V červenci a srpnu 2018 zorganizovala nevládní organizace EDUS („Vzdělání pro všechny“) Letní školu pro děti s kognitivním postižením. Fotografie EDUSu, zveřejněna se svolením

Po celoroční kampani za vzdělání pro děti s poruchami učení jsou bosenští rodiče zoufalí. Úřady v Sarajevu zamítly jedné základní škole dotace na nadcházející rok.

Kampaň #WhereIsMySchool (v bosenštině #GdjeJeMojaSkola), byla spuštěna v září 2017 a požadovala, aby úřady do vzdělávacího systému zahrnuly program vyvinutý místní neziskovou organizací EDUS, která nabízí podporu pedagogům pro děti se zvláštními potřebami.

Když kampaň získala podporu, shromáždění kantonu Sarajevo schválilo rozhodnutí, které zavazovalo ministerstvo školství k poskytnutí prostor i lidských zdrojů pro péči o tyto děti. Ministerští úředníci slíbili, že budou s jednou z místních sarajevských škol a s EDUSem pracovat na realizaci rozhodnutí shromáždění.

29. srpna, pouhé čtyři dny před začátkem školního roku v Bosně a Hercegovině, však EDUS upozornil, že jeho pedagogové ještě od ministerstva neobdrželi platbu.

Ministr školství Elvir Kazazović následujícího dne tvrzení EDUSu popřel, ale podle Truth-O-Meter, bosenské iniciativy pro ověřování faktů, mluvila pravdu organizace:

Za djecu koja pohađaju nastavu po EDUS-ovom progamu danas je kapija škole Isa Beg Ishaković ostala zaključana, jer za njih nije obezbjeđen nastavni kadar, a sudeći prema obavijesti EDUS-a tako će ostati do daljnjeg. Ministar Kazazović, za svoju izjavu u kojoj tvrdi da su riješeni kadrovski problemi sa edukatorima i da su obezbjeđeni uslovi za rad EDUS-a dobija ocjenu neistina.

Dnes zůstaly dveře základní školy Isa Beg Ishaković zavřené pro děti, které se vzdělávají dle programu EDUSu, jelikož tam nebyli učitelé, kteří by je mohli přivítat. Podle informací od EDUSu bude tento stav pokračovat. Z toho důvodu považujeme za nepravdivé tvrzení ministra Kazazoviće, že všechny otázky ohledně pedagogického sboru byly vyřešeny a že veškeré náležité pracovní podmínky v souladu s programem EDUSu jsou zajištěny.

Truth-O-Meter dodal, že přibližně 150 dětí z kantonu Sarajevo je nyní bez školy.

Rodiče vedoucí kampaň byli zdrceni. Aida Hrnjić, matka dítěte s autismem, napsala otevřený dopis plný zármutku pro významné internetové stránky Index.ba:

Ministar obrazovanja se jučer na jednoj TV hvalio kako je zadovoljan mandatom, kako će  u Kantonu Sarajevo na besplatno skijanje itd, a ja ga slušajući u malo fras ne dobih i zagrcnuh se od pomisli kako će djeca da se raduju i skijaju. Neka, ne naša, ne djeca sa poteškoćama odnosno autizmom. Za njih nema ni osnovno.

Ljudi, zamislite svoje dijete da sjedi i čeka milostinju nesposobnih da se dogovore dok mu vrijeme neumoljivo curi i dijete nazaduje. Ne pričamo mi ovdje o nekom običnom vrtiću i čuvanju djeteta dok roditelj radi, mi pričamo o borbi za to dijete, bjesomučnoj borbi da se tu djecu nauči da budu samostalni koliko je to god moguće i da znaju razmišljati. Uče kako naučiti da uče.

Když se včera ministr školství v televizi chlubil, jak je spokojen se svou prací, jak děti z kantonu Sarajevo pojedou zadarmo lyžovat atd., představila jsem si, jak si ty děti budou užívat lyžování, a myslela jsem, že mě z toho porazí. Nějaké jiné děti, ale ne naše děti, které mají poruchy včetně autismu. Těm se dokonce ani nedostane přístup na obyčejnou základní školu.

Lidi, představte si, jaké to je, když je vaše dítě nuceno jen tak sedět a čekat na blahovůli neschopných politiků, kteří nedokážou dokonce ani uzavřít jednoduchou dohodu, zatímco čas dítěte utíká a ono zůstává pozadu. Toto není záležitost obyčejné školky nebo hlídání, když je rodič v práci, je to otázka boje za život tohoto dítěte, úsilí naučit ho stát se tak samostatným, jak jen to jde, naučit ho přemýšlet. Naučit ho, jak se učit.

Slečna Hrnjić požádala rodiče neurotypických dětí, aby projevili solidaritu a bojkotovali první školní den. Jiná členka kampaně, Aida Ajanović, se také podělila svými úvahami na facebookovém profilu:

Neću vas ja zvati da bojkotujete, nemate vi sluha za te stvari. Kao što nadležni sluha nemaju za moje dijete već godinama. I ako vas vrijeđa ovo što govorim, šta ću vam ja. Jer zamislite moju frustraciju, i frustraciju mog djeteta. Uvijek zadnji na spisku, uvijek problem, uvijek nepodoban za vaše planove, vaše vizije društva i sistema, uvijek zaboravljen.

I dok vi budete ispraćali djecu u školu u ponedjeljak, njih 150 će ponovo ostati u svojim kućama. Tegoba jednom, tegoba zauvijek.

Nebudu vás vyzývat k bojkotu, protože vás takové výzvy prostě nezajímají. Stejně jako úřady, které už dlouhá léta nezajímají potřeby mého dítěte. A jestli vás to uráží, klidně se mnou úplně přerušte kontakt. Představte si mou frustraci a frustraci mého dítěte. Vždy poslední na seznamu, vždy potíž, vždy nevhodné pro vaše plány a vize společnosti a systému, vždy opomíjené.

Zatímco vy budete své děti v pondělí posílat do školy, těch 150 dětí s poruchami bude muset – znovu – zůstat doma. Jakmile utrpení začne, už neskončí.