Z promo akce programu studia vesmíru na Mezinárodní univerzitě pro výzkum vesmíru. Fotografie je majetkem ISU a je použita s jejím souhlasem
Toto je první ze dvou částí rozhovoru stránky Global Voices s Juanem de Dalmau, prezidentem Mezinárodní univerzity pro výzkum Vesmíru (ISU).
V roce 2019 není již vesmír posledním nedobytým územím, ale hojně zkoumaným a využívaným místem.
Podle registru vedeného Úřadem OSN pro vesmírné záležitosti [1] obíhá v současné době Zemi okolo 20 000 objektů vyrobených člověkem a dalších sto jich obíhá jiná tělesa sluneční soustavy.
Osmdesát národů nebo nadnárodních organizací vypustilo vlastní satelity. Tyto satelity jsou již využívány k široké plejádě aktivit včetně telekomunikace, vojenského dozoru nad územími, prevence přírodních katastrof, vědeckého výzkumu, ekologie a dalších.
Mezinárodní univerzita pro výzkum vesmíru [2] (ISU) je soukromá univerzita založená v roce 1987, která se zaměřuje na výuku budoucích vůdců průzkumu vesmíru. Server Global Voices vedl rozhovor s prezidentem univerzity Juanem de Dalmau [3] o jeho snahách pokračovat v tradici této instituce, kterou je mezioborový vývoj pro mírové účely.
Global Voices: Jak je možné, že se americká univerzita rozhodla zřídit si hlavní kampus ve francouzském Štrasburku?
Juan de Dalmau (JdD) : Toto rozhodnutí padlo na základě výsledků soutěže. Zakladatelé se rozhodli, že růst ISU bude zajištěn pomocí zřízení centrálního kampusu společně se sítí spolupráce s univerzitami po celém světě.
V devadesátých letech byla vyhlášena soutěž, které město bude hostit hlavní kampus: Štrasburk zvítězil nad ostatními kandidáty z Kanady, Japonska, Itálie nebo jiných oblastí Francie. V iniciativě silně podporované tehdejší starostkou Catherine Trautmannovou se Štrasburk zhostil úlohy vybudování vyhovující budovy podle kritérií ISU, jejíž financování bylo již zajištěno.
Nicméně univerzita je významně přítomna také ve Spojených Státech. Program rotujících kurzů se vrací do USA každé tři nebo čtyři roky. Bývalí studenti, spolupracující síť společností v oboru kosmonautiky a NASA tyto kurzy sponzorují. Tyto společnosti také posílají své pracovníky, aby se kurzů účastnili.
GV: Odkud pocházejí vaši studenti? Jaká je jejich obvyklá předchozí příprava?
JdD: Magisterský studijní program studia kosmonautiky (12 nebo 24 měsíců studia) má letos 45 studentů dvaceti různých národností. Ti si ze své minulosti přináší rozličné věci. Méně než polovina studentů má vzdělání ve vědě nebo technice, ta druhá půlka je rozmanitější: ekonomika, biologie, medicína, management, architektura nebo učitelství.
Na ISU jsme byli již od začátku rozhodnutí učit tak, že vytvoříme mosty mezi obory. To byla vize zakladatelů, kteří v té době studovali na MIT (Massachusettský institut technologií). Šlo o vizi mezioborového vzdělávání.
Program je tedy navržen tak, aby poskytoval základní vzdělání v oboru pro každého. Tím chci říct, že inženýři se musí zúčastnit základních inženýrských předmětů, nicméně při nich se na věci budou muset dívat také z perspektivy právníka nebo ekonoma. To má přidanou hodnotu v tom, že se všichni dostanou na stejnou úroveň pro praktickou činnost.
Například si naši studenti musí umět představit mise flotily minisatelitů (přístrojů ve tvaru kostky o velikosti 10 cm krychlových), používané v iniciativách trvale udržitelného rozvoje Organizace spojených národů [4] navržených pro rozvojové země.
Dnes má Univerzita pro výzkum vesmíru více než 4 600 absolventů, z nichž více než 80 procent pracuje v oboru kosmonautiky. Z ISU si odnesli výbavu zahrnující schopnost pracovat různými způsoby, ať se to již týká místa práce, oboru nebo způsobů myšlení. Dále se naši absolventi pohybují v neformální, ale výborně udržované profesní síti, která jim umožňuje najít správného člověka ve správný čas.
Subjekty, které nejprve nevěřily v ISU nebo byly na vážkách, jsou dnes těmi, kteří k nám přichází a chtějí s námi pracovat. Tento vývoj naší image a reputace může být z velké části připsán úspěchům našich absolventů.
V září 2018 jsme podepsali smlouvu o spolupráci s Evropskou komisí, která nás opravňuje posílat do komise stážisty, usnadňovat intervence jejích představitelů, pořádat kurzy nebo se jich účastnit. Je zde i možnost společného vesmírného výzkumu ve formě projektů jako prostředku dialogu, mezinárodní spolupráce a diplomatických styků s nečlenskými zeměmi.
GV: Jaký je přístup rozvojových zemí k dobývání vesmíru? Může ISU zajistit, že mají při svém vývoji prospěch z tohoto dobývání?
JdD: Průzkum vesmíru se stal mnohem demokratičtějším. Okamžitě mě napadají země jako Indie, protože v Indii již vyvinuli vlastní technologie výzkumu vesmíru bez toho, aby je kupovali v zahraničí. Postavili tu vlastní satelity, aby mohli monitorovat území pro případ přírodních katastrof a podporovat vývoj telekomunikací ve venkovských oblastech.
GV: Mluvíte o vývoji vesmírného průmyslu mimo kontext Studené války nebo vojenských aplikací?
JdD: Přesně tak. Jsme schopní udělat mnoho dobrého s programy civilních satelitů. Stále více rozvojových zemí investuje do vesmírných technologií a vzdělávání, aby se mohlo vyhnout jejich kupování. Mexiko, Thajsko, Nigérie, Jihoafrická republika, Bolívie a Kolumbie zavádějí programy, které by poskytovaly benefity pro kvalitu života národa. Nechtějí si nechat „ujet vlak do vesmíru“, protože vesmírné mise se mohou stát zdrojem blahobytu a zvýšit kvalitu života.