- Global Voices v češtině - https://cs.globalvoices.org -

Vzpomínka na „východoevropské“ piloty bojující v bitvě o Británii v parodii známé písně

Kategorie: Východní a střední Evropa, Západní Evropa, Česká Republika, Německo, Polsko, Slovensko, Spojené království, Historie, Humor, Občanská žurnalistika, Vzdělávání
[1]

Koláž z portrétů pilotů RAF: Josef František [2], Stanislav Fejfar [3] a Douglas Bader. [4] Volně přístupné via Wikipedia.

Britský vzdělávací seriál „Horrible Histories [5]“ od BBC vytváří parodie známých popových písní, které pomáhají popularizovat různé historické události. Jednotlivá videa jsou založena na stejnojmenné sérii knih [6] a jsou dostupná online.

Jedno z videí nese název „RAF Pilot Song“ [7] a paroduje slavný hit britské skupiny Take That „Relight my Fire“. Videoklip vypráví o bitvě o Británii [8], v níž se více než 3 000 pilotům Royal Air Force (Britského královského letectva) s pomocí pozemní posádky a nově zkonstruovaného radaru podařilo odvrátit nacistickou invazi na Britské ostrovy.

Video, které bylo zveřejněno již v roce 2012, je rovněž známé pod názvem „The Few“ [9] (tedy „Těch pár“). Název je odkazem na slavný proslov britského premiéra Winstona Churchilla, v němž prohlásil [10]: „Never, in the field of human conflict, was so much owed by so many to so few.“ (volně přeloženo: „Ještě nikdy v historii válčení jsme nevděčili za tak mnoho jen pár lidem.“)

Hold fire! Is that some foreign chaps
Risking their necks?
That’s right, some of the bravest men
Were Polish & Czech!

Píseň popularizuje méně známé aspekty bitvy, jež v roce 1940 trvala čtyři měsíce. Jedním z nich byla i účast pilotů, kteří utekli z tehdy nacisty okupované části Evropy.

V textu písně jsou přímo zmíněna dvě jména. Prvním je Josef František [2] (1914–1940), který bojoval proti nacistům v československém [11]polském [12]francouzském [13] a později i britském [14] letectvu. Stal se nejúspěšnějším nebritským esem [15] bitvy o Británii, a to se 17 potvrzenými a jedním pravděpodobným vítězstvím, které zvládl získat během 4 týdnů v září roku 1940.

Druhým zmíněným je Stanislav Fejfar [16] (1912–1942), jenž původně sloužil v letectvu svého rodného Československa. Poté, co se jeho země stala terčem nacistické okupace a armáda byla podřízena Wehrmachtu, se mu podařilo uniknout, aby v roce 1939 sloužil ve Francii a posléze ve Spojeném království.

Velitel křídla RAF George Blackwood [17], jenž byl oceněn Československým válečným křížem, řekl [18], že bez pomoci vojáků z východní Evropy (v dnešní terminologii mínil však Evropu střední, pozn. překladatelky) by RAF bitvu o Británii nevyhrálo. A letci jsou ve svých rodných zemích dodnes s úctou připomínáni a oslavováni v muzeích, knihách či komiksech.

Ve druhé části písně je zmíněn příběh britského leteckého esa Douglase Badera [4] (1910–1982), kterému je ve sloce přezdíváno „Binky“ (česky „Dudlík“). Ano, piloti skutečně měli takto zajímavé přezdívky. Přestože měl Bader amputované obě nohy po havárii z roku 1931, znovu se po vypuknutí druhé světové války v roce 1939 připojil k RAF. Je mu připsáno 22 vítězství, dále i čtyři sdílená, šest pravděpodobných a jedno pravděpodobné sdílené. Celkem zničil 11 nepřátelských letadel.

Mnohým z pilotů, kteří se přidali k RAF, však bylo pouze něco málo přes 19 let a šli do kokpitu poté, co ukončili střední školu. Bitva o Británii měla za následek 1 500 ztrát na straně RAF a přes 2 500 mrtvých a 1 000 zajatých pilotů na straně německého Luftwaffe. Kromě toho zahynulo 15 000 britských civilistů a dalších 20 000 bylo zraněno.

V říjnu letošního roku bohužel zemřeli dva piloti řadící se k „těm pár“: letecké eso Archie McInnes [19], a to několik hodin po svých stých narozeninách, a Kanaďan John Hart [20] ve věku sto dvou let. Mezi posledními čtyřmi významnými přeživšími jsou William Clark, John Hemingway, Paul Farnes a Maurice Mounsdon.

Na bitvu o Británii bylo v pop kultuře odkázáno již například v metalové skladbě „Aces high“ [23] kapely Iron Maiden [24], která se stala zřejmě nejznámější písní na toho téma. V této dnes již klasice z roku 1984 je zmíněn i další známý proslov Winstona Churchilla z roku 1940: „We shall fight on the beaches“ [25], tedy „Budeme bojovat na plážích“.