Fanoušci a kolegové vzdávají úctu zesnulému italskému komiksovému autorovi Giovanni Romaninimu

Giovanni Romanini jedoucí na motocyklu. Fotografie: záběr z dokumentu „Magnus – Znamení poutníka“ z tvorby TSW films, režírovaného Giovanni Eccherem. Použito se svolením.

Italský komiksový autor Giovanni Romanini zemřel 20. března 2020 ve své rodné Boloni na výduť mozkových tepen ve věku 75 let. Veřejný pohřeb je plánován v Itálii po skončení karantény COVID-19.

Kolegové, kteří mu láskyplně říkali „velmistr,“ nebo jednoduše Giò, obdivovali Romaniniho jako komiksového umělce pro jeho mnoho talentů, které zahrnovaly kresbu tužkou, inkoustem, malbu a psaní scénářů.

Poklona Giovanni Romaninimu a Magnusovi, zobrazující je jako postavy ze Společnosti šibenic: žakéř a zpěvák Bertrano a rytíř Sir Crumb. Komiks od ilustrátora Gianni Tacconella, použito se svolením.

Ve své rodné zemi byl Romanini uznáván jako celoživotní spolupracovník zesnulé komiksové legendy Magnuse – pseudonym Roberta Ravioly (1939–1996). Italské noviny La Stampa nazvaly Romaniniho v úmrtním oznámení „Raviolův panoš“.

Jejich spolupráce začala v šedesátých letech sérií „Kriminal“ a knihou „Satanik“, oboje klasiky žánru fumetti neri („černý komiks“) — černobílé krimi thrillery s prvky hororu a sexu.

Jejich společná práce pokračovala na díle „Alan Ford“, groteskní parodii špionážního žánru vytvořenou pisateli Maxem Bunkerem a Magnusem, kterou Romanini pomohl ilustrovat. Uznávaná série oslavila své 50. výročí v roce 2019 a dosáhla kultovního postavení v celé bývalé Jugoslávii (stále se tiskne jak v Itálii, tak v Srbsku).

Po Romaniniho smrti některé sdělovací prostředky na Balkáně zveřejnily úmrtní oznámení, které jej popisují jako „ilustrátora ‚Alana Forda‘“, což naznačuje, že to dělal sám. Ve skutečnosti byl jedním z několika ilustrátorů seriálu a byly mu takto připsány pouze tituly 114, 121, 124.

Na konci sedmdesátých let se Romanini znovu spojil s Magnusem, aby vytvořili „Společnost šibenic“, směs epického fantastického příběhu a humoru v podobném formátu, jako byl Alan Ford.

Sestávající z 20 výtisků, přičemž každý z nich o 120 stranách, se příběh točí kolem nuzné skupiny renesančních žoldáků a jejich nevydařených dobrodružství v Evropě, Středním východě a jihovýchodní Asii, inspirovaných dojmy ze skutečných cest autora do těchto zemí.

„Společnost šibenic“ (nebo také „La Compagnia della Forca“ ve svém původním názvu) je považována za Romaniniho a Magnusovo mistrovské dílo.

V osmdesátých letech Romanini ilustroval „Kačera Donalda“ pro Topolino, italský časopis, který vydával Disneyho komiksy. Souběžně tehdy pracoval Romanini s Lucio Filippuccim na komiksu Cicciolina, pornoherečce narozené v Maďarsku, která se stala členkou italského parlamentu v roce 1987.

„Společnost šibenic“ („Družina od vješala“) v chorvatštině vydaná v Jugoslávii v roce 1986. Foto pořídil Filip Stojanovski, CC BY.

Mnoho jugoslávských fanoušků Romaniniho práce o něm poprvé slyšelo v roce 1986, když vyšel chorvatský překlad „Společnosti šibenic“. To se stalo díky tomu, že jugoslávští vydavatelé oficiálně povolených komiksů vynechali jména některých spolupracovníků, zmiňující pouze „hvězdy“, jako byli Magnus a Bunker. To byl případ Disneyho komiksů, které byly v té době v Jugoslávii extrémně oblíbené —  ty přišly podepsané jako „Walt Disney“, ačkoliv samotný Disney zemřel o desítky let dříve.

Během jeho posledních sedmi let před smrtí na rakovinu v roce 1996 pracoval Magnus s Claudio Nizzim na speciálním projektu představující Tex Willera, hlavní postavu významné italské westernové komiksové řady „Tex“.

V grafickém románu „Tex: Údolí teroru“ churavějící perfekcionista Magnus prahl dobře prezentovat milovanou postavu a strávil čtyři roky navíc oproti původním termínu odevzdání ponořen do práce. A když se rozhodl, že není spokojený s kvalitou svých kreseb koní, oslovil Romaniniho s žádostí o pomoc.

Následující video ukazuje Romaniniho dovednost kresby a obtahování inkoustem Kita Carsona, ikonické postavy příběhů „Tex“.

Giò nakonec nakreslil vše v tomto grafickém románu, kromě čtyř okének s koňmi, a také pomohl s obtahováním inkoustem. Jeho přínos byl oceněn ve všech předmluvách všech vydáních knihy, které vyšly v Itálii v roce 1996, v Chorvatsku v roce 2013 a v Srbsku v roce 2014.

Grafický román od Nizziho a Magnuse „Tex: Údolí teroru“, chorvatské vydání z roku 2013 od Strip-Agent, držené před zrcadlem ukazující obálku v pozadí, a okénko s koňmi nakreslené Romaninim v popředí. Fotografii pořídil Filip Stojanovski, CC-BY.

Romaniniho práce na Texovi vedla ke dlouhodobému pracovnímu vztahu se Sergio Bonelli Editore, největším italským vydavatelem komiksů, který v jižní Evropě hraje podobnou roli jako Marvel v US.

Během svých posledních desítek let ilustroval Romanini 30 výtisků „Martin Mystère“, včetně některých nezapomenutelných jako například „Bohové soumraku“. Tato komiksová řada se v Itálii po celé Jugoslávii těší značné popularitě a byla vydána v dalších zemích. Stala se také výnosnou franšízou, která dala vzniknout animovaným TV sériím a video hrám.

Mnoho z Romaniniho kolegů vzpomínalo na jeho život na sociálních sítích, často ukazující fotky momentů společného úsilí, které se neshodují se stereotypem introvertního podivína obvykle spojovaného s tvůrci komiksů v USA.

Například komiksový a filmový tvůrce Giovanni Eccher, který v roce 2007 režíroval dokument o Magnusovi, zveřejnil fotku, jak Romanini jede na motocyklu v plné rychlosti, s popiskem: „Tohle je pro mne Giovanni Romanini“.

Skutečně, mnoho italských komiksových umělců vede velmi pestrý život plný dobrodružství, které by mohly konkurovat životům fiktivních charakterů. Jednou z těch velkých osobností je Hugo Pratt (1927–1995), který strávil část svého života v Etiopii a Argentině a má děti v Brazílii.

Mnoho komiksových autorů, kteří pracovali s Romaninim, by také zapadlo. Pikniky pro zaměstnance Gian Luigi Bonelliho (1908–2001), tvůrce postavy Tex Willer, zahrnovaly jízdu na motorovém člunu a střílení plechovek s revolvery Colt-45. Jeho syn Sergio Bonelli (1932–2011) prozkoumal Amazonský deštný prales, který se stal místem natáčení pro jeho sérii „Mister No“.

Romanini sám napsal na své webové stránce:

Un personaggio che non fa mai errori e si comporta sempre in modo impeccabile, non è affatto interessante.

Člověk, který nikdy nedělá chyby a má vždy dokonalé vystupování, není vůbec zajímavým.

Začít diskusi

Autoři, prosím přihlásit se »

Pravidla

  • Všechny komentáře jsou schvalovány moderátorem. Pokud pošlete komentář více než jednou, může být vyhodnocen jako spam.
  • Respektujte prosím názory ostatních. Komentáře obsahující vulgarity, obscénosti a osobní útoky nebudou uveřejňovány.