[1]Obrázek z instagramového účtu Chemi Lhamové (prostřednictvím portálu The Stand News)
Tento článek od Leung Hoi Chingové byl původně napsán v čínštině a publikován [1] 15. února 2018 na hongkongském portálu občanské žurnalistiky The Stand News. Následující upravenou anglickou verzi přeložila Čao Jün-lin.
Studenti Torontské univerzity zvolili 9. února v areálu ve Scarborough 22letou studentku tibetského původu Chemi Lhamovou do čela studentské rady.
Jen několik dní po vyhlášení výsledků podepsaly tisíce zahraničních studentů z kontinentální Číny protestní petici [2], která osočovala Lhamovou z velmi úzkého napojení na různé organizace bojující za nezávislost Tibetu. Studenti na tomto základě požadovali po škole, aby byla studentka z volené pozice odvolána.
Ponižující komentáře od spolužáků pocházejících z kontinentální Číny
Lhamové osobní účet na sociální síti byl zaplaven ponižujícími poznámkami a hrozbami násilí od spolužáků, kteří pocházejí z kontinentální Činy. Studenti z Hongkongu a Tchaj-wanu naproti tomu vystoupili na její obranu.
Chemi Lhamová uvedla v telefonickém rozhovoru s portálem The Stand News domněnku, že incident byl vyvolán organizacemi napojenými na čínskou vládu. Čínské úřady toto obvinění popírají [3].
Před těmito volbami jsem byla na celých osm měsíců zvolena místopředsedkyní studentské rady a vůbec nic se nedělo. Po všech těchto náhlých událostech se člověk nemůže zbavit myšlenky, že v pozadí stojí někdo, kdo vše organizuje. Je více než úsměvné, že jsem během doby na pozici místopředsedkyně organizovala mnoho akcí, aniž bych přestala vyjadřovat své politické názory. Nikdo ze spolužáků jim ale nevěnoval zvláštní pozornost.
Prozradila mimo jiné, že se spolužáci z kontinentální Číny začali po jejím zvolení chovat velmi podivně. Jeden z nich po ní najednou v SMS zprávě požadoval, aby učinila nějaké prohlášení ohledně nezávislosti Tibetu. Vedle toho přijala několik hovorů, které pouze přehrávaly „rudé zpěvy“ (propagandistické písně chválící Čínskou komunistickou stranu). Lhamová jim ovšem nerozuměla, protože mandarínskou čínštinu neovládá.
Zároveň s těmito událostmi se skupina studentů vydala do kanceláře studentské rady žádat zrušení výsledků voleb. Konferenční místnost studentské rady ve Scarborough byla po této příhodě z bezpečnostních důvodů uzavřena.
Chemi Lhamová je studentskou aktivistou už několik let. Patří mezi aktivní členy tibetské komunity v Torontu a jednou se účastnila protestů před univerzitním Konfuciovým institutem, který náleží ke globální síti čínských kulturních institucí financovaných čínskou vládou za účelem podpory čínského vlivu v zámoří. V posledních letech rovněž hojně diskutovala na veřejných akcích s aktivisty z Hongkongu a Tchaj-wanu o tématech jako svoboda projevu, sebeurčení a demokracie.
Lhamová se nikdy nebála dávat najevo svou tibetskou identitu nebo o ní hovořit. Každou středu například nosí tradiční tibetské šaty zvané čupa. Až do volby ze strany svých čínských spolužáků nikdy nevnímala žádnou nevraživost. To ji vedlo k názoru, že za náhlým pronásledováním stojí čínské úřady.
Od uprchlíka bez státní příslušnosti k předsedkyni studentské rady
Předtím než v 11 letech emigrovala do Kanady, byla Chemi Lhamová uprchlíkem bez státní příslušnosti pobývajícím v Indii. Její prarodiče byli v roce 1959 stejně jako dalajláma donuceni k opuštění Tibetu. Kdekoli spolu se svou rodinou pobývala, dívali se na ni Indové skrz prsty.
Pokaždé, když se mě někdo zeptá, odkud jsem, mám problém mu odpovědět. Někdy říkám, že jsem z Indie, ale v této zemi mi bylo odepřeno občanství. Někdy říkám, že jsem z Tibetu, ale když se mě dále ptají, jaký Tibet vlastně je, opravdu nevím, jak jim odpovědět. Čínské velvyslanectví mi totiž nikdy neudělí vízum do Tibetu. Ovšem právě fakt, že se na mě pohlíží jako na outsidera, mi pomohl lépe pochopit mou vlastní kulturu.
Lhamová vyprávěla, že hned po jejím přestěhování do Kanady přišel do její třídy nečekaně nováček z Tibetu. Byla nadšená a šťastná, že bude mít kamaráda, který pochází z její vlastní země, a věděla, že chlapec mluví tibetštinou. Když si s ním však chtěla poprvé propovídat, zamračil se na ni a řekl jí: „Bude lepší, když nebudeme mluvit tibetštinou. Já můžu klidně mluvit anglicky.“
Nevím, jestli se styděl nebo se cítil provinile. Opravdu nevím. Tehdy jsem si ale uvědomila, že někteří mladí Tibeťané nechtějí mluvit svým vlastním jazykem. Vypadalo to, jako by je někdo nutil mluvit jinou řečí.
Lhamové bylo v té době pouhých 12 let. Měla pocit nejistoty ohledně své vlastní identity, a proto přesvědčila rodiče, aby se přestěhovali do čtvrtě s tibetskou komunitou. Díky tomu se dozvěděla více o tibetském jazyce, kultuře a buddhismu a stala se aktivistou.
Tibetské hodnoty jako ohleduplnost, respekt vůči starším, boj proti nevědomosti představující základ negativního myšlení atd. mi dodávají hodně síly. Čím více rozumím své vlastní kultuře, tím více mám sebevědomí.
Tato síla a důvěra jí podle jejího názoru umožnily veřejně podporovat práva přistěhovalců a Tibeťanů:
Být přistěhovalcem znamená neustále s něčím bojovat. Ovšem právě díky této zkušenosti jsem dnes tím, kým jsem. Dnes hovořím o tibetském lidu hlasitě a s hrdostí díky síle, kterou mi dodává má tibetská identita.
Během voleb jsem často zdůrazňovala, že je třeba, aby menšiny měly ve studentské radě své vlastní zastoupení. Potřebujeme zastoupení, aby byla dodržována naše práva.
Utrpení jednou skončí
Podle Lhamové by ideálním místem k životu byl svět bez hranic. Ve skutečnosti jí tedy nejde výhradně o nezávislost Tibetu.
Vize budoucnosti, kterou chci prosadit, se netýká pouze Tibetu, ale celého světa. Přeji si, aby měl tibetský lid stejná práva jako Kanaďané. Patří mezi ně především svoboda projevu, svoboda náboženství a možnost vymezit se proti politickému útlaku.
Tato práva si nepřeji pouze pro Tibeťany, ale i pro obyvatele Hongkongu, Tchaj-wanu nebo Východního Turkestánu, dále pak pro 60 milionům uprchlíků po celém světě, a i pro všechny ostatní obyvatele planety.
Mnoho obyvatel Hongkongu se domnívá, že se z Číny v posledních letech stává autoritářská země, která přijímá tvrdá opatření proti politickým disidentům a etnickým menšinám. I v samotném Hongkongu dochází [4] k oklešťování svobody projevu a sdružování.
Chemi Lhamová je obeznámena s výzvami na poli politiky, jimž čelí obyvatelé Hongkongu po selhání tzv. deštníkového hnutí [5] z roku 2014. Stejně jako oni však neztrácí optimismus a vyzývá je, aby nic nevzdávali.
Tibetské myšlení mě naučilo uvažovat o světě z hlediska nestálosti, podle něhož vše někdy skončí. Proto věřím, že i veškeré utrpení jednou skončí… Doufám, že jednoho dne se budu moci ve své čupě podívat do Tibetu.