- Global Voices v češtině - https://cs.globalvoices.org -

Jak zlepšit kvalitu zpravodajství na základě sledování ruského vměšování do cizích záležitostí prostřednictvím internetu?

Kategorie: Rusko, cenzura, Média a žurnalismus, Občanská žurnalistika, Vlády, RuNet Echo
[1]

Profilové obrázky z velké sítě prokremelských účtů na Twitteru. Obrázek: Lawrence Alexander

Ve Spojených státech amerických bylo Federálním úřadem pro vyšetřování (FBI) obviněno 13 Rusů [2] ze zasahování do amerických prezidentských voleb v roce 2016. Tato skutečnost představuje pro komunitu Global Voices příležitost, aby shrnula svůj rozsáhlý výzkum o ruském online vměšování se do cizích záležitostí, jenž klade důraz na význam open source programů a výzkumů umožňujících lépe pochopit jeho dopad.

Iniciativa Global Voices nesoucí název „RuNet Echo [3]“ začala mapovat ruské automatické boty, trolly a placené blogery, kteří ovlivňují on-line zprávy, rozhovory a politické kampaně již v roce 2011. Hlavním cílem „RuNet Echo“ je „rozšířit a prohloubit znalosti o ruskému internetu a souvisejících online komunitách“.

Komunita Global Voices podala jako první důkazy o existenci sítě trollů a farem botů [4], kteří koordinovaným způsobem pracují na narušování veřejné diskuse. Tímto krokem nastavila rámec pro většinu zpráv o těchto aktivitách, které pak následovaly.

Na základě výzkumu Lawrence Alexandera [5], jenž pracuje s open source nástroji jako NodeXL [6] a Gephi [7], dokázala komunita Global Voices, že na Twitteru existuje specifická síť botů, jež je spojena s ruskou trollí farmou řízenou Agenturou pro výzkum internetu [8]. Tato síť je koordinovaně řízena z určitého místa a zaměřuje se na určité země za účelem narušování a ovlivňování tamějšího veřejného diskurzu v online světě.

Jednalo se o první celkový přehled o dané problematice, jenž poukázal na výzkumné údaje a užitečné nástroje a poskytl dalším badatelům návod, jak se touto problematikou dále zabývat.

V prosinci 2017 se v deníku Washington Post objevil článek [9], který pojednával o dopadu Alexanderova výzkumu na to, jakým způsobem americké ministerstvo zahraničí začalo pojímat ruské aktivity:

Frustrovaní úředníci USA dospěli k závěru, že nejlepší informace o ruské sociální kampani na Ukrajině nepocházejí od amerických zpravodajských agentur, ale od nezávislých výzkumníků [jako je Alexander].

Macon Phillips [10], vedoucí Oddělení agendy pro mezinárodní informatiku amerického Ministerstva zahraničí, Alexandera v Brightonu (Spojené království) dokonce v červnu 2015 navštívil, aby se od něj jeho metodu mohl naučit.

Práce komunity Global Voices započala dávno předtím, než se toto téma dostalo na přední strany deníku New York Times a dalších hlavních médií. Naše zpravodajství vedlo k dalším výzkumům mnoha novinářů a vyšetřovatelů, a nakonec pomohlo odkrýt ruské aktivity kolem prezidentských voleb v USA v roce 2016. Doufáme, že společnosti ze Silicon Valley rovněž využily tohoto materiálu k tomu, aby se na svých vlastních platformách mohly zabývat vyšetřováním manipulace ze strany Agentury pro výzkum internetu.

Sledování ruského vměšování se do cizích záležitostí prostřednictvím internetu pěkně od začátku

V roce 2011 se komunita GV zaměřila na DDoS útoky [11] na stránku LiveJournal. Články jako „Rusko: DDoS útok na LiveJournal [12]“ [v angličtině] od Alexeje Sidorenka poznamenávají, že se podobné útoky na platformy používané k vyjádření politického názoru vyskytovaly nejméně od roku 2007.

Téma se stalo trvalým předmětem výzkumu komunity GV, jež se napříště nezabývala pouze DDoS útoky, ale rovněž válkami s uniklými údaji [13] vedenými Kremlem, útoky [14] na populární webová fóra a fenoménem falešných účtů [15] na Twitteru v lednu 2012.

Sidorenko poznamenává:

První proruští falešní uživatelé Twitteru se objevili dlouho předtím než jiné známé falešné účty … vyvinuli své vlastní ironické styly a začali se integrovat do sociopolitické krajiny ruské blogosféry.

Třebaže tyto falešné účty byly protiútokem nezávislých spisovatelů, demonstrují, jaký rozsah a vliv mají falešné identity v ruském online prostoru.

V únoru 2012 podala komunita GV svědectví o výplatách [16] pro populární blogery, kteří utvářejí ruskou veřejnou diskuzi. RuNet Echo pokračoval ve sledování a informování o vlnách DDoS útoků, spoofů, vznikajícím světě falešných účtů na Twitteru, koordinovaných falešných informačních kampaních a vznikajících sítích botů, jejichž cílem je ovlivňovat veřejné zpravodajství na celospolečenské úrovni.

GV sledovala, jak tyto útoky střídaly svůj cíl. Nejprve byly zaměřeny proti ruské opozici a aktivistům, poté po invazi v roce 2014 proti Ukrajincům a nakonec, rovněž v roce 2014, proti západním a americkým médiím, osobnostem, politikům a systémům.

V průběhu roku 2014 redaktoři RuNet Echo Kevin Rothrock [17] a Andrey Tselikov [18] hlásili přetrvávající útoky [19] na americké politiky a mluvčí na Twitteru a dokumentovali existenci společenství vynašečů tajných informací jako je Shaltay Boltay [20] (Anonymous International). Současně jsme sledovali pokračující snahy [21] Ruska o omezení přístupu ke Twitteru a dalším sítím sociálních médií a o usměrňování bloggerů.

V červnu 2014 použil novinář Max Seddon ve článku [22] zabývajícím se útoky ruské armády trollů U.S.A. na Ameriku jako zdroj texty Alexeje Sidorenka z Global Voices.

V listopadu 2014 přispěvatel GV Aric Toler [23] jako první [24] v anglickém jazyce informoval o existenci, jednotě a fyzické poloze Agentury pro výzkum internetu v budově v ulici Savuškina číslo 55 v Petrohradě. Právě tato agentura se stala ústředním bodem jednotlivých částí obžaloby FBI v roce 2018. Podrobné údaje o ruských trollích farmách byly publikovány v ruských médiích Novaja Gazeta [25] a Dělovoj Petersburg [26] už v září 2013 a listopadu 2014.

V dubnu 2015 publikoval Alexander první analýzu sociálních sítí, aby definitivně odhalil rozsah [27] kampaně, kterou Kreml vede prostřednictvím botů na Twitteru. V těchto článcích [28], prověřených přispěvatelkou GV Tetyanou Lokotovou, shromáždil Alexander důkazy o síti nejméně 20 500 účtů na Twitteru synchronizujících svou činnost za účelem šíření dezinformací. Ukázal, že tyto účty byly z převážné části ovládány boty a svázány s konkrétním místem a agenturou. O Alexanderových výzkumech široce pojednávaly rovněž ruskojazyčné zpravodajské servery jako je Tjournal [29].

Zkušenosti nabyté díky sledování prostřednictvím open source programů a zpravodajství 

Díky této činnosti mají dnes novináři a vyšetřovatelé k dispozici nástroje, metody a údaje nutné rozpoznání lokace a vlastníků twitterových účtů. Na základě Alexanderových analýz prostřednictvím otevřených zdrojů lze tyto účty na internetu snadněji vystopovat. Jeho reverzní inženýrství kódu Google Analytics také pomohlo identifikovat falešné zpravodajské weby zaměřené na zaplavení agregátorů zpráv v Rusku pro ruské publikum.

Tyto výzkumné techniky ukázaly, že Rusové kupují reklamy na Googlu, aby ovlivňovaly a dezinformovaly o různých tématech – od války na východní Ukrajině až po americkou a evropskou politiku.

Na této práci se podíleli další reportéři a výzkumní pracovníci, kteří se podrobněji zabývali ruským trollingem. V červnu 2015 vyšel článek [30] od Adriana Chena v nedělním vydání New York Times. Jednalo se o první článek na toto téma v mainstreamových amerických médiích. Jeho práce nezahrnovala techniky open source nebo analýzu dat, ale byla založena na osobním zkoumání budovy I.R.A.

O dva roky později poskytuje tato práce rámec pro další vyšetřování ruské činnosti. GV nadále pokrývá téma desítkami souvisejících příběhů.

Kdyby byl tento výzkum novinářů a zákonných vyšetřovatelů lépe podporován již dříve, poskytnuté důkazy mohly vést ke snížení škod nebo alespoň k většímu povědomí o úsilí Rusů narušit ve velkém měřítku demokratické procesy.