„Ochrana lesů je zásadní pro vítězství nad pandemií,“ říkají domorodí vůdci
Levi Sucre Romero, domorodý obyvatel komunity Bribri z Kostariky a koordinátor Mezoamerické aliance národů a lesů (AMPB). Fotografie: Joel Redman/If Not Us Then (Když ne my, tak kdo), použito se svolením.
Zhlédněte speciální zpravodajství Global Voices o celosvětovém dopadu COVID-19.
Domorodí vůdci z Kostariky, Brazílie a Indonésie, kteří se nedávno účastnili konference ve Spojených státech, řekli, že pandemie jako COVID-19 budou častější, pokud nebudou chráněny lesy.
Vůdci pořádali 13. března tiskovou konferenci v New Yorku, organizovanou Covering Climate Now, celosvětovou novinářskou iniciativou, kterou spolu založily Columbia Journalism Review a The Nation.
Alespoň čtvrtina molekul léčiv pochází z rostlin, 80 procent lidí na celém světě je závislých na rostlinných léčivech a biodiverzita je zásadní pro objevení nových léčiv. Přesto odlesňování biologicky nejrozmanitějších lesů na světě rychle postupuje.
Stále větší počet vědeckých výzkumů naznačuje, že domorodé národy jsou klíčem k ochraně lesů, ale tyto národy jsou stále více postiženy násilným konfliktem v zemi. Pouze v Kostarice byli za posledních 12 měsíců zabiti dva vůdci Bribri a doposud nebyl nikdo trestně stíhán.
Na tiskové konferenci vůdci také obvinili velké nadnárodní společnosti jako Cargill a Unilever, že nerespektovali jejich práva k užívání pozemků.
Melissa Vida (MV): Jaká je spojitost mezi COVID-19 a naším způsobem života?
Levi Sucre Romero (LSR): Když čteme o původu koronaviru, vidíme, že lidské aktivity narušily a omezily prostor, který mají k dispozici zvířata. Nejenže byl zmenšen, ale nacházíme se v tak dravém modelu rozvoje, že lidé zasahují do jejich prostoru příliš – to je to, co se děje s rostlinami sójových bobů v Amazonském pralese. Všechna tato zvířata se shromažďují na jednom místě… a kdo ví, jaký dopad má znečištění a chemikálie na tyto druhy, které jsou zranitelné. Je to špatné hospodaření našeho takzvaného rozvoje.
MV: Jak se můžeme vzpamatovat z COVID-19?
LSR: Koronavirus, jako jiné pandemie, které se vyskytují stále častěji, je důsledkem nerovnováhy naší planety. Přijde mnoho dalších pandemií, jako například „houbová choroba z Panamy“, která pravděpodobně napadne všechnu naši produkci banánů a bude mít nedozírné důsledky pro naše společenství.
Co je alternativou? Různorodost a diverzifikace, ale to se pravděpodobně nestane, protože trh je zaměřen na jediný produkt. Diversifikace je klíčem a naše tradiční domorodé farmy mají léčivo a všechny druhy produktů. Přemýšlel jsem: My v původních oblastech se můžeme uživit, dokonce i když města padnou. Navracíme se k našim možnostem soběstačnosti.
Žena a dítě ze společenství Rama Indian River v Nikaragui, hladící divoké prase. Autorem fotografie je Melissa Vida, použito se svolením.
MV: Takže naději můžeme najít v lese?
LSR: Ano, ale když budou lesy pokáceny, kde seženeme léčiva? Říkali jsme to stále dokola, ale… Dosud nám ti, kdo rozhodují, nevěnovali příliš pozornosti. Představte si, země reálně zvýšily svůj počet megaprojektů a monokultur, což urychlilo odlesňování, aby si spravily rozpočet [tím, že tvoří zisk]. Je to cesta zpětt.
MV: Přicházejí k vám farmaceutické společnosti kvůli léčivům?
LSR: To je jiný úhel. Vždycky jsme říkali, že naše znalost je dostupná komukoliv, kdo si přeje pomoci s léčbou nemocí, které byly vyvolány změnami klimatu, ale nikdy jsme neřekli: „Přijďte a vykořisťujte nás a ukradněte vše, co máme.“ Jen těžko rozumím tomu, že ekonomické velmoci mohou být tak slepé k jistým věcem. Kdykoliv vidí příležitost drancovat a vydělávat peníze, tak to udělají. To je to, co jsme vždy odsuzovali, musíme být opatrní [co se týče těchto společností].
MV: Proč Kostarika nenaslouchá, podle Vás?
LSR: Věřím, že Kostarika je odrazem toho, co se děje oblastně: Vlády nebyly schopny rozumět, že společenství — což znamená, lidé, místní lidé, ti z nás, kteří žijí v lese — jsou klíčovým faktorem v ochraně těch zdrojů a klíčovým faktorem lidského přežití. Politici tomu prostě nerozumí.
MV: Proč se zrychlilo odlesňování ve Střední Americe v posledních deseti letech?
LSR: Zaprvé, ekonomická situace v našich zemích je zoufalá a velké společnosti používají tento argument, aby řekly: „Zasadíme monokulturu a dáme vám práci.“ Lidé si myslí, že je to [ekonomický rozvoj], ale není. Zneužívají slabé ekonomické situace venkovanů. Zadruhé, legislativa a prosazování zákonů [které mají chránit lesy a naše práva] jsou v tomto regionu opravdu slabé. Zatřetí, pašování drog je v regionu na vzestupu a využívají se naše lesy. Začtvrté, a to je můj osobní názor, země Střední Ameriky jsou více zaměřeny na řešení schodku v rozpočtu než na ochranu lesů. Více se zajímají o své výnosy, o své daně, o zahraniční investice.
Žena a dítě z komunity Rama Indian River v Nicaragui. Fotografii pořídila Melissa Vida, použito se svolením.
MV: Takže možná je pandemie koronaviru příležitostí přemýšlet jinak?
LSR: Nevidím příležitost, vidím to jako to, co jsme říkali dlouhou dobu světu a politikům a co je dnes patrné: musíme se o les starat, musíme mít vlastní systém rozvoje, nesmíme akceptovat tyto megaprojekty… říkali jsme to celé roky a nikdo nás neposlouchal.
Takže věřím, že když nastane pandemie jako tato, politici si možná pomyslí: „Tito lidé mají pravdu.“ Víme, o čem mluvíme. Toto je vědění, které se dědilo po předcích, a my víme, že jakýkoliv druh nerovnováhy skončí zhoršením všeho. Země je živý tvor jako my. Když se poruší rovnováha, pocítíme důsledky, které nyní pociťujeme.
MV: Co Vám dává naději?
LSR: Skutečnost, že my, jako místní lidé, jsme stále více organizovaní. Získáváme více a více znalostí. Máme více nástrojů pro komunikaci. Také máme úspěšnou praxi v oblastech, jako je lesní správa, organická produkce, solární panely spravované ženami. Navracíme se ke kořenům, k našemu domorodému kulturnímu vědění, abychom přežili. Protože teď je to o přežití.
This story is part of Global Voices’ special coverage of COVID-19 and offers a view on the pandemic from the perspective of our global community of contributors. Všechny články
