Vidíte všechny ty jazyky nahoře? Překládáme zprávy Global Voices, abychom zpřístupnili občanskou žurnalistiku opravdu každému.

Srbsko mlčí k ničení kulturního dědictví ze strany populistických režimů

Některé objekty byly zachovány. Tyto štafetové kolíky z jugoslávské Štafety mládeže jsou dnes vystaveny vedle mauzolea Josipa Broze Tita v Bělehradě. Foto: Ellery Biddle, použito se svolením

Srbský historik umění Živko Brković se stal cílem výhrůžek, které podle něj souvisí s množstvím fyzických útoků a vloupání, jichž se stal obětí – to vše kvůli jeho úsilí zachovat srbská umělecká díla minulosti.

Již mnoho let žádá Brković po současné srbské vládě odpověď na otázky týkající se údajného nesprávného zacházení se státními uměleckými díly. Brković chce hnát Srbsko k odpovědnosti za „privatizace“ a „ztráty“ muzejních sbírek, ke kterým došlo v 90. let během vlády bývalého srbského prezidenta Slobodana Miloševiće.

Deník Danas zveřejnil článek o nátlaku, kterému musel Brković čelit po zveřejnění otevřeného dopisu o nesprávném zacházení s majetkem státu, jenž upozorňoval mimo jiné na přeměnu muzeí na sídla státních úředníků. Znenadání mu pozdě v noci volali lidé a požadovali po něm, aby se „přestal navážet do [srbského prezidenta] Vučiće“.

Když ohlásil incidenty na polici, bylo mu pouze oznámeno, ať si změní své telefonní číslo:

Tweet: Výhrůžky historiku umění Živkovi Brkovićovi, autoru knihy „Šumanović i naša fašizofrenija“ (Šumanović a naše fašizofrenie), kvůli textům publikovaným v deníku Danas.
Link: Výše uvedený článek „Terčem útoků kvůli kritice režimu“.

Brković byl napaden po říjnovém vystoupení na knižním veletrhu v Bělehradě, jehož se účastnil za účelem propagace své kritické knihy Šumanović i naša fašizofrenija (Šumanović a naše fašizofrenie). Neznámí pachatelé se vloupali do domu jeho bratra, v němž se nacházela Brkovićova soukromá knihovna, a zničili mnoho neprodaných kopií výše uvedené knihy.

Brković se podle svých vlastních slov „provinil“ tím, že srbskou veřejnost neustále upozorňuje na nesprávné zacházení s kulturním dědictvím bývalé Jugoslávie, jež je v rukou státu. Během Miloševićovy vlády byl muzejní komplex v bělehradské městské části Dedinje přeměněn na sídlo jeho rodiny. Tři muzea, z nichž se tento komplex skládal, měla ve svých sbírkách tisíce cenných historických artefaktů. Tyto cenné předměty pocházely nejen z území Srbska, ale rovněž z jiných míst. Ve sbírce se totiž nacházely rovněž dary od vlád jiných zemí jugoslávskému prezidentovi J. B. Titovi.

Po Miloševićově pádu v říjnu 2000 se uskutečnila výstava fotografií 500 takzvaných „ztracených“ uměleckých děl, kterou pořádala demokratická vláda, jež se nakrátko dostala k moci. Po vraždě progresivního premiéra Zorana Đinđiće v roce 2003 se Miloševićovi kumpáni vrátili do mocenských pozic a úpadek péče o kulturního dědictví mohl pokračovat.

Brković ve svém prohlášení pro deník Danas zdůrazňuje, že současný prezident Vučić byl ministrem informací v Miloševićově vládě a že jeho blízcí spolupracovníci a političtí spojenci v té době rovněž zastávali vysoké vládní funkce:

Ja sam pre svega stručnjak koji to radi i voli, i ne mogu da ćutim na krađe umetničkih stvari pred očima javnosti. Savest mi ne dozvoljava da ćutim. Ne postavljaju se kapitalna pitanja, koliko čega je bilo u Vili „Mir“ i koliko je i gde eksponata nestalo. Tu biblioteku, iz koje je rukopis Gorskog vijenca otišao na Cetinje, niko nikad ne pominje – kaže Brković i dodaje da bi odgovorne u aktuelnoj vlasti trebalo tužiti najpre domaćim a zatim i međunarodnim sudovima.

Jsem především odborník, který miluje svou práci. Proto nemohu mlčet o loupežích uměleckých děl před zraky veřejnosti. Moje svědomí mi nedovoluje nechat to bez povšimnutí. Vyhýbáme se klíčovým otázkám o inventáři artefaktů ve vile [a bývalém muzeu] Mir. Nikdo neví, kolik jich tam bylo a kam se poděly. Nikdo nehovoří o knihovně, která se v ní nacházela a obsahovala rukopis Horského věnce, jenž byl přemístěn do Cetinje.

Brković dodal, že jsou za to zodpovědní lidé, kteří jsou nyní u moci, a že proto „musí být žalováni u domácího a následně u mezinárodního soudu“.

V textu s názvem „[pane] Vučići, dejte nám zpět naše muzeum“ Brković poznamenal:

Sada se vi u toj vili sa svojim gostima šepurite, šetate, uživate odvojeni visokim zidom od eventualnog nekrofilnog zadaha obližnjeg mauzoleja. Nije vas briga gde je monumentalni antički mozaik s kompozicijom lova, gde je sfinga iz Egipta, bronzani šlem iz 7. veka pre nove ere – pokloni kraljeva i vladara Grčke, Egipta, Nepala, Rusije… Bivši muzej je otet, zazidan, a misterija nestalih eksponata nerazrešena. Podsećamo da je na Dedinju, gde je nekad bila strogo zabranjena gradnja privatnih objekata, to odjednom dozvoljeno privilegovanim biznismenima i političarima. Tu je među prvima sagrađena vila Arkana Ražnatovića koja u stilu, eklektici svakog od sedam-osam spratova kopira megalomanska fašistička zdanja Musolinijeve ere.

Vilu dnes používáte k naparování, procházkám a zábavě se svými hosty. Od možného nekrofilního zápachu z nedalekého mauzolea vás chrání vysoké zdi. Nezdá se, že byste se staral o to, kde ve světě se dnes nachází monumentální starobylá mozaika s loveckými scénami, sfinga z Egypta, bronzová přilba ze 7. století před n. l. – všechny dary od vládců z Řecka, Egypta, Nepálu, Ruska… Bývalé muzeum bylo zachváceno, obehnáno zdí a tajemství zmizelých artefaktů zůstává nevyřešeno. Dovolte mi připomenout, že výstavba soukromých budov byla v oblasti Dedinje zakázána, avšak znenadání to bylo umožněno privilegovaným podnikatelům a politikům. Mezi prvními, kteří vládní rozhodnutí využili, byl [válečný zločinec a výrazná postava organizovaného zločinu] Arkan Ražnjatović, jehož osmipodlažní sídlo kopíruje svým stylem a eklektičností Mussoliniho megalomanské fašistické stavby.

„Obvyklý“ populismus s dlouhodobými následky

Brkovićův případ je jen jedním z mnoha. V Srbsku smýká s křehkou demokracií populismus a dochází k potlačování svobody myšlení. Země je stejně jako mnoho jiných zemí z východní a střední Evropy pod vedením pravicové strany přidružené k Evropské lidové straně a těží z vlivu konzervativního maďarského spojence v podobě Fideszu – Maďarské občanské unie.

Namísto zachování skutečného dědictví tyto vlády často investují do vytváření revizionistické verze historie a nově vytvořené artefakty pokládají za důležitější než ty skutečné.

Vučićův protějšek Nikola Gruevski (2006–2017) ze sousední Makedonie například utratil stovky milionů dolarů z peněz makedonských daňových poplatníků za účelem prosazování politiky „antikvizace“, jež měla prokázat, že Makedonie je přímým kulturním, politickým a genetickým „dědicem“ říše Alexandra Velikého (336–323 před n. l.).

V rámci této revizionistické politiky „národního znovuzrození“ došlo k realizaci zkorumpovaných projektů, které poskytly obrovské úplatky vládním činitelům a přidruženým oligarchům. V rámci projektu Skopje 2014 byly vyčleněny veřejné výdaje na stovky nových památek a budov. Makedonskou veřejnoprávní rozhlasovou službou byly natočeny desítky ideologicky zaujatých „dokumentů“ a vláda získala téměř úplnou kontrolu nad akademickou komunitou.

Vučić hraje rovněž na srbskou nacionalistickou notu a propaguje středověkou dynastii Nemanjićové (1166–1371). V zimě začala srbská veřejnoprávní televize vysílat seriál pojednávající o této o dynastii. Čelní představitelé Srbska oznámili plány na vybudování nového monumentálního komplexu věnovaného císaři Štěpánu Nemanjovi.

Podobně jako při oznámení makedonského plánu Skopje 2014 v roce 2009 byl nedávno plán nového komplexu v Bělehradě představen prostřednictvím 3D modelu:

Získáme, nebo spíše abych byl přesnější, kupujeme si nový pomník… pomník Štěpána Nemanja.

Někteří uživatelé sociálních médií vyjadřují znepokojení a poukazují na podobnosti mezi současným srbským a bývalým makedonským režimem:

Viděli jste budoucí památník Štěpána Nemanji? Byli jste ve Skopji?
Makedonská Zvláštní prokuratura vede několik vyšetřování proti Gruevskému – to ovšem neopraví Skopji, jež se proměnila v město kýče. Pokud vyšetřování nezačne ještě před stavbou, stane se to samé s Bělehradem.

Srbská vláda naplánuje řadu dalších veřejných zakázek na fontány a panoramatické kolo, jež bylo rovněž součástí nyní zastaveného plánu Skopje 2014, podle nějž mělo vyjít na asi 20 milionů eur (cca 511 milionů korun).

V Bělehradě plánují postavit fontány, panoramatické kolo, gondoly, open-air tělocvičny, zábavní komplexy. Je to stejné jako ve starověkém Římě: dejte plebejcům chléb a hry.

V roce 2017 se v Makedonii po vážné politické krizi podařilo potlačit populistický režim podporovaný Ruskem. Země je ovšem stále otřesena v důsledku rozvratného působení bývalé vlády. V Srbsku naproti tomu Vučić klade důraz na tradiční rodinný svazek s Ruskem a vymezuje se proti možnosti vstupu země do Evropské unie, jejž upřednostňují mládí lidé a obyvatelé měst.

Díky nedávnému vítězství Vučićovy strany ve volbách do místního bělehradského zastupitelstva došlo k upevnění jeho moci. V důsledku toho se mezi zbývajícími představiteli svobodného tisku a občanské společnosti v Srbsku rozšířila nová vlna pesimismu a dokonce apatie.

Případ historika umění Živka Brkoviće dokazuje, že některá témata veřejného zájmu byla neoficiálně prohlášena za tabu. Zejména pak ta, jež se snaží dohnat k odpovědnosti stále více autoritářskou vládu.

Začít diskusi

Autoři, prosím přihlásit se »

Pravidla

  • Všechny komentáře jsou schvalovány moderátorem. Pokud pošlete komentář více než jednou, může být vyhodnocen jako spam.
  • Respektujte prosím názory ostatních. Komentáře obsahující vulgarity, obscénosti a osobní útoky nebudou uveřejňovány.