Networkingová akce Movers and Shakers zaměřená na ženy v hudebním průmyslu proběhla v rámci festivalu Sauti za Busara. Foto z 10. února, zleva: Zeitoun Amour ze Zanzibarské společnosti pro autorská práva (COSOZA); Carola Kinasha, moderátorka letošního ročníku festivalu Sauti za Busara; Amina Omar, zpěvačka kapely Siti and the Band a umělkyně Saida Karoli. Foto: Jamie Topper, použito se svolením.
„Ženy v hudbě: Proslavily jsme se v hudebním průmyslu po celém světě. Přesto se stále potýkáme s genderovou nerovností, sexismem a rozdíly v platech mužů a žen,“ řekla Carola Kinasha, tanzanská hudebnice a aktivistka, během nedávného moderování panelové diskuze zaměřené na postavení žen v hudebním průmyslu.
„Nejde o to, že bychom nebyly dostatečně schopné. Jde o to, že veškerá rozhodnutí dělají pouze muži.“
Diskuze byla součástí třídenní networkingové akce Movers and Shakers pořádané v rámci 15. ročníku hudebního festivalu Sauti za Busara [1] (ve svahilštině Zvuky moudrosti) v zanzibarském městě Stone Town.
Dne 10. února debatovala Kinasha s předními umělkyněmi o překážkách, s nimiž se ženy v hudebním průmyslu potýkají. Debaty se zúčastnily americká písničkářka Somi [2], tanzanská zpěvačka a hudebnice Saida Karoli [3], dále Amina Omar ze zanzibarské skupiny Siti and the Band [4] a Zeitun Amour, zástupkyně Zanzibarské společnosti pro autorská práva (COSOZA [5]).
Na úvod diskuze Kinasha zdůraznila, že ve Velké Británii je na vedoucích pozicích v hudebním průmyslu pouhých 16 % žen. Uvedla také, že mužská dominance je bezpochyby jedním ze zásadních problémů hudebního průmyslu, přestože existuje pouze omezené množství dat vztahujících se k postavení afrických žen v hudbě.
Somi, jazzová umělkyně s ugandskými a rwandskými kořeny, která nyní žije v New Yorku a Johannesburgu, popisuje, že pro ni jako africkou ženu byl boj proti této tradici nevětší výzvou hudební kariéry:
To, že pocházím z imigrantské rodiny a zvolila jsem si cestu jako umělkyně, mělo svá úskalí. Musela jsem si dávat pozor na to, kdy, kde a jak se jako ženy můžeme svobodně vyjadřovat.
Saida Karoli, jedna z nejpopulárnějších tanzanských zpěvaček, která 10. února ohromila návštěvníky festivalu svým strhujícím nočním vystoupením, mluvila bez obalu o nesčetných překážkách, jimž jako žena v místním hudebním průmyslu musela čelit. Zmiňovala především několikanásobnou nespravedlnost, kterou zažívala jako chudá, nevzdělaná žena z odlehlé vesnice Rwongwe v tanzanském regionu Bukoba poblíž Viktoriina jezera.
Karoli bubnuje již od svých 5 let a během této doby napsala a produkovala 5 alb, která vzbudila nadšení mezi kritiky:
Jako sirotek z malé vesnice jsem neměla tušení, jak se v hudebním průmyslu prosadit. Můj manažer Muta pro mě byl jako otec a já mu zcela důvěřovala.
Karolina kariéra nabrala pod vedením manažera rychlé otáčky. Její koncerty v Burundi, Rwandě a Ugandě byly vyprodané a během jednoho z nich se údajně udusili čtyři lidé. Karoli nicméně tvrdí, že Muta zneužíval jejího talentu pro vlastní prospěch a nárokoval si autorská práva na všechny její písně a alba:
Byla jsem mladá a nevěděla jsem, jak to v hudebním průmyslu chodí. Nakonec mi nezbylo ani 100 šilinků (cca 2 Kč). Byl to těžký život.
Karoli přiznala, že ačkoliv jí Muta napomohl ke slávě, choval se k ní zároveň jako k otrokovi a zakazoval jí mluvit s dalšími manažery a producenty. Karoli se nakonec rozhodla utéct do přístavního města Mwanza. O této zkušenosti promluvila během diskuze takto:
Schovávala jsem se před slávou. Styděla jsem se. Nevěděla jsem, jak se mám hájit. V této branži jsem neměla žádná práva. Když přišli novináři s žádostí o rozhovor, utekla jsem. Nedokázala jsem tomu studu čelit.
Amour, zanzibarská odbornice na autorská práva, potvrdila, že dle tanzanského zákona o autorských právech a právech souvisejících s právem autorským z roku 1999 (anglicky Copyright and Neighbouring Rights Act of Tanzania [6]) je Karoli vlastníkem základních práv na svou hudbu. Rozhodující je ale především, co konkrétně stojí ve smlouvě. Amour dodala, že tento případ bude třeba důkladně prozkoumat a právně zaštítit.
Karoli, která již s manažerem Mutou nespolupracuje, se nyní soustředí na své první vystoupení na festivalu Sauti za Busara, kde se objeví po letech strávených v ústraní. Doufá, že díky němu nejen zlepší svou finanční situaci, ale že také upevní své postavení jako autorka.
„Jsme tu, abychom vyšlapaly nové cesty ženám v hudbě.“
Amina Omar, zpěvačka kapely Siti and the Band, která 10. února oblažila publikum zanzibarskou odnoží soulu s názvem Taarab spojenou s prvky tradiční africké hudby, poděkovala Karoli za to, že jako jedna z mála veřejně promluvila o různých formách útlaku a šikany, s nimiž se ženy potýkají, a to nejen v hudebním průmyslu, ale v celé společnosti.
Omar vzpomínala na to, jak jako 11letá dívka zpívala se svou sestrou Rahamou, oceňovanou houslistkou, s níž nyní vystupuje ve zmíněné kapele Siti and the Band. Jejich rodina a sousedi se ale na obě dívky a jejich pěvecké ambice dívali skrz prsty. Rodina nakonec Omar přesvědčila, aby se vdala a měla děti, což odpovídá konzervativním islámským zvykům, které na souostroví Zanzibar převládají:
Tak jsem se vdala a měla své první dítě. Manžel mi tvrdil, že mě bude jako hudebnici podporovat, ale když bylo naše dítě dostatečně velké na to, abych se ke zpěvu mohla vrátit, manžel prostě řekl: „Ne. Jsi moje žena. Patříš mi. Budeš dělat, co já uznám za vhodné.“
Spory mezi Omar a jejím manželem se vyostřily ve chvíli, kdy mu oznámila, že se přihlásila do hudební reality show „Bongo Star Search,“ [7]která probíhá v tanzanském městě Dar es Salaam. „Víte, moc se o tom nezmiňuji, ale dodnes špatně vidím na jedno oko, což je pozůstatek z toho večera,“ řekla Amina a ukazovala při tom na své pravé oko. Zoufale se snažila opustit manžela z Dar es Salaamu a vybudovat nový život pro sebe a svého syna doma v Zanzibaru:
Miluji Zanzibar, miluji naši společnost, ale má své dobré i špatné stránky. Nelíbí se mi, že v naší společnosti nemohou mluvit ženy na veřejnosti. Nelíbí se mi, jaké mají ženy postavení. Nelíbí se mi také to, že když uspěji, někteří lidé z naší společnosti se mě snaží srazit. Když jsem se vrátila do Zanzibaru, nastoupila jsem do místní hudební školy Dhow Countries Music Academy a získala potřebné vzdělání a díky tomu vím, kdo jsem. Miluji zpěv – je to můj život a moje krev.
Ženy v hudebním průmyslu často hledají vzory, které by jim ukázaly směr, ale Somi říká:
Jako africké ženy, které se pohybují v hudbě, máme tak málo vzorů, že si prakticky musíme vyšlapat vlastní cesty, abychom mohly jít příkladem budoucím generacím. Našim úkolem je, abychom o svých zkušenostech mluvily pravdivě, a faktem zůstává, že nás není příliš mnoho.
Somi zmínila jako svůj velký vzor Angelique Kidjo [8], zatímco Karoli se odvolávala na Lady JayDee [9]. Omar zmínila legendární hudebnice Bi. Kidude [10] a Siti Binti Saad [11], po níž pojmenovala svou kapelu.
Siti Binti Saad (1880–1950) ze zanzibarské vesnice Fumba byla průkopnicí v žánru Taarab a byla také první ženou ve Východní Africe, která nahrála album [12] ve svahilštině. Za svého života v Indii nahrála přes 150 alb. Dle zvyků muslimských žen ze Svahilského pobřeží nosila v rámci svých živých vystoupení černý závoj přes obličej. Ve světě ovládaném muži si Saad za svou hudební dráhou pevně stála a pomocí hudby protestovala proti násilí páchaném na ženách.
Když Omar 10. února uváděla během vystoupení jednu ze svých písní, jako by tím vzývala Saadina ducha. Svůj proslov cílila především na muže:
Další píseň je můj příběh. A já říkám, že žena je tvá manželka, je tvá matka, je tvá sestra. Proč bys měl svou ženu mlátit? Měl bys ji respektovat. Potřebuje respekt!
Publikum jásalo.
Poznámka redakce: Autorka článku v minulosti pracovala pro festival Sauti za Busara.