Wadi Rum, Jordánsko. Foto: TreksJo. Použito se svolením
Jordánsko je druhým nejchudším státem na světě, co se týče dostupnosti vody. [1] Jeden z největších povrchových zdrojů vody v okolí, řeku Jordán [2], sdílí s Izraelem a druhý zdroj, řeku Jarmúk [3], sdílí se Sýrií [4], přičemž Jordánsko získává v obou případech velmi malou část vody [5].
Co se týče 12 dosud známých zdrojů podpovrchové vody, problém nastává v tom, že některé z nich jsou využívány na maximum nebo využívány nadměrně, což představuje potíž pro jejich pozdější využití [6].
Tuto situaci dále ztížilo dalších 1,4 milionu lidí [7] žijících v Jordánsku kvůli syrské válce, kteří také využívají velmi omezené zdroje vody.
V budoucnu by změna klimatu mohla tuto situaci ještě více zhoršit. Vědci ze Stanfordovy Univerzity předpovídají, že by koncem století mohlo Jordánsko být až o 4°C teplejší s asi o třetinou menšími srážkami. [8] Tak je ohroženo naprostým nedostatkem vody, jelikož mezi rokem 2071 a 2100 se období sucha pravděpodobně dvojnásobně prodlouží [7].
Přestože o těchto nepříjemných potížích není pochyb, 9 903 877 [9] občanů Jordánska je nepociťuje stejnou měrou. Neschopnost vlády zajistit vodu je totiž často propojena s nízkým sociálním postavením dané oblasti.
Sara Bader, bývalá obyvatelka Al-Yasmine v Ammánu (poměrně zalidněná a spíše podprůměrná čtvrť), promluvila s Global Voices o své zkušenosti, kdy se nastěhovala do Abdounu (elitní oblast):
Přístup k vodě jsme [v Al-Yasmine] měli dvakrát týdně, v létě nám to stěží vystačilo, takže jsme si to museli naplánovat tak, že jsme praní a další činnosti náročné na vodu museli odkládat na dobu, kdy ji k nám dodávali. Obecně jsme museli být velmi opatrní s tím, kolik vody spotřebujeme. Teď [v Abdoun] voda teče denně a moje matka si už nemusí dělat starosti s tím, v jaký den může prát.
Může se zdát nespravedlivé, že jedna oblast má dodávku vody 24/7, zatímco k druhé se voda dostane dvakrát týdně, pravdou ale je, že pro obyvatele Jordánska žijící na nepříznivých místech je dodávka vody dvakrát týdně privilegiem, o kterém si mohou nechat jen zdát.
V chudších oblastech Ammánu, převážně na venkově, je voda dodávána každých 20 dní, a někdy není k dispozici vůbec.
Ve stížnosti zaslané vládě [10] jeden obyvatel provincie Jerash napsal:
Mluvím k vám o problémech stovek lidí. Lidí, kteří neměli přístup k vodě 30, 20 nebo 19 dní.
Dále pokračoval:
Mám důkaz, že některá vodní potrubí neviděla vodu přes více než rok, protože v těchto místech radnice přísun vody nezajistila dokonce ani jednou měsíčně.
Komentáře jeho sousedů a známých uvedené v dopise napovídají, že tento problém sdílí mnoho lidí. Mnozí jim poradili, ať se přestěhují do domu v „blízkosti vládního zastupitelstva“ nebo do „lepší čtvrti“. kde by se jim dostalo lepší vodohospodářské služby, jelikož v „elitních čtvrtích“ zřídkakdy dochází k přerušení dodávky vody.
Velikým problémem na venkově je, že rodiny mají často více členů a mnoho obyvatel jsou farmáři, kteří zoufale potřebují vodu pro svá pole.
Nemluvě o tom, že vláda vybírá poplatky za vodu od všech občanů nehledě na to, zda se jim dodávky opravdu dostane či ne. V případě, že se k nim voda nedostane, musí si ji kupovat od soukromých služeb. Neplatí tedy poplatek jen jednou, ale dvakrát: jednou státnímu orgánu a podruhé komukoliv, kdo jim naplní vodní nádrže.
Cena za tyto vodní nádrže stanovená vládou jsou 4 jordánské dináry (6 amerických dolarů za metr), což je už tak částka, kterou si mnoho lidí dovolit nemůže, a některé z těchto služeb vykořisťují občany v době nouze účtováním 5 dinárů za metr.
Co se skrývá za patrným přehlížením chudších regionů vládou, když přijde na jejich přísun vody? Zaměstnanec ministerstva dohlížejícího na vodu a zavlažování, který mluvil s Global Voices, upřednostnil zůstat v anonymitě a prohlásil:
Realita je jiná něž předpoklady většiny lidí: není to tak, že by ministerstvo bylo zaneprázdněno a nemělo na řešení takovýchto problémů čas. Jde pouze o to, že chudší oblasti mají špatnou infrastrukturu a trubky, které nedokáží vydržet tlak neustálého čerpání vody, už teď 2/3 načerpané vody během transportu nechtěně odteče. Proto tato místa nemají nonstop dodávku, jelikož ministerstvo si nemůže dovolit ztrátu takového množství vody. Z tohoto důvodu ji čerpají každý týden či každé dva týdny, přičemž velká část kvůli velkým únikům vody nedorazí.
Když jsme se ho dotázali, proč ministerstvo tyto poškozené části neopraví nebo celé nenahradí, jednoduše odpověděl, že momentálně jim to rozpočet nedovolí.
Vláda nicméně slibuje férovou dodávku [11] vody a její zajištění na léto [12] v chudších oblastech. Doufejme, že tyto sliby dodrží – voda je přeci jenom základní potřeba a právo každého člověka [13].