Děti se učí, jak využívat hojných satoyama zdrojů, v tomto případě bambusu. Bambus může být využit k výrobě nástrojů, jako jídlo nebo, jak je vidět na fotce, koryto pro letní konzumaci nudlí (jíst nudle venku je v létě vždy zábava). Foto ze srpna 2014. Autor: SanoRie.

Satoyama škola ve venkovském správním obvodu Toyama (region Hokuriku na severu země), která byla na jaře tohoto roku uzavřena, znovu ožívá.

Slovo satoyama má v Japonsku mnoho významů a v širším smyslu popisuje intenzivně obdělávanou půdu, která zapadá do okolního prostředí. Velká část japonského venkova byla dřív satoyamou – pro pěstování rýže byla klíčová čistá voda proudící z okolních hor a sama rýžová pole hrála zásadní roli v podpoře bohatého a živého ekosystému.

Satoyama školy, sídlící přímo v srdci komunity, předávají dalším generacím, které zde zůstanou žít, důležité poznatky o správě půdy – pomohou jim satoyamu udržovat. S klesajícím počtem obyvatel venkova byly ale v minulých dvou desetiletích tyto školy uzavírány.

V případě toyamské školy došlo k tomu, že se spojili rodiče, pečovatelé a další dobrovolníci, školu obnovili a nazvali ji Hirotan No Mori (v překladu přibližně Hirotanův les). Škola, která je teď nestátní neziskovou organizací, publikuje fotky a informace o své činnosti na facebookové stránce.

Účelem této školy je dát místním dětem možnost sblížit se s přírodou. Hirotanův les je umístěn asi 30 minut cesty autem z malého městečka Takaoka (v Toyamě), blízko Japonského moře.

Hirotanův les dává dětem příležitost si užít všechno, co si děti na venkově tradičně užívaly: vykopávání výhonků bambusu, společné červnové pozorování světlušek a výrobu tradičních nástrojů z bambusu. Plánuje se, že v listopadu si děti budou moci v lese vybudovat domek na stromě.

Děti se mají něco naučit o venkovských tradicích a přitom zažít hlubší spojení s přírodou. Organizátoři doufají, že děti se naučí, jak v satoyamě žít a jak ji chránit, a současně se dozví, jak si užívat práci i volný čas v lesích.

A nakonec, škola satoyama a Hirotanův les jsou i o uchování způsobu života, který v Japonsku se stárnutím populace postupně mizí.