[1]Elektronický sledovací náramek pasažéra na hongkongském mezinárodním letišti. Fotografie: Rachel Wong/HKFP
Následující příspěvek byl napsán Shui-yin Sharon Yam, odbornou asistentkou psaní, rétoriky a digitálních studií na univerzitě v Kentucky, původně vydán v Hong Kong Free Press 24. března 2020 [1] a znovu publikován zde na Global Voices na základě partnerské dohody.
Zhlédněte speciální zpravodajství Global Voices o globálním dopadu COVID-19 [2].
Od chvíle, co se nákaza COVID 19 stala rychle se šířící pandemií, zavedly vlády po celém světě nové strategie, aby zpomalily šíření viru.
Mnoho vlád navíc kromě uzavření hranic také mobilizovalo digitální sledovací technologie ke sledování a omezení pohybu obyvatel i návštěvníků země.
Hongkongská vláda ve středu oznámila, že všichni nově přijíždějící do města musí podstoupit dvoutýdenní karanténu a po tuto dobu nosit elektronický náramek, [3] který se připojí k aplikaci sledující polohu na jejich mobilních telefonech.
Pokud aplikace zaznamená změny o poloze osoby, upozorní Ministerstvo zdravotnictví a policii. Dříve musely nosit monitorovací náramek během karantény pouze osoby, které v poslední době navštívili čínskou provincii Hubei.
Zatímco sledovací technologie a opatření mohou dát veřejnosti pocit bezpečí, co se týče kontroly šíření viru, musíme zůstat dbalí a ostražití ohledně jejich dalšího použití poté, co pandemie opadne.
Evropské a severoamerické země jako Itálie, Španělsko a Spojené státy jsou v současnosti těžce zasaženy koronavirem. Oproti tomu jsou asijské země chváleny mezinárodními sdělovacími prostředky za jejich pohotovou reakci a použití sledovacích technologií pro kontrolu nákazy.
Singapurská vláda například zavedla opatření, díky kterým může prakticky přesně sledovat spletité sítě kontaktů [4]. Kdokoliv, kdo v Singapuru od února vstoupí do vládní nebo firemní budovy, bude muset poskytnout své kontaktní údaje.
Kromě toho vláda shromažďuje značné množství dat popisující nejen každý známý případ infekce, ale také kde osoba žije, pracuje a síť kontaktů, se kterými je osoba ve spojení.
I když se doposud zdálo, že tato opatření přináší pozitivní výsledky, upozornila na technologický potenciál a moc vlády monitorovat pohyb a život každého jedince.
V Číně, kde byl Covid-19 poprvé zaznamenán, vláda zavedla nejen drastickou karanténu, ale také nasadila množství sledovacích technologií, aby si zajistila poslušnost veřejnosti ohledně karantény a izolace.
Kromě používání dronů [5] k monitorování pohybu lidí a ujištění se, že zůstávají doma, policisté v pěti čínských městech hlídkují v ulicích a na sobě mají chytré přilby vybavené technologií tepelného snímání, které spustí alarm, pokud tělesná teplota jedince překročí určitou hranici.
Vláda také spolupracovala se společností Hanwang Technology Limited [6] na zdokonalení její existující technologie pro rozpoznání obličeje tak, aby fungovala, i když má osoba nasazenou roušku.
Když je připojena k čidlu teploty a existující databázi čínské vlády a státní rozvědky, tato technologie umožňuje úřadům okamžitě identifikovat jméno každé osoby, jejíž tělesná teplota je vyšší než 38 stupňů Celsia.
Podle Hanwang Technology může tato propracovaná technologie rozpoznání obličeje identifikovat až 30 osob „během sekundy“.
Zatímco použití sledovacích technologií, jako jsou tyto, bylo efektivní při snížení počtu potvrzených případů v Číně, není to bez rizika.
Čínská vláda i tato firma mají výrazný zájem na dalším nasazení této technologie i po odeznění pandemie: vláda může technologii použít ke sledování a zadržování politických odpůrců a firma může hodně získat finančně.
Tuto technologii si také mohou vybrat čínské protiteroristické složky, aby dále monitorovaly a regulovaly pohyb Ujgurů, kteří jsou čínskou vládou řazeni mezi teroristy a jsou v současnosti nuceni odejít do hromadných vězeňských kempů a podrobeni nucené práci.
Země středního východu jako Izrael a Írán také nasadily podobné sledovací technologie [7], jako důvod uvedly potřebu kontrolovat šíření viru.
Izraelská vláda nyní využívá technologie vyvinuté pro boj s terorismem pro sběr dat z mobilních telefonů tak, aby mohla vysledovat síť kontaktů osob a identifikovat tak ty, které musí být v karanténě.
Data udávající zeměpisnou polohu shromážděna skrz telefony budou následně použita k upozornění veřejnosti, kam nechodit, na základě mapy infekce.
Nejenže je pro Izrael neslýchané používat protiteroristická data v boji s krizí veřejného zdraví, ale existence tohoto zdroje dat předtím taktéž nebyla oznámena, uvádí The New York Times. [7]
Dne 6. března badatel Nariman Gharib odhalil [8], že íránská vláda sledovala data z mobilních telefonů svých občanů skrze aplikaci převlečenou za nástroj diagnostiky koronaviru.
Odborník na bezpečnost Nikolaos Chrysaidos potvrdil, že aplikace sbírala citlivá osobní data nijak nesouvisející s nákazou – aplikace například zaznamenávala tělesné pohyby uživatele způsobem, jakým by to dělal fitness tracker.
Google již odstranil aplikaci z Google Play, ale tento případ ukazuje, že veřejnost musí být neustále ostražitá před vládním využitím sledovacích zařízení ve jménu veřejného zdraví.
Již dříve hlavní instituce a vládní úřady pod záminkou ochrany veřejného zdraví ospravedlňovaly stigmatizaci, sledování a regulaci života lidí na okraji zájmu – jako například imigrantů, rasových menšin, osob LGBTQ+ a osob žijících v chudobě.
Pokud nebudeme vyžadovat, aby naše vláda nesla odpovědnost za používání sledovacích technologií během současné pandemie a po ní, budeme stavět ty, kteří jsou již na okraji zájmu, před další riziko regulace, útlaku a pronásledování.