Setkání s tkalcem koberců z Arménie – mužem
Koberec, ilustrační fotografie. Ze stránky Chai-Khana.org, použito se svolením
Následuje příběh ze stránky Chai-Khana.org, který je znovu publikován Global Voices v rámci dohody o spolupráci. Text a video zpracováno Lilit Mkhitaryan.
Jako chlapec byl Samvel Mikayelyan fascinován tím, jak prsty jeho sousedky létaly nad velkým tkalcovským stavem, když tkala vlákno a pletla uzlíky. Rozhodl se tehdy, že se stane tkalcem koberců – nehledě na to, že dle arménské tradice je to čistě pouze ženská práce.
Mikayelyan zůstal věrný svému snu i v dospělosti a nyní, ve věku 53 let, je jako jeden z velmi mála mužských tkalců v Arménii neústupný v tom, že kobercům nezáleží na pohlaví.
Tři dny v týdnu se přidává ke svým dvěma kamarádkám z vesnice a spolupracovnicím Srbuhi Martirosyan a Martě Gasparyan v domě kultury v Sasuniku, vesnici vzdálené zhruba 30 kilometrů od hlavního města Yerevan, kam se jeho rodina přestěhovala na počátku roku 1970 z bývalého sovětského Ázerbájdžánu. Bylo mu tehdy sedm a od té doby žije v Sasuniku. Jeho babička, Arménka z Turecka, byla také tkadlenou koberců, ale žádný z jejich koberců se nedostal do Arménie.
Po zbytek týdne Mikayelyan dělá všechno možné: peče lavaš, arménský typický měkký, tenký, nekynutý chléb pečený v troubě podobné tandoor pecím, a také se doma věnuje krejčovství. Jako otec samoživitel také vychovává své dva syny.
