Maluji obavy, které uvnitř cítíme všichni: Rozhovor se syrským umělcem Rashwanem Abdelbaki

Rashwan Abdelbaki. Title: Number 7. 31.49 x 61.02 inch. Acrylic On Canvas. 2016.

„Číslo 7“ umělce Rashwana Abdelbaki. Rozměry: 31,49 x 61,02 palců. Akryl na plátně. 2016.

Ačkoli je současný mediální portrét Sýrie formován nejčastěji obrazy války a ničení, syrský umělec Rashwan Abdelbaki se rozhodl najít možnost, jak bojovat se stereotypem a zažitými názory, které ignorují a znevažují zemi, jež podstatnou měrou přispěla k vývoji lidské civilizace a představuje nádhernou mozaiku více než 18 náboženství.

Pětatřicetiletý umělec Abdelbaki se narodil ve městě As-Suwayda v jižní Sýrii, v současné době však žije v New Yorku. Od školních let prokazoval značný zájem o umění a v roce 2003 se dostal na Fakultu Umění v Damašku, kde získal bakalářský titul v tiskařských technikách.

Jeho práce odrážejí jedny z nejvíce aktuálních témat, jakými jsou migrace, rasismus, náboženství a politika, s využitím jasných barev a dynamických interakcí, které neustále rozdmýchávají konverzaci a upoutávají pozornost diváků.

Last Supper, First Wall. 78.74 x 129.92 inch. Acrylic On Canvas. 2017.

„Poslední večeře, první zeď“ Rashwana Abdelbaki. Rozměry: 78,74 x 129,92 palců. Akryl na plátně. 2017.

V září roku 2016 obdržel Abdelbaki roční post vědeckého pracovníka na Institute of International Education’s Artist Protection Fund (IIE-APF), což později vedlo k tomu, že se usídlil na American Academy v Římě. V lednu roku 2017, rok předtím, než prezident Donald Trump zavedl tzv. travel ban  omezení pro příslušníky zejména muslimských zemí při vstupu do USA , přijel Abdelbaki do New Yorku, aby pokračoval na postu vědeckého pracovníka na IIE-APF, zastřešeným ArteEast a Elizabeth Foundation for the Arts.

Od července roku 2018 se stal Abdelbaki členem programu artist-at-risk (doslova umělec v ohrožení) v Komunitě westbethských umělců, která umělcům poskytuje solidní životní a pracovní prostor. Program byl vytvořen newyorským City Safe Residency a je veden za spolupráce různých skupin, které podporují svobodu vyjádření.

V rozhovoru pro Global Voices v New Yorku Abdelbaki uvedl, že používá malbu, lept, rytiny, digitální umění, instalace a videa k tomu, aby vyjádřil to, co sám definuje jako negativní důsledky rasismu, náboženství a politiky, které se nás snaží rozdělit a ničí naši víru v lidstvo.

V srpnu letošního roku měl autor tohoto článku možnost se s Abdelbakim setkat. Zde jsou některé pasáže jejich rozhovoru:

Omid Memarian: Jakým způsobem ovlivnily roky války syrské umělce? A jak ovlivnily konkrétně Vás?

Rashwan Abdelbaki: Válka má negativní vliv na všechny, zvláště z hlediska ekonomiky a bezpečnosti, a proto hodně Syřanů opouští svoji zemi a hledá nové možnosti. Poté, co jsem dokončil svá studia v Sýrii, jsem se zabýval hlavně hudbou a zkoumal jsem vztah hudebníka a jeho nástroje. Můj život byl v té době naplněn hudbou, radostí, světlem a divadlem. V roce 2011 jsem však začal pociťovat změny, které zasáhly naši zemi. Osobně i jako umělec mohu říci, že válka zmátla a proměnila mnoho mých nápadů a vizí. Začal jsem více přemýšlet nad nebezpečím, které ohrožuje naše lidstvo. Začal jsem se zaměřovat spíše na negativní důsledky rasismu, náboženství a politiky, které se nás snaží rozdělit a ničí naši víru v lidstvo.

Emptiness, 2016 Acrylic On Canvas 120 x 150 cm

„Prázdnota“ Rashwana Abdelbaki. Akryl na plátně. 120 x 150 cm. 2016.

OM: Vidíte nějaké rozdíly ve své tvorbě předtím, než jste odjel do USA, a v dílech, která jste vytvořil poté?

RA: Než jsem odjel do USA, byly moje malby zaměřené spíše na věci, které obklopují různé skupiny lidí, a vztahy mezi těmito skupinami, zobrazoval jsem někdy i celá těla, jako v případě Svatební noci a Brzké svatby. První dílo, které jsem namaloval v New Yorku, se jmenovalo Poslední večeře, první zeď. Malba vznikla jako odpověď na Executive Order 13769 [travel ban prezidenta Trumpa], který omezil moji mobilitu a později ještě přitvrdil  měl jsem se rozhodnout, zda zůstat, nebo odejít. Ježíš prosil, abychom všichni jednali s úctou a ctili lidskost. Naší odpovědí bylo to, že jsme mezi sebou začali budovat zdi. Potom jsem se začal více soustředit na obličej, otevřené oko a hmotné linie, které reprezentují naše schopnosti a svobodu, jako v případě děl Jedna linie, Přeškrtnutá linie, a Bezpečná linie. V těchto dílech se objevuje jasná linie nad člověkem, který vypadá, že se topí, přesto ale stále doufá a veří.

OM: Lidé v mnoha Vašich malbách mají pouze jedno oko a jejich obličeje vypadají znetvořeně. Co nám tyto figury mohou vypovědět o Vašem názoru na současný stav lidstva a důležitých problémech naší doby?

RA: V portrétech pracuji se strachem, který nás všechny udržuje bdělé, i když chceme zavřít oči a klidně spát. Ale vzhledem k tomu, co nyní zažíváme  násilí, války, rasismus –, musíme nechávat jedno oko otevřené, abychom věděli, co se kolem nás děje, a byli připravení na jakýkoli šok nebo překvapení. Okolo jednoho otevřeného oka nechávám kolo, aby k němu přitáhlo pozornost. Lidé v mých malbách, stejně jako my všichni, jsou vězni svých přesvědčení, a proto je maluji v pruhovaných košilích v prázdných vězeňských celách. Přes všechny své názory nevidí nikam dál. Tohle je současný stav našeho světa a lidstva, a to kvůli náboženským konfliktům, zkorumpovaným politikům, zneužívání moci a diskriminaci.

Rashwan Abdelbaki. Title: Women. Acrylic on Canvas. 150 x 150 cm. 2016.

„Ženy“ Rashwana Abdelbaki. Akryl na plátně. 150 x 150 cm. 2016.

OM: V dalších Vašich malbách a kresbách se objevuje něco, co vypadá jako zvědavost a hledání vztahů mezi jedinci a tím, co je obklopuje. Natočení hlav, směr pohledů a vzájemná interakce v díle Láska, či Poslední večeře, první zeď nebo Číslo 7 vytváří ústřední téma, zasazené do jasných barev, které používáte. Co Vás přimělo k tomu, abyste vytvořil tato díla?

RA: Je pravda, že na začátku jsem se snažil odlišovat postavy (s jedním okem otevřeným a jedním okem zavřeným) skrze hledání jejich vzájemných vztahů a prázdných ploch, abych reprezentoval scénu odehrávající se na neurčitém místě, v neurčený čas. Můžete to vidět v Poslední večeři, první zdi a Čísle 7, kde se postavy shlukují jako při soudném dni, v uzavřeném prostoru a s ohromeným výrazem, jako by hleděly kamsi pryč, ale zároveň do prázdna.

Ale v malbě Láska a dalších dílech Bezpečné linii, Šepotu a Naději , je specifické ještě něco dalšího: jsou tam muž a žena, oba dva zamilovaní, zobrazení s liniemi a překážkami. Stejně jako postavy v mých ostatních dílech mají oba otevřené pouze jedno oko, a to druhé zavřené. Zvláštní je ale především to, že společně mají otevřené obě oči, a tím se celá scéna projasňuje  je to, jako by jedna postava ochraňovala druhou.

Barvy ve všech mých malbách jsou impresionistické, často abstraktní, jako to, co se děje ve světě okolo nás. Díky barvám odkazuji na různé politické strany nebo náboženství. Můžete si toho všimnout na postavách a jejich pruzích. Používám je i k tomu, abych vytvořil vizi naděje, na kterou se těším a chci ji dát i ostatním.

OM: Paleta barev, které používáte, je přitažlivá a vábivá, ale některé z Vašich konceptů jsou znepokojivé, jako v případě Hudby na papíře 4 nebo Prázdnoty. Na co jste myslel, když jste tvořil tato díla?

RA: Rozumím, co myslíte tím slovem znepokojivé“. V dílech, která vychází z jiných konceptů než Prázdnota, je důraz na zredukování prvků, takže se díváme na symbolickou reprezentaci spíše než přímo na určitou věc. V případě těchto maleb se rovněž uplatnila silná stylizace, kanonizace formálních elementů na základní prvky. Jedna až dvě postavy jsou umístěny do pokoje nevkusné barvy, který vyvolává pocit uvěznění nebo násilí. Myslím, že se těm postavám docela blížím. V mnoha případech si znovu vybavuji ten pocit znepokojení, který jsem měl v dobách, kdy jsem se věnoval hudbě, a ten pocit strachu, který jsem zažil v několika posledních letech. Chci porozumět té iluzi, kterou ve mně tento strach vytvořil, a najít cestu, jak ho porazit.

This is my Place. Acrylic on Canvas. 150 x 200 cm. 2016.

„Tohle je můj domov“ Rashwana Abdelbaki. Akryl na plátně. 150 x 200 cm. 2016.

OM: Jakým způsobem Vás změnil pobyt v New Yorku? Vidíte teď nějaké rozdíly v umění spojené s identitou, nebo problémy z hlediska geografického a politického?

RA: Cestování a pobyt v New Yorku mi pomáhá, abych se snadněji seznamoval s jinou civilizací, kulturou, jazyky, hudbou atd. Dokud jsem byl ve své vlasti, neměl jsem téměř žádnou možnost se o nich cokoli dozvědět, pouze přes internet nebo ve zprávách. Díky kontaktům s lidmi z USA a Evropy jsem se dozvěděl více o svém uměleckém poslání. Když viděli obličej s jedním okem zavřeným a jedním okem otevřeným, zapůsobilo to na ně a z jejich slov jsem vycítil jejich touhu po bezpečí, míru a lásce.

Začít diskusi

Autoři, prosím přihlásit se »

Pravidla

  • Všechny komentáře jsou schvalovány moderátorem. Pokud pošlete komentář více než jednou, může být vyhodnocen jako spam.
  • Respektujte prosím názory ostatních. Komentáře obsahující vulgarity, obscénosti a osobní útoky nebudou uveřejňovány.