oči. Později si lehl do postele a nevstal ani k jídlu. Během odpoledne se jeho stav zhoršil, dostal průjem a začal zvracet.

Petronu znepokojilo, když zjistila, že podobné symptomy mají i další její děti, a po chvíli se i ona sama přestala cítit dobře. Uvařila nápoj z léčivé byliny jaguarete ka'a a lístků mandarinky a všem ho podala. Dvouleté dceři Patricii se ale přitížilo. Petrona ji odvezla do nejbližší nemocnice ve městě María Auxiliadora. Nemocnici chybělo vybavení i odborný personál, všichni se proto vydali do Hohenau, 60 kilometrů od Pirapey. Patricia i Silvino zůstali v Hohenau (Patricia do 5. ledna), zatímco ostatní sourozenci byli ošetřováni doma s pomocí léků proti horečce a zvracení.

Silvinovo tělo bylo paralyzováno a pohmožděno. Petrona s pláčem stírala krev, která vytékala synovi z nosu. Lékař v Hohenau doporučil, aby dítě převezli do města Encarnación (vzdáleného 53 km) na urgentní výplach žaludku.

Silvino ale prodělal dvě srdeční zástavy a 7. ledna v Encarnaciónu zemřel. Příčina smrti: těžká otrava.

Téměř dvacet lidí bylo postiženo chemickými postřiky v Pirapey. Kromě postřiku, který zasáhl Silvina a jeho blízké, ovlivnilo další stříkání úrody i ostatní rodiny v okolí. Místní obyvatelé žijí v typických malých domcích (culata jovái) se dvěma místnostmi zakrytými společnou střechou. Mezi těmito dvěma místnostmi je společný prostor, který je sice také zastřešený, ale nemá boční stěny. Takové uspořádání domků činí jejich obyvatele zranitelnějšími vůči chemickým postřikům používaným v okolním zemědělství.

Z devíti Petroniných dětí si stav Sofie a Patricie vyžádal hospitalizaci, ale stejně jako ostatní děti přežily nakonec i druhý chemický postřik. Ve stejné době jako Silvino zemřely v jejich komunitě ještě další dvě děti, první šestiměsíční a druhé jednoleté. Jejich rodiny ale nikdy žádnou žalobu nepodaly.

Hledání spravedlnosti uprostřed toxické politiky

Nadnárodní korporace, které zemědělské postřiky vyrábějí, je nazývají „pesticidy“. Společnost Bayer jim říká „zemědělští ochránci“. Pro Petronu Villasbou jsou to prostě jedy.

Petrona Villasboa zažalovala rovněž agrochemický gigant Monsanto, americkou nadnárodní korporaci a největšího světového výrobce herbicidů a geneticky modifikovaného osiva. Společnost Monsanto je známá jako výrobce herbicidu glyfosát, který se objevil ve vzorcích Silvinovy krve. V roce 2015 ho Světová zdravotnická organizace označila za potenciálně karcinogenní.

V Paraguayi je společnost Monsanto největším dovozcem pesticidů. Stejná společnost vyvinula i Agent Orange, herbicid a defoliant používaný Spojenými státy ve válce ve Vietnamu, který podle Červeného kříže způsobil zdravotní postižení jednomu milionu lidí.

Společnost Monsanto své výrobky vždy prezentovala jako „bezpečné“ pro člověka. Petrona ji proto v roce 2004 v Paraguayi zažalovala za klamavou reklamu.

Chemické postřiky jsou při pěstování sóji nezbytné jako součást „technologického balíčku“, který přinesla tzv. zelená revoluce, iniciativa paraguayské vlády, která zahrnuje mimo jiné i velké zemědělské stroje a geneticky modifikované osivo. Pro malé zemědělce je to systém, který způsobuje degradaci přírody počínaje půdou a radikálně odporuje tradičnímu modelu zemědělství.

Geneticky modifikované organismy (GMOs) jsou vytvořeny tak, aby odolaly postřikům. Pesticidy jsou chemické látky používané v zemědělství, aby eliminovaly choroby osiva nebo rostlin. Pěstování transgenních plodin, které dnes v Paraguayi zabírají 95 z každých 100 hektarů, vedlo k tomu, že jsou chemické postřiky používány v mnohem větší míře.

Látky jako cypermethrin a glyfosát se používají při pěstování sóji. Farmáři je znají jako látky, které „zabijí všechno“. Způsobují kožní onemocnění a rakovinu. Foto: Leonor de Blas, použito se svolením autora

Kampaň „Spravedlnost pro Silvina“ přivedla tragickou smrt Petronina syna až před soud. Petrona Villasboa se k tomuto boji odhodlala za podpory Organizace rolnických a domorodých žen (CONAMURI). Připojili se i další aktivisté z Paraguaye i ze zahraničí.

Sousedé Petrony Villasboy mezitím shromažďovali podpisy a požadovali, aby stáhla žaloby proti pěstitelům sóji. Jeden ze zaměstnanců zemědělce Schlendera ji na místní silnici zastoupil cestu s mačetou v ruce, aby ji vystrašil. Její farmu navštívil při jiné příležitosti místní kněz a přesvědčoval ji, aby ustoupila od soudního procesu. Poté, co odmítla, ji exkomunikoval. Petrona od té doby nevstoupila do kostela.

Tím agrese ale neskončila. Petronin bratr Serapio Villasboa, vůdce Paraguayského hnutí rolníků (MCP), byl ubodán třemi násilníky několik dnů před zahájením soudního procesu.

Cesta pokrytá červeným prachem odděluje pole intenzivního zemědělství a hřbitov v Pirapey. Zde spočívá tělo Silvina Talavery, jehož příběh sem přivádí návštěvníky z mnoha dalších míst. Foto: Leonor de Blas, použito se svolením autora

Historický precedens pro legislativu z oblasti životního prostředí

Během soudního procesu, který se zabýval smrtí Silvina Talavery, lékaři prokázali, že měl jednoznačné symptomy otravy pesticidy a že tato otrava byla také příčinou jeho smrti. Soud nicméně objasnil, že předmětem soudního procesu není chemický postřik jako takový, ale spíše bezohledné chování obviněných.

Ke dvouletému trestu odnětí svobody byli nakonec odsouzeni dva pěstitelé sóji. Hermann Schlender za usmrcení z nedbalosti a ohrožení veřejnosti a Alfredo Laustenlager, spoluvlastník plantáže, za usmrcení z nedbalosti. Každý z nich má navíc zaplatit odškodnění rodině oběti ve výši 25 milionů guaranís (cca 4 500 amerických dolarů).

Soudní rozhodnutí ve věci Silvina Talavery stanovilo historický precedens a přineslo pokrok v oblasti legislativy zaměřené na životní prostředí. Pěstitelé sóji musí používat bariéry a postřiky smějí používat jen v závislosti na směru větru. Místní nařízení a vnitrostátní předpisy dnes existují jen díky vytrvalosti Petrony Villasboy a těch, kteří ji podpořili.

Začít diskusi

Autoři, prosím přihlásit se »

Pravidla

  • Všechny komentáře jsou schvalovány moderátorem. Pokud pošlete komentář více než jednou, může být vyhodnocen jako spam.
  • Respektujte prosím názory ostatních. Komentáře obsahující vulgarity, obscénosti a osobní útoky nebudou uveřejňovány.